Niger a neokoloniální spirála Sahelu

Bazoum již v roce 2021, několik dní před nástupem do prezidentského úřadu, zažil pokus o převrat. V Nigeru se od získání nezávislosti na Francii v roce 1960 střídají vojenské režimy s liberálními demokraciemi. A navzdory institucionálním nedostatkům a občasné parlamentní demokracii je Niger jednou z nejstabilnějších zemí v oblasti Sahelu. 

Státní převrat v této zemi s 25 miliony obyvatel a sotva profesionalizovanou armádou čítající asi 12 000 vojáků se zdá být spíše vyřizováním účtů mezi frakcemi vojenské, politické a ekonomické elity než pokusem o osvobození země. Argumentem vojenské junty pro svržení Bazouma je prokázaná nespravedlnost a chudoba v Nigeru.

Tato země Sahelu má velké zásoby zlata, kovů a soli a je čtvrtým největším producentem uranu na světě a hlavním dodavatelem uranu na evropský trh. Nestabilita v Nigeru dnes způsobuje, že se mohutný francouzský jaderný sektor, závislý na uranu z Niamey, ocitá na dně. Niger dosud hrál důležitou roli jako ekonomická periferie amerického imperialismu a zejména bývalé francouzské metropole.

Francie udržuje systém neokoloniální nadvlády. Paříž kontroluje měnovou politiku svých bývalých západoafrických kolonií, její společnosti pokračují v těžbě přírodních zdrojů a v několika zemích je nadále nasazována armáda pod záminkou boje proti džihádismu.

Nebezpečný koktejl islámského fundamentalismu, potravinové a klimatické krize, slabých institucí, závislých ekonomik a bídy způsobené neokolonialismem je v Sahelu ideální půdou pro povstalecká hnutí. Hnutí, která logicky povstanou proti známému francouzskému a americkému nepříteli, ale nemusí nutně plánovat emancipační projekty pro své lidové vrstvy.

Státní převrat odmítla OSN, Africká unie a země jako Alžírsko, které požadují návrat k ústavnímu pořádku a mírové řešení bez zahraničního vměšování. Jiní aktéři však v obavách ze ztráty svého vlivu koketují s myšlenkou zasahovat do dění v zemi a dokonce prosazují občanskou válku nebo nový státní převrat.

Jakýkoli zásah USA, Francie nebo dalších spojenců v regionu není v žádném případě zaměřen na "obranu nigerijské demokracie", ale na zajištění toho, aby se země i nadále podřizovala jejich diktátu. Imperialismus hájí v každé zemi politický model, který zaručuje jeho zájmy, a jeho současné odmítnutí převratu je pouze reakcí na obavu z vytlačení na africké geopolitické šachovnici.

Opět se ukazuje pokrytectví amerického imperialismu a francouzského neokolonialismu, které se dnes staví do role ochránců země, kterou odsoudily k bídě. Ti samí lidé, kteří podporovali převrat v Bolívii, Peru nebo podněcovali občanskou válku v Sýrii, dnes křičí proti převratu v Nigeru.

Prokázaná vůle zasáhnout v Nigeru vyvolala odmítavý postoj několika zemí v regionu, například Mali, Alžírska, Burkiny Faso a Mauritánie, které již varovaly, že v případě zahraničního zásahu budou jednat. Riziko regionální války je dnes reálné, pokud imperialismus dotáhne své expanzivní ambice do konečných důsledků.

Scénář, který by postihl (a již postihuje) sahelské lidové vrstvy a který by prohloubil migrační krizi v EU, jež se snaží zastavit ty, kdo prchají před bídou, kterou přímo či nepřímo vytváří sama EU a její spojenci.

Takový je scénář, kterému dnes čelí Niger. V této spleti národních a zahraničních zájmů je naléhavě nutné zaujmout klidný postoj, který by odsoudil občanské a politické neúspěchy, jimiž trpí nigerské lidové vrstvy, a zároveň odmítl francouzský neokolonialismus a zahraniční vměšování.

Náš závazek je jasný: chceme, aby nigerský lid vedl svou budoucnost bez zahraničních zásahů, zlomil neokoloniální jho a směřoval k jedinému systému, který může zaručit rovnost lidského rodu, k socialismu.

Překlad CFP!

Zdrpj: https://mundoobrero.es/2023/08/03/niger-y-la-espiral-neocolonial-del-sahel/