NEJVÝZNAMNĚJŠÍ VÝROK O UKRAJINĚ V PRVNÍM TÝDNU TRUMPOVA „CÍSAŘSTVÍ“
- Podrobnosti
- Doporučujeme / CFP! doporučuje|
- 26. leden 2025|
- Stanislav a. hošek|
- 2795 x
A kupodivu ho k světu nepronesl Trump, ale Marija Vladimirovna Zacharova, která se 10. 8.2015 stala první ženou ve funkci mluvčí ministerstva zahraničí Ruska. Je proto samozřejmé, že poskokové
světovládce z EU na ni už v roce 2022, v průběhu Speciální operace armády Ruska na území Ukrajiny, uvalili sankce. Zmíněný výrok zní, cituji: „Pokud Trumpova administrativa prohlásila, že situace na Ukrajině je výsledkem chyb předchozí administrativy, pak je musí napravit“. Pünktlich. Řečeno rodným jazykem nejpočetnějšího občanstva EU.
O chybách Bidenova kabinetu.
Trump prakticky po celou dobu průběhu SVO zveřejňoval své názory na chyby Bidena v zapojování jeho administrativy do konfliktu na Ukrajině. Bylo jich poměrně hodně a nemá význam si na ně vzpomínat, nadtož vyhledávat přesná znění Trumpových výroků, už jenom proto ne, že on sám mluví mnohdy, velmi slušně řečeno, neurčitě.
Oprávněně ale předpokládám, že jeho názory na chyby Bidena se budou do velké míry lišit od názoru mocných v Rusku. Což bude prvním zásadním problémem „nápravy údajného chybování“.
Podle Trumpových výroků v prvním týdnu svého mandátu svět od něj slyšel, že k válce nemělo dojít a že kdyby on byl prezidentem, tak k ní nedošlo. Slůvko kdyby v této souvislosti mi velice silně připomíná lidovou moudrost o rybách, které by za určitého předpokladu nepotřebovaly rybník. Jinými slovy řečeno, „kdyby, jsou chyby“.
První část výroku je samozřejmě banální a nic neříkající pravdou. Druhá část je naopak tvrzením, které Trump v žádném případě nemůže dokázat a zkušenosti z jeho prvního funkčního období svědčí spíše o opaku, protože mimo jiné to byl právě on, kdo vyhlašoval proti Rusku velmi těžké sankce. A dokonce kupříkladu kvůli takovým zpravodajským výmyslům, jako byl případ „Skripal“.
Holedbat se tím, že byl s Putinem v přátelských vztazích je další nesmysl. Tak jako velmoci nemají přátele, tak i jejich státníci je nemají. Snad někdy dočasné dobré známé. Mě osobně ale zajímá, o čem vlastně Trump mluví, když v případě konfliktu na Ukrajině hovoří „o válce“. Rusko totiž o konfliktu na Ukrajině nikdy jako o válce nehovořilo a k mému údivu ani ukrajinská strana SVO za válku nevyhlásila. Šlo tedy o jakési pobratimské vyřizování si starých účtů. A bylo zásadní chybou, že se jiní do něho zapletli. USA, EU a NATO se neměly co plést do bojů mezi dvěma větvemi jednoho kmene, tak jako se po druhé světové válce neangažovaly do mnoha jiných vojenských střetů. Pokud se tedy Bidenova administrativa zapojila do konfliktu, pak to byla její dominantní chyba. Tvrdím já. Což ale neodpovídá na otázku co Trump myslí když o konfliktu hovoří jako o válce.
Od kdy je konflikt na Ukrajině válkou.
Z kontextu slov a činů Trumpa v roli prezidenta lze odpovědně vyvodit, že pokud hovoří o válce, ke které nemělo dojít, tak má na mysli pouze období po 24. únoru 2022. Ovšem to za prvé žádná ze stran konfliktu za válku neprohlásila, a za druhé USA, EU, a NATO, čti „kolektivní
Západ i Rusko se shodují, že současná válka na Ukrajině začala už v roce 2014. Jenže! Podle nositelů jediné historické pravdy začala anexí Krymu, kdežto podle „zločinného“ Ruska začala už Majdanem v Kyjevě. Nebyla tedy zahájena v první Trumpově kadenci, ale od r. 2017, do roku 2021 Trump pro zmírnění již vzniklé „války“ neudělal nic, spíše naopak neustále zvyšoval hlavně ekonomický nátlak na Rusko a v tichosti sledoval intenzivní vyzbrojování Ukrajiny pod rouškou Minských „burek“.
Z čehož plyne, že po celé čtyři roky svého „prezidentování“ se vůbec nikdy nezamyslel nad mnoha zásadními prohlášeními Ruska, ať již Lavrova, Něbenzji, a především Putina. Znamená to, že trpěl onou hluchotou, v níž tak vynikal Obama, a zdárně pokračoval jeho následovník Biden. Vzpomínám si ale, že už jako pouhý „občan“ USA v roce 2022 Trump oceňoval, že Putin uznal Luhanskou a Doněckou oblast Ukrajiny jako samostatné, svrchované státy, ač jen těsně před tím, než tam poslal svá vojska.
Jiné řešení budou hledat pokud pro ně dějiny války začaly před třemi lety a naprosto jiné, pokud je budou vidět už na konci minulého tisíciletí.
O NATO a Rusku.
Každý, kdo pozorněji sledoval vývoj po rozpadu SSSR ví, že Rusku samotné rozšiřování NATO, nadtož EU zásadně nevadilo. Do určité doby samozřejmě. Do časů, pokud mělo garantovanou
svou bezpečnost smlouvami o jaderných zbraních a především o jejich nosičích a do doby, dokud neexistovala jistá úprava vojenských doktrín Západu. Konkrétněji. Rusku nevadilo ani tak rozšiřování NATO, jako rozmísťování zbrojních systémů ohrožujících bezpečnost Ruska na vojenských základnách nových členů, tedy podstatně blíže k hranicím Ruska. Nebylo ochotno tolerovat, že jeho území se dostává na dostřel zbraní USArmy, rozmísťovaných na území východních členů NATO.
Rusku dokonce ani samotné NATO nevadilo, dokud se mezi ním a NATO rozvíjelo určité partnerství s atmosférou důvěry, které bylo dokonce smluvně institucializováno. V průběhu časů se ale obojí změnilo. NATO zrušilo spolupráci s Ruskem a následně ve své doktríně prohlásilo Rusko za nepřítele. Což nakonec potvrdily vojenské doktríny mnoha jeho členských armád. Hlavně se ale prakticky chovalo jako nesmiřitelný nepřítel Ruska, protože zrušilo všechny, nebo skoro veškeré smlouvy regulující možnost útoku jadernými systémy a začalo je rozmísťovat do vzdáleností ohrožující území Ruska.
Závěrečné věty.
Řešení „války“ na Ukrajině má tedy při nejmenším dva zásadní problémy, technicko-vojenský a mentálně-politický. Každý, kdo jej hodlá ukončit, musí nalézt reálnou nemožnost ohrožení
Ruského území a zajistit konec rusofobie v Západním prostoru současného světa. S ohledem na zkušenosti z vývoje budoucích válek si troufám konstatovat, že technický problém je neřešitelný, už dneska jsou drony a v dohledné budoucnosti budou robotické zbraně schopné ohrožovat kohokoliv a kdekoliv. Takže zbývá jediné. Zbavit se vzájemné nenávisti. Vyjasnit si vztah Západu a Ruska, minimálně zrušit ve svých vojenských doktrínách pasus o tom, že ten druhý je existenčním nepřítelem.
K jednacímu stolu budou moci, ba dokonce budou muset usedat obě strany lidské civilizace teprve tehdy, když se zbaví vzájemné fobie, propagandy nenávisti a přesvědčení, že ten druhý je nepřítelem, kterého je třeba zničit. Příslušníci vyjednávačů a tedy vládnoucích vrstev musí druhou stranu považovat za rovnocenného partnera a v jednáních bezpodmínečně hledat principy budoucího spolužití na této vesmírné kocábce s názvem Země. Podle mých názorů nemá smysl ani usedat k jednání jen proto, aby dál pokračovala zbrojařská přetahovaná v očekávání, že se přece jenom jednou vytvoří „okno příležitosti“ k prvnímu jadernému útoku, na který druhá strana nedokáže odpovědět. Finito.
Stanislav A. Hošek
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- VIDEO: SITUÁCIA JE MIMORIADNE VÁŽNA! „Na Slovensku je prítomná diverzná skupina zahraničných expertov, ktorí organizovali Majdan ...
- Slovenský Majdan začíná!!!
- Z AVIA.PRO (23.1.2025) Trump: Ukrajina je připravena podepsat mírovou dohodu o ukončení konfliktu
- Z PRONEWS (23.1. - 24.1.2025): Trump zveřejnil tajné dokumenty o atentátech na Kennedyho a M. L. Kinga.
- Ukrajinští „uprchlíci“ jsou něco jako trojský kůň: Všichni to teď mohou sledovat na příkladu Slovenska
- Už sme to zažili
Související články