Bavíte se někdy o politice se svými názorovými odpůrci?

Dělím si je v duchu na dvě skupiny: Na ty, kteří si o sobě myslí, že zkonzumovali exkrement jednoho známého izraelského krále, a na ty, kteří připouštějí, že toho sice mnoho nevědí, ale myslí si, že jim sledování ČT24 a TV Nova poskytuje dostatek objektivních informací.

Ti první se vás snaží utlouci nějakými nedávno vyčtenými (a tudíž naprosto nepochopenými) a hlavně často zcela marginálními "fakty" úplně vytrženými z kontextu. Ti druzí vás odzbrojí tvrzením, že vlastně žádné informace nepotřebují, leč přesto je jejich názor pevný a neochvějný.

Ani s jedněmi se nedá diskutovat, protože jejich "názor" není názorem, nýbrž dogmatem, což oni samozřejmě nepřipustí ani sami sobě, natož aby to přiznali vám.

Musíme se tedy smířit s tím, že diskutovat se dá jen s lidmi, kteří slyší a zvažují vaše argumenty. Problém je ovšem v tom, že takových lidí neuvěřitelně rychle ubývá. Přemýšlivý člověk dnes stojí proti armádě bytostí s dávno hotovým a neměnným (kdoví kým prefabrikovaným) "názorem", který není ani hoden tohoto označení, protože se daleko spíše jedná o jejich APRIORNÍ POSTOJ.

A moje doporučení: Prvním krokem k jejich probuzení je, aby si uvědomili tento rozdíl. Aby přišli na to, že to, co zastávají, není názor, nýbrž jen apriorní (předem daný), většinou navíc ještě negativně formulovaný postoj: Nemám rád Babiše, nemám rád komunisty, nemám rád Putina, nemám rád Rusáky, nemám rád - doplňte si sami...

Lidí s názorem, byť třeba i trochu odlišným, si vážím a diskuse s nimi mě vždy obohacuje. Člověka s apriorním postojem ale mohu jen respektovat (každý má na něj právo). K tomu, aby bylo možné si takového člověka vážit, si ale musím hledat nějaký úplně jiný důvod...

zdroj: FB Boženy Weitingerové