Pět tisíc? Deset tisíc? Dvacet tisíc? Nebo tři sta tisíc, jak probleskávalo hned po protestu?
Zatím to stálo dvacet milionů!
Nedělám si srandu a hned to vysvětlím.
Každý zemědělec je takřka trvale v režimu nějaké kontroly. To víte, dostáváte dotace, kolem toho se papíruje tak moc, že i malý zemědělec na to spotřebuje jeden plný pracovní úvazek a samotná realita vytváří situace, na které žádný úředník při tvorbě manuálu nepomyslel. Existují dotace na plochu, účelové dotace, investiční dotace, všechno má svoje pravidla použití i vykazování, kontroluje se každá položka a od doby, co se úředníci dívají přes družicové fotky, co pěstujete, je v tom ještě větší hokej.
Mimochodem… loňské zemědělské dotace na plochu ještě stále nebyly kompletně vyplaceny. Takhle si Stanjura zařídil, aby státní rozpočet nevypadal tak blbě.
Úředníci kontrolují a kontrolují a samozřejmě nacházejí pochybení. Drobnosti. V rozpočtu máte položku za pár tisíc, na kterou se dotace nevztahuje. Musíte ji vyřadit a za pochybení se vyměřuje sankce. Jedno až pětadvacet procent z výše dotace. Podobných drobných pochybení jsou stovky, jednoduše proto, že se v těch tisíci stránkách vyhlášek už dávno nevyzná ani prase. To, co je pro jednoho úředníka v pohodě, to je pro jiného zločin. To, co jeden ohodnotí minimální sankcí, to jiný vyhodnotí přesně naopak.
Skupina těch „zlých“ zemědělců, která se kolektivně postavila za svého kolegu, který vysypal hnůj a odmítali odjet, dokud nebude propuštěn, ta už letos na kontrolách dostala flastry za dvacet mega. Za drobná pochybení, za které jejich hodnější kolegové dostali flastr v řádu desetitisíců. Největší jednorázová sankce byla sedm a půl milionu!
A samozřejmě, do toho chodí pokutičky od policie za špatné stání i parkování a řeší se, kolik to jednotlivé traktoristy bude stát bodů… Ale to jsou drobné.
Píšu to, abyste věděli, co doopravdy obnáší výzvy pronášené z gauče, že je třeba zasypat hnojem celou Prahu. Abyste věděli, kolik to stojí, vzepřít se systému a jít za něco bojovat. Abyste věděli, jaký je rozdíl mezi pokojnou demonstrací na Václaváku a protestním činem, který měl celorepublikový přesah.
Na první traktorové demonstraci za mnou přišel jeden velmi rozhorlený občan, že prý jel tři sta kilometrů a těšil se na zablokovanou magistrálu a místo toho viděl traktory stojící v jednom pruhu. Prý přijel naposled a už ho na žádné demonstraci nikdo neuvidí. Prý máme vzít vidle a pochodně, protože to bez násilí nepůjde. Samozřejmě, on sám nic podobného neudělá. Nepůjde v čele, nepotáhne další osobním příkladem. On bude stát vedle a držet palce.
Čin, který vybočil z rámce běžných pokojných protestů, který smířil a sjednotil zemědělce, který byl vidět na celou republiku a vzniklo z něj několik ikonických fotek, stál dvacet milionů korun českých a zřejmě to ještě není konečná částka!
Teď už víte, o čem se bavíme. Teď už víte, proti čemu stojíme. Teď už víte, jakou cenu má odvaha. Teď už víte, jak je to ve skutečnosti těžké. Jeden den se s vámi všichni fotí, vyjadřují vám sympatie, plácají vás po ramenou, ale systém má čas. Za čtrnáct dní pozitivní emoce vyvanou, začíná každodenní realita, přijde úředník ze SZIFu… a to už v tom jste sami. Na policejní pokutu se peníze vybraly a díky za ně, ale na tohle se nikdy nenasbírá.
Je to vlastně stejné, jako když hrdinovi ustřelí ve válce nohy… V nemocnici mu dají protézy, připnou mu medaili, dají slavnostní uniformu, poplácají ho po ramenou, udělají pár hezkých fotek… a za čas žebrá někde v koutě, protože bez nohou se špatně shání práce…
Všechny demonstrace jsou v tomto ohledu stejné. Hledá se někdo, kdo bude mít odvahu na skutečný čin, protože jeden čin je víc než tisíc letáků. Výzvy k činům, těch vám seženu dvanáct do tuctu. Výzvy k tomu, aby někdo jiný něco udělal, těmi bych mohl vydláždit dvůr. Ale ty, kteří doopravdy něco udělají, ty si mohu posadit doma kolem stolu a ještě bude místo. Činy jsou vzácné, velmi drahé a každý si je musí zaplatit sám.
A nyní hádanka na závěr… Co myslíte, budou ti „zlí“ zemědělci ochotni k dalším činům, když teď vědí, co to stojí?
To se brzy dozvíte…
