Slíbil jsem článek o SPD, ale čím déle jsem o něm přemýšlel, tím více se stal článkem pro SPD.
Ale nejprve krátce shrnu, jak jsem se k tomu přichomýtl. Jak jsem už psal, můj šafář mi demonstrační víkend naplánoval na minuty a mým průvodcem po pražských politických zákoutích se stal Josef Nerušil – toho času předseda pražské buňky SPD. Udělal si na mě čas, přestože je těsně před komunálními volbami… Tedy v době, kdy se nejvíc běhá s letáky a je nejvíc starostí s kontaktní částí kampaně. A nejen to. Seznámil mě s dalšími zajímavými osobnostmi.
Společným leitmotivem těchto osob víceméně bylo, že si dovolily přiznat se k SPD a byly od svých uvědomělých pražských spoluobčanů řádně pohaněny. A právě při rozhovoru s nimi jsem si uvědomil, že jsem na SPD byl příliš tvrdý.
Hele, tady na vesnici to tak nevypadá. Tady, když řeknete, že volíte SPD, tak vám poklepou na rameno a to nejhorší, co se vám může stát, je diskuse na téma, jestli je Tomio dost průbojnej, jestli není lepší volit Babiše, kdo z těch dvou má víc poradců a víc peněz na kampaň. Když o tom tak přemýšlím, nikdy jsem se při vesnickém rozhovoru o SPD nedostal k tomu, že by někomu vadil jejich program. Pokud u nás ve Vidlákově nebudete tvrdit, že Okamura je dobrej a Babiš je absolutní zlo, tak nebude žádný konflikt. Na vesnici jsou voliči ANO a SPD v podstatě nerozeznatelní.
U nás na Kydech je SPD vlastně náš majnstrým. Bavili jsme se tady někdy o tom, že mají v programu nějakou pitomost? Nevzpomínám si. Často tu řešíme jejich koaliční potenciál, řešíme jejich vztah k Babišovi, řešíme jejich šance na lepší procenta ve volbách a velmi častý argument u nás je, že jsou jediní, kdo alespoň trochu sypou písek do soukolí parlamentní mašinérie. Jejich program je pro nás natolik normální, že vlastně není k diskusi.
Ale nikdy jsme si neuvědomili, jak jsou na tom v Praze. Obklopeni mořem líbodémo. Pokud by jim nějaký pražský sympatizant chtěl dát peníze, tak jeho firma nejspíš zkrachuje. Pokud jim někdo na fejsbůku vyjádří třeba jen opatrnou podporu, tak je okamžitě ukousán naprosto fanatickou masou aktivistů a uvědomělých biomatek. Všichni po nich jdou. Udávají je, podávají na ně trestní oznámení a pokud Okamurovi spadne tužka ze stolu, už je to zločin proti lidskosti.
Také je různě šikanují, zaklekávají na ně, mají finančák takřka nastěhovaný v kancelářích. Jsou sledováni mnoha ostřížími zraky a je úplně jedno, že je po tříletém procesu soud osvobodí. Vyprávěli mi o mnoha konkrétních případech, které tady nemohu ventilovat.
Tohle byl pro mě vlastně větší otřes, než celá ta demoška. Praha je profízlovaná tak, že bych tomu nikdy nevěřil. Být v Praze člen SPD, to je peklo největší. A nedej Bože, když jste někde na čelních místech a je na vás vidět. Tohle ustojí jen někdo, kdo má na to zvlášť vyvinutý žaludek. Jakmile Okamura vyleze na veřejnost a někde něco řekne, tak už si vlastně umí spočítat, kolikrát půjde na policii podávat vysvětlení, kolik Peszyňských, Kartouzů a Cemperů na něj zase podá trestní oznámení… Den, kdy neuslyší, že jsou fašisti, to je na oslavu.
Hele, ale oni tam pořád jsou. A nevedou si úplně špatně. Ale jsou jak partyzánský výsadek na cizím území. Ať chtějí či nechtějí, ta pravá demokratická a ojrohodnotná pravda od pravdolásky, to je každodenní boj téměř o život. Člověka to poznamená, vypěstuje si opatrnost hraničící s paranoiou.
Omlouvám se vám pánové za svojí kritiku. U nás ve Vidlákově by vás pochválili, v Praze si na vás brousí nože. Je to vůbec zajímavé, ve Vidlákově jsou také voliči TOP09. Je jich tu míň, než voličů SPD v Praze. A nic. Klidně si svoje preference můžou ventilovat, nikdo od Babiše nebo Okamury jim nechce rozbít hubu. Když sem přivezou nějakou pražskou kandidátku se svetrem, nikdo na ní neřve s dítětem za krkem. Kecej si, co chceš, je nám to jedno. Ovšem když je to obráceně, tak je dovoleno vše. Když chce v Praze mluvit kandidát SPD, tak bude ovajíčkován, ukřičen a upískán.
Přesto přesevšechno… teď končí ta láskyplná část a začíná ta naléhavá. Končí ta část o SPD a začíná ta pro SPD…
Přesto přesevšechno. Vyzývám vás pánové, abyste s tou opatrností přestali. Vaši libodémo odpůrci ve vás stejně uvidí tu nejhorší svoloč, ať už budete opatrní, nebo nebudete. Kobza na demonstraci nevystoupil, protože jste měli podezření na fízlovací provokaci… já vám rozumím, ale pokud zůstanete za hradbami Takešiho hradu, tak se teď všechno stane mimo vás.
Vím, že Okamura také dostal pozvání řečnit. Textovkou… žádný hlavičkový dopis sekretariátu. Jen rychlých pár slov. Teď je z toho promeškaná příležitost, kterou budete těžko dohánět. Dvojnásobně, když Kobza nevystoupil, i když viděl ten dav před pódiem. Vím že Blažko už vlastně téměř není v SPD. Já vím… těžké podmínky. Ale nedivte se pak, že jsou tu mladí blbci, kteří nevědí, že něco nejde, jdou a udělají to.
Jestli je pravda, že jste se na Primě ještě jednou od demonstrace distancovali, tak je dost možné, že tu škodu už nenapravíte.
Já tento týden dávám levné i drahé rady. Jednu mám i pro vás. Víte, co zaznělo tam na ulici? Víte, co řekli na demonstraci ti sekáči, co se nezakecají? Řekli, že jsou jen dvě možnosti naší budoucnosti. Buď se zadlužíme nad všechny myslitelné meze, zkrachujeme a přijdeme o všechno ve jménu hodnot, které se stejně nedodržují a nebo je nutné ukončit podporu válce, jet do Ruska a domluvit se s Putinem.
Zatím to říkají tam na náměstích. A lidi tomu tleskali a skandovali: „demisi, demisi.“ I já jsem skandoval a tleskal.
Vy to musíte říct jako první nahlas ve sněmovně. Nejde o to, jestli vás uslyší kolegové pětiposlanci. Jde o to, aby vás právě tam ve sněmovně slyšel lid, jak to říkáte. Protože takhle to je.
Buď se zadlužit, nebo jet do Ruska. Buď dostat od Američanů zbraně, nebo od Rusů plyn. Jak vidno, obojí už nelze. Někdo musí říci první nahlas, jaká je naše budoucnost v NATO. Někdo to musí v parlamentu opakovat stejně často, jako v římském senátu opakoval Cato svou repliku o Kartágu.
Svým způsobem na to všichni čekají. Čekají, aby se někdo nabídl, že do Ruska pojede. Čekají, aby někdo konečně řekl, že král je nahý. Čekají na blbce, který neví, že to nejde, půjde a udělá to. Ještě pořád to může být SPD. Neotálejte. Tam venku už se to na ulicích křičí. Lidi tomu tleskají a příště jich přijde víc. Nebo chcete fakt všechno nechat Rajchlovi? Chcete, aby jednou se smutným úsměvem vyzval vaše voliče, aby volili jeho, protože on se nebojí říct to, co všichni vidí?
Ale ať to uděláte, či ne, už k vám nebudu jízlivý. Pořád si myslím, že musíte být trochu jako ANO, aby ANO nebylo jako vy a neluxovalo vám voliče. Pořád si myslím, že jste udělali dvě těžké chyby – loni před volbami jste řekli, že v žádném případě nepůjdete do koalice s Babišem a teď jste odmítli řečnit na demonstraci. Budu si také zatím myslet, že byste to měli být vy, co nahlas řeknou ve sněmovně, že je nutné jet do Ruska. Protože pokud to neřeknete, budou vám to brzy křičet do oken a pak vás už nebude zapotřebí.
Ale tak či onak, už se vám nebudu posmívat. Už vím, jaké to je a budu se snažit pochopit, proč to nešlo. Ale pamatujte, pokud nic nepůjde, tak to za vás udělá někdo jiný. Nějaký blbec, který neví, že to nejde. Držte se. Ale neotálejte.
Mimochodem… tato moje nabídka platí pro každou politickou stranu či politika. .. spojte se se mnou, ukažte mi, co děláte a proč to děláte, já se vás na pár věcí zeptám a budu stejně milý, jako jsem byl před měsícem na Rajchla a teď na Nerušila.
Zdroj: https://www.litterate.cz/o-spd-s-laskou-ale-take-s-nalehavosti/