Soudruh generál nemá chaos rád

Žijeme v době upevňování státní moci. Státní instituce zneužily covid games, aby prohloubily vliv na naše životy. Pak použily válku mezi dvěma mocenskými centry někde támhle ve východním Prdelákově, do které nám principiálně nic není, a udělaly to samé ještě jednou. Po obyvatelstvu se soustavně požaduje disciplína v boji s nějakým nepřítelem, přičemž nás od rána do večera bombardují válečnou rétorikou.

Někteří jedinci mého věku nacházejí paralely se svým mládím prožitým v dobách loutkového prezidenta Husáka. přičemž je zde ale jeden malý rozdíl. V našich dobách byl režim na ústupu a seznam zakázaných věcí, informací a postojů se už neprodlužoval.

My se učíme žít s tím, že co se ještě včera beztrestně mohlo, se dnes už nesmí, a pokud se nám povedlo dnes něco svobodně vykonat, tak bychom si to měli užít, protože zítra už to může být zakázané. Pardon, ono to vlastně není nikde oficiálně zakázané, ono se to jen nemá, není to vhodné, ale nikdo to výslovně nezakázal. Vlastně ani nevíme, co se aktuálně smí a nesmí. Tak je třeba dávat si pozor tak nějak profylakticky, protože problém může být i ze zcela nevinných věcí. Stačí říct, že nechcete válku nebo že kluci mají pindíka a holky merunu.

A tak se ptám, v čem vidí woke soudruh generál ten chaos. Ano, možná by se dalo nazvat chaosem, když vláda bez jakékoli opory v zákoně vypíná internetové stránky, které nekonvenují s vládní ideologií nebo různými mimozákonnými prostředky nutí občany píchat do sebe řádně neschválené vakcíny, o jejichž vedlejších účincích se začínáme dozvídat teprve teď. Nepochybně je chaos, když státní orgány dělají zjevně nezákonná rozhodnutí s tím, že komu se to nelíbí, ať se klidně soudí, a někdy za pět sedm let se tedy uvidí. Je určitě chaos, když stát a jeho bezpečnostní složky různými zákulisními cestami zavírají ústa lidem, kteří si dovolili mít jiný názor. Také by se dalo nazvat chaosem, když o vás zjišťují a hromadí informace státem vydržovaní soukromí fízlové jako pan Kartous a jeho banda internetových denunciantů. Je chaos, když vláda realizuje svoje agendy netransparentní cestou skrze vládní neziskovky a pumpuje do nich neviditelnými kanály naše peníze. Jistě, je to všechno svého druhu chaos, ale tento chaos je průvodním jevem něčeho většího, vládou režírovaného nástupu totalitní moci a nového digitálního zeleného neomarxismu, a popravdě nevím o tom, že by se proti tomu všemu vystajlovanej generálskej někdy nějak vymezil.

Spíše to na mně působí, že soudruh generál vnímá jako chaos, že lidé mají různé názory, vyslovují co si myslí nebo sami rozhodují o svých osudech. A do toho nám vnese řád.

Prolínání silových složek a státní agendy je čím dál zřejmější. Za těchto okolností snad jen úplný idiot může svým hlasem podporovat kandídáta, kdo celý svůj život spojil se strukturami nejrůznějších armád a armádních aliancí. Profesionálního služebníčka systému. Koho ten člověk bude zastupovat a čí zájmy bude realizovat hned od prvního dne, kdy ho zvolí? Občané to tedy nebudou, tím jsem si jistý.

Vždy mi připadá poněkud alarmující, když kandidát na jakoukoli veřejnou funkci aspiruje někdo s programem založeným na tom, že s něčím skoncuje. Když vynecháme, že to svědčí o myšlenkové prázdnotě generálského kandidáta, který zjevně nehodlá nabídnout nic jiného než negaci a ideologická hesla, co mu dodali jeho poradci, je tu také dějinami ověřené riziko. Vždy a bez výjimky to končí tím, že nastolí jinou a horší formu toho, s čím skoncovat zamýšlel. Tak třeba jeden známý prezidentský kandidát, shodou okolností také s pěstěným knírem, vojenskou minulostí a zjevnou afinitou k armádě, v roce 1932 sliboval skoncovat s bídou a nouzí. Výsledek byl, že uvrhl svoji zemi do ještě větší bídy a nouze.

Moje doporučení pro následující pseudovolby? Je zjevné, že se nejedná o volby, ale o jakýsi perverzní plebiscit, zda bude v čele země lepší ekonomický nebo vojenský fízl. Ani jeden nebude zastupovat zájmy naší země a jejích občanů, protože oba budou lízat prdel nadnárodním institucím. Jeden z nich už dopředu inzeruje, že bude poslušným vykonavatelem cizích zájmů, jak byl ostatně celý život zvyklý.

Veškeré úvahy o menším zle jsou bezpředmětné a zbytečné, oba kandidáti představují zlo, jen se každé definuje trochu jinak. Média tyto volby dotáhla doktrínu řízeného zla k naprosté dokonalosti: V zemi, kde je tolik schopných a šikovných lidí, se o vrcholnou funkci uchází dva kandidáti, který jsou jeden jak druhý šmejd.

Hodí se připomenout, jaký je vlastně smysl volebního aktu. Smyslem voleb je realizovat svoji vůli, nikoli se utápět v uměle nastolených dilematech domněle menšího zla.

Za dané situace už nezbyla jiná alternativa, než nesouhlasit a dát ten nesouhlas najevo, tedy odevzdat demonstrativně neplatný hlas. Nechť voliči agenta Pávka a agenta Bureše konají špinavou práci sami.

Zdroj: https://dfens-cz.com/soudruh-general-nema-chaos-rad/