Zabíjet povoleno

Ale k smíchu tady toho moc není. To, že jsme se naučili pod sebe spojit dvě písmena „S“ nás opravdu nikam výše nevystřelilo. Spíše naopak. Přestali jsme myslet, protože taky proč ne – na všechno jsou paragrafy, takže myšlení je vlastně zbytečné. Co zbytečné – dokonce je nežádoucí! Kdo myslí, je nebezpečný.

Dnes, kdy pro samotné tvůrce paragrafů tyto přestávají platit a hlídači jejich dodržování počátkem roku 2020 celosvětově oslepli, je zřejmě nejvyšší čas se zeptat, zda ještě platí nějaká tabu. Třeba tabu, že nevezmeme spravedlnost do svých rukou, ale necháme ji na slepých policistech a hluchých prokurátotech, které si za tímto účelem platíme.

Možná si to mnozí neuvědomují, ale částečně jsme již spravedlnost do svých rukou převzali. Co převzali, máme ji vrozenou! Například když vidíme, že kolem nás krouží komár, bez váhání tuto pravomoc aktivujeme. Chce se napít naší krve a s tím se dá jen těžko souhlasit, takže počkáme až si sedne a rozmažeme ho. To proto, že zabít je povoleno.

Komára je snadné zabít, protože je hloupý. S hladovým hovadem je to o něco horší. To proto, že je mazanější a rád chodí na svou oběť zezadu. Také by si na nás rád smlsnul, takže kdo je rychlejší než onen hmyz... Fajn je, že se nikoho nemusíme ptát, nikomu se nemusíme zodpovídat a hrozící či dokonce uštědřený kousanec je rozhodně silný důvod. Prostě zabíjet povoleno.

Mírné navýšení reakční doby i intenzity obrany již může ovšem nastat, když na nás nebo naše dítě zaútočí pes. Jednak pes je větší než hovado a nejde zaplácnout, navíc má mnohem větší tlamu a k tomu všemu to ještě navíc může být něčí mazlíček. Takže i když máte po ruce účinnou zbraň, stejně u likvidace útočícího nepřítele zapotíte a navíc lze potom čekat ještě nášup paragrafů. Zdechlinu musí někdo paragrafovaně odklidit a taky se musí počítat s tím, že majiteli mazlíčka se jeho ztráta moc líbit nebude a nejspíše, pokud je to debil, to tak nenechá.

Jak jste si patrně všimli, právě jsme překročili jakousi neviditelnou hranici, od které se jednotlivé zabití eviduje a mnohdy i řeší. Malé a kousavé fauny můžete beztrestně zabít kolik chcete, ale u větší kousavé fauny to tak jednoduché není. Ironicky lze poznamenat, že ochránci zvířecích práv se nad touto diskriminací budou muset hluboce zamyslet.

Pokud budeme pokračovat ve vážnějším tónu, tak jste si také možná povšimli zásadní disproporce v chápaní souvislosti mezi příčinou a následkem - zatím co komár by si od nás vzal méně, než jednu kapku krve a jeho zabití za tento čin nikoho nezajímá, tak paradoxně za zabití útočícího psa, který vám může zásadně a nevratně poškodit zdraví, můžeme navíc čekat útok paragrafů. Tedy čím větší ohrožení vašeho života odvrátíme, tím více se budeme někomu zodpovídat.

Tato disproporce bude mnohem více viditelnější když opustíme zvířecí říši a nahlédneme do té naší, lidsky civilizované. Zde si můžete být naprosto jisti, že pokud zlikvidujete útočníka s nožem, budete popotahováni po soudech takovým způsobem, že si to raději příště rozmyslíte a necháte si to břicho rozpárat.

Opět tedy, a ještě mnohem zřetelněji se ukázalo, že čím větší ohrožení vašeho zdraví a života odvrátíte, tím větší pomsta systému vůči vám bude následovat. Přemýšleli jste o tom takto už někdy? Proč je to tak? Nebylo by to náhodou logičtější a hlavně spravedlivější naopak?

Jak naopak?

Třeba tak, že:

- za zabití komára by bylo veřejné napomenutí a bloková pokuta

- za zabití hovada jen bloková pokuta

- za zabití útočícího psa finanční odměna

- za zabití útočícího člověka finanční odměna a doživotní renta pro celou rodinu

- za zabití lidí, napomáhající genocidě obyvatel státu - doživotní prezidentský úřad

- za zabití lidí, řídících genocidu obyvatel planety – splnění jakéhokoli přání

Dan Niel, 27.9.2021