Co turistovi neřeknou o Černé hoře
Co tak na chvíli myslet na něco jiného, než máme za úkol? Co by to s námi (nebo spíše s „nimi“) tak asi udělalo? Stalo by se to, že my si odpočineme a z těch nepodstaných ukro-kovido-duhovo-volebních hovadin a oni (ti, co nám je podsouvají) z toho budou ve stresu, že jim na to zvysoka … Je to lákavé? No samozřejmě! Už na první pohled je to neodolatelná nabídka a nezbývá, než jí podlehnout a přečíst si něco o zemi na pomezí civilizované Evropy a vstřebat informace o Černé hoře, co se třeba jednou mohou hodit.
---
Kdyby někdo chtěl stručnou charakteristiku Černé hory, tak lze takhle: „Černá hora je krásně zaostalá země na jihu Evropy, žijící z turismu, která je plná Černohorců, Srbů a albánských muslimů a která se těší do Evropské Unie.“ Ovšem pro řádné pochopení této krátké definice si ji v dalším textu trochu trochu rozvineme.
Montenegro, jak si teď Černá hora světově říká, je velká asi jako Středočeský a Karlovarský kraj dohromady, ale obyvatel mají o dost méně, než kolik je u nás Ukrajinských nacistů, tedy jen lehce přes 600.000. Hlavním městem si Černohorci, z těžko pochopitelných důvodů, zvolili Podgoricu. Stalo se tak před 77 lety (1946), kdy státní orgány opustily dosavadní hlavní město – Cetinje, ovšem zásadním poznatkem je, že se Černohorcům z Podgoricy dodnes „hlavní město“ udělat nepodařilo. A patrně se jim to asi nikdy nepodaří! Proč? Protože to nelze udělat například ani z Havířova, a to i kdybychom kolem něj postavili tisíc montovaných hal, nesoucí anglické názvy. Pokud se tedy někdy do jejich hlavního města ze zvědavosti někdo vydá, tak vězte, že najdete jen něco jako škaredší Havířov.
Kdyby se někomu na výlet do špinavého „Havířova“ moc nechtělo, ale bude chtít shlédnout pravé a nefalšované hlavní město Černé hory, ať si to namíří do zmíněné Cetinje. Na Balkán relativně čisté město, naplněné duchem klidu a pohody a stále si zachovávající svůj majestát. Vstupem do centra Cetinje vstoupíte do velmi zvláštního místa na zemi, kde chcete zůstat a čerpat energii z krásných staveb, nádherných lidí, okolních hor a nesmírného pocitu svobody. Když vezmeme v úvahu, že se státní orgány na Cetinje od roku 1946 zcela vykašlaly (a je to vidět!) a naopak na jeho úkor protěžovaly ten jejich špinavý „Havířov“, tak se zdá, že Cetinje je město věčné a nezničitelné.
Možná by se někomu mohlo zdát, že jezdit jen tak do Cetinje – města muzea, jen málo zajímavé. Naštěstí ovšem hned vedle mají hory. A to ne jen tak nějaké hory! Vyjedete pár serpentin, přitom potkáte pár prodejců pršutu a ocitnete se v nádherném národním parku Lovčen. A když přidáte ještě pár serpentin k tomu, tak se ocitnete blízko schodiště, čítajícímu něco k 850 schodům, po kterém se můžete dostat ke kryptě – mauzoleu egocentrického vladyky, Petara Njegoše, i s přenádhernou vyhlídkou po okolí. Samozřejmě, že to není zadarmo a Černohorci zase trochu přitvrdili - za vjezd do parku zaplatíte 3E za dospělého a za chůzi po 850 schodech ke kryptě 8E za dospělého a poloviční za děti.
To, že se za podobné zážitky drsně platí, má na Balkáně dva významy: Jednak je Černá hora chudá země a příliv lačných turistů je jeden ze zásadních způsobů obživy a jednak v takových místech příroda zachovaná. Je známo, že Černohorci (a Balkánci vůbec), jsou nebetyčná prasata. To, že v přímořských turistických destinacích překypují popelnice odpadky, kolem nich jsou skládky a po zemi jsou všude poházené odpadky, to se dá u piva v restauraci nebo při potápění v moři ještě přehlédnout. Ovšem skládky, co jsou vysoko v horách poházené i na těch nejkrásnějších místech země, tak to už fakt nelze. Zkrátka tady rozhodně nečekejte vyvrácení tvrzení, že ‘čím více na jih, tím větší svinčík’.
Další krásná místa Černé hory si v průvodcích najde jistě každý sám, ale ať to bude Skadarské jezero ve Virpazaru, horský Klášter v Ostrogu nebo cokoli jiného, tak nechť je každý připraven na kombinaci davů turistů, front, vysokých teplot, kolon a problémů s parkováním, ale vše je odvislé od toho, v kolik hodin ráno jste schopni se vzbudit a v kolik se vydat na cesty.
DOPRAVA
Když už jsme se dotkli dopravy, tak se na ni podíváme trochu blíže. Pravidlem číslo jedna je, že Černá hora má málo komunikací a ty které tam jsou, velmi často patří mezi řidičsky velmi náročné. Jsou úzké, svažité, s občasným nebezpečným kamínkem na asfaltu a samá zatáčka. Případně zatáčka v neosvětleném tunelu. Nové cesty Černohorci teprve staví a nato, že všechno musejí kopat ve skalách, tak jim to celkem jde. Vlastně ne jim, ale Číňanům. Ti tam zainvestovali a proto se Černohorci zadlužili až po uši a asi proto o svou zem zřejmě brzy přijdou. Ale to jen tak na okraj, aby bylo zřejmé, že blbečky ve vládě nemáme 33 let jen my.
Méně členité cesty kolem moře jsou sjízdné o poznání rychleji, ale to platí jen do chvíle, než se dostanete do blízkosti jednoho z turistických center nebo přímo do něj. Tam se totiž plážoví turisté potulují po jednom po přechodech, sem a tam. (V případě, že oblast nemá chodníky a tedy ani přechody, chodí se po cestě.) Dělají to tak od chvíle, kdy se probudí a skončí s tím až kdy je to unaví a uloží se k spánku. Je to popsáno s trochou sarkasmu, ale asi chápete, že to je na prášky. Místní policajti se sice občas snaží chodce před přechodem chvíli pozdržet, aby projelo více, jak dvě auta, ale zkrátka se připravte na kolony. A to i v případě nehody, která nebývá během vysokých teplot, strávených v kolonách ničím neobvyklým, takže pamatujte na dostatek paliva v nádrži, doplněnou vodu v chladiči, dostatek pitné vody pro všechny cestující a případně potřebné léky.
Náladu musí v Černé hoře všem správným řidičům spravit dosavadní obrovská svoboda a kolegialita. Jezdí se bez bezpečnostních pásů, na motorkách bez přileb (mimo Systémem vycvičených „západních“ opiček, samozřejmě) a ceny paliva se nijak zásadně neliší od těch zlodějských českých. Navíc se v Černé hoře podařil zachovat dobrý zvyk, kdy se řidiči blikáním kolegiálně upozorňují a na blízkou policejní šikanu, zašitou kdesi u cesty, takže palec nahoru! S dopravním značením si tam moc hlavu nedělají, takže velkého bacha na hlavní/vedlejší cesty; zato kdo s oblibou používá klakson, tak ho tam můžete řádně vyvenčit.
UBYTOVÁNÍ
Pokud jezdíte organizovaně přes Čedoky, tak většinou přesně víte do čeho jdete. Když ne a jedete přes Booking.com nebo dokonce „nadivoko“, tak do poslední chvíle nevíte nic. Pokud zkusíte „nadivoko“, tedy nemáte objednané vůbec nic, tak volných míst k ubytování je pořád dost, ale musíte počítat s velkou časovou ztrátou, než pochodíte všechny, u cesty na tabulkách nabízené nebo doporučené apartmány a vyberete si.
Při rezervaci ubytování v apartmánech je třeba mít na paměti, že vlastník dává na internet takové fotky a takové informace, aby zájemce zaujal, i když ví, že fakta mohou být i jiná. Dobře ví, že dorazíte celí šťastní, že jste apartmán v noci našli a už se těšíte vybalit, osprchovat se a někam se jít napít. Pokud to tak je, je velká šance, že přehlédnete, že vás zavedl do apartmánu jednopokojového, i když jste měli rezervaci na dvě oddělené místnosti; že výhled nemáte na moře, ale na střechy nebo že nemůžete parkovat o domu, ale o 50, 100 metrů jinde, pokud je místo. Jednají s vámi slušně a s laskavým úsměvem, ale jsou to zkušení obchodníci a je dobré si uvědomit, že hodně dobře vědí, jak jít na upocené bílé maso, co je momentálně v úzkých.
Ovšem, Černá hora se rozvíjí! Majitelé apartmánů hromadně ruší střechy, „vyhazují“ své domy na patra a investoři staví hotely s bazény na střechách i v přízemí. Všechno tohle vede k pochopitelnému cíli - ubytovat více, ještě více a ještě mnohem více turistů, takže bude hodně zajímavé časem pozorovat, jak to zvládnou jejich inženýrské sítě, služby a dopravní komunikace, poplatné zhruba roku 1980, co se už dnes často zaseknou.
OBCHOD
Podobně záludné chování čekejte v obchodech, na trhu či u potulných plážových prodejců, ale často se dá smlouvat. Ve stáncích se prodávají jednak věci potřebné u moře, jako brýle, plážové podložky, potápěčské věci, opalovací krémy, ručníky, klobouky a tak podobně. To ostaní jsou hlavně čínské cetky, co obvykle nikdo nepotřebuje, ale buďte v klidu, přesto se kupují.
Potraviny, ovoce jsou na naší nebo vyšší cenové úrovni, i když po sezoně určitě o něco klesnou. Základní potravinou je ‘chleb’ (my tomu říkáme veka), ale lepší je pro nás určitě ‘crni chleb’ (my bychom tomu říkali veka s troškou grahamu). Ve velkých obchodech mají dokonce i chléb, podobající se těm našim a to i chuťově. Tam se hodí nakupovat, když se třeba rozhodnete na víkend doplnit lednici. Extrémně drahé mají máslo a třeba jejich plnotučné mléko nemá ani 3% tuku.
Co se týká masa, tak v tomto ohledu je tam už trochu islamistický problém, protože vepřové tihle fanatici nesmějí …a muslimů je v Černé hoře čím dál více. Pokud v obchodě vepřové vůbec mají, tak řádně oddělené od hovězího, takže je to nemlich to stejné jako u fanatiků židovských. Zajímavé.
Černohorci nemají „Obchody“, ale „Markety“ a ve městech je to ještě o kousek horší než u nás – skoro všechny krámy a služby, ať už se týkají čehokoli, hrdě nesou na štítu nějaké anglické pojmenování. Můžete navštívit „Book store“, „Beef shop“, „Cafe Bar“, atp. Moc hezké a v okamžiku poznáte, jak jsou dnes Černohorci skutečně na svou zemi a jazyk hrdi.
RELAXACE
Pokud si pojedete do Černé hory odpočinout, hodně pouvažujte nad svým hlavním stanem.
Není to životně důležité pro osoby, které v klidu usnou i na střeše jedoucího vlaku, ale ostatní by to měli přeci jen zvážit. Vše má své pro i proti. Ve velkých turistických centrech máte vše v dosahu a pokud máte rádi 20ti hodinové dunění (ne)hudby s různorodým kvílením a ve dne i v noci chcete poslouchat muslimské hulákání z tlampačů mešit, tak budete zrelaxovaní jako nikdy.
Kdo ovšem preferuje klidné místo, jak ve dne, tak v noci, těmto ubytovacím centrům se obloukem vyhněte. Raději tam jen nakupte na celý týden a zakempete někde mimo. Budete mít k vodě sice dále, ale autem se k moři dostanete stejně rychle, jako ti z města tam dojdou pěšky. Ostatně na vzdálené pláže (veřejné i placené) jezdí auty i ti z města.
Kdyby vás, chladnokrevné, přece jen popadla touha přijet a podívat se večer do centra, smlsnout něco v restauraci a užít si (jako, že vás tato touha beztak popadne), tak opět počítejte s obrovskými davy turistů, co měli stejný nápad jako vy. Potulují se bezcílně slimáčím krokem před vámi a plantají se vám pod nohama; počítejte s žebráky (někdy na jejich zmrzačené děti opravdu není hezký pohled) jak dospělými, tak i dětmi, co vás na digitální váze za dvacetník „zváží“; počítejte s hlukem z reproduktorů diskoték i potulných prodejců čínských blikajících a pískajících hraček; počítejte s nepořádkem a s vyšším nočním parkovným. Také počítejte s albánskou mafií a s tím, že právě v takových místech, kde je hlava na hlavě, hrozí naprosto reálná ztráta vaší ženy nebo vaší lepé dcery. Asi víte, že na věku dívek muslimům téměř nezáleží. Vždy spoléhejte na sebe a nikdy ne na místní policajty. Prostě počítejte s tím, že tam nejsou, protože tam skutečně nejsou.
Ještě snad k této části poznámka, že pokud se vám při dovolené nedejbože něco stane, tak lékařská péče bývá ve větších turistických centrech dostupná i v noci, ale počítejte s tím, že třeba za pouhé změření tlaku lékařem v ordinaci a vypsání dvou vět do zprávy, zaplatíte přes 40E. Kolik to může dělat pro ty, co neznají míru na slunci a bude potřebná třeba infuze či hospitalizace si každý snadno domyslí.
NATURAL ZEMĚ A NÁRODA
Černá hora je krásná země, ale není to Švýcarsko. Je to malá, drsná, chudá, špinavá a zaostalá země bez významu a vlastní hrdosti, co se chce tvářit jako moderní součást Evropy a kterou postupně obsazují islamisti. To je totálně sebevražedná kombinace, kterou bude zajímavé pozorovat a čeho si v tom horku domácí ještě nevšimli.
Černohorci jsou manuálně velmi zruční, stejně jako byli kdysi i Čechoslováci. Díky zaostalosti země a hlavně prozatímní slabé okupaci západními korporacemi, si dokážou opravit téměř vše sami. Jedinou, ale zásadní poznámkou je, že perfekcionisti určitě nejsou. A to ani náznakem. Sice vše opraví, ale s tím, že na vzhledu absolutně nezáleží. Důležité je, aby to bylo funkční a tečka. Dobrá práce je vidět jen u nových staveb. U použitých, nebo tam, kde se musí něco doplnit nebo opravit je vidět, že Černohorci patrně pocházejí z vesnice Tostači u Potěmkinova. Prostě Fušeři a Flikovači par excellence.
Turisté ovšem do Černé hory nejezdí obdivovat správnost zapojení elektrických rozvodů nebo čistotu usazení oken. Do Černé hory se jezdí za slanou vodou, za sluncem, případně do hor, protože je velká šance na dokonalé počasí. Ve vnitrozemí občas sprchne (což je moc dobře), ale při nějakých 270 slunečných dnech za rok, je to pro normálního člověka, normální místo na normální dovolenou.
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- ČECHOAUSTRALAN O NÁVŠTĚVĚ PETRA PAVLA V AUSTRÁLII
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (VI.)
- Evropo braň se !!!
- Diktatura: Rada bezpečnosti Rumunska vyloučila vítěze voleb, Calina Georgescu, z volebního procesu!
- Green Deal jak ho neznáte !!!
- Z Russkoj Vesny (9.12.2024): Sýrie: boje mezi protureckými milicemi a Kurdy, podporovanými USA, se rozšiřují
Související články