Odjakživa platí, že když spoří jednotlivec, je to požehnání, když spoří většina, je to katastrofa. Podobná nectnost se zdařila uspořádat i spekulantům. Spekulativních investičních příležitostí v současnosti ubývá a lákavá nabídka ČNB s intervencemi musela pro ně být jako rajská hudba. Takový poklidný vývar levou zadní. K jejich smůle se na onom spekulativním spektáklu sešli v hojném počtu a to je právě ten nešikovný okamžik: když investuje do koruny většina, je to pro ně katastrofa.
Přiznám se, že i já, stejně jak asi většina očekávala intervence v krátkém údobí a honem pryč a lízat si rány. To že se najdou spekulanti v údobí třech roků a investují do koruny skoro dva biliony korun je právě ona většina, s níž to dopadne mizerně. On je totiž rozdíl investovat do dolaru jehož je po světě jak nasráno a do koruny, jíž zase až tak moc není. Ony dva biliony vyrvat z ekonomiky nebude zas až tak jednoduchý úkol mající na konci vývar. Dokonce si dovolí tvrdit, že je to i nemožné. Pokud by peníze emitované ČNB skončily v ekonomice, bezesporu by rozpoutaly zžírající inflaci. Pokud se tak nestalo, skončily inflačně neutrálně ve spekulacích. A jednou musí přijít okamžik, kdy bude potřeba investice ukončit, potažmo v tomto případě, vybrat ztráty.
On totiž ten hlavní balík peněz spekulantů jako protistrana drží ČNB a v její prospěch svědčí čas. Nejde proti nim. U spekulantů je to však přesně naopak. Čas poběží proti nim přímo tryskem. Spekulanti nenajdou protistranu s kým ony koruny směnit. ČNB může s klidem točit mlýnek a čekat kdy spekulanti začnou krvácet a žadonit o možnost směnit potupně koruny zpět. Je to převelice smutný, ale být vyškolen centrální bankou je pěkná kaňka na spekulativním triku. Odhadovat čas v jehož údobí se rozpustí ona investiční bublina je nadmíru obtížné, skoro nemožné. Jisté je jedno, tentokrát spekulanti drží onu bublinu za hodně kratší konec. A dobře jim tak, nenažrancům!
