Kaddáfí měl plán na rozvoj Afriky

Se záměrem vytvoření silnější pozice v Libyi západní svět zaútočil proti Kaddáfímu s využitím záminky na potlačení „lidového“ povstání. Pod záminkou ochrany civilistů v konfliktu vládních jednotek s ozbrojenými vzbouřenci iniciovali Francie, Británie, Libanon a USA na půdě OSN hlasování o vytvoření bezletové zóny nad Libyí.

Přijetí rezoluce potvrdilo, že i tato organizace je dnes nástrojem Západu sloužícím k přerozdělení světa. Za návrh hlasovalo deset z patnácti členských států RB OSN, pět se zdrželo hlasování – Rusko, Čína, Německo, Brazílie a Indie. Nikdo ze stálých členů nevyužil své právo veta a neřekl tehdejší globální moci rozhodné „ne“. Zřízení bezletové zóny a tzv.. ochrana civilistů znamenala ve skutečnosti bombardování libyjských cílů spojeneckými silami. Již dříve Muammar Kaddáfí ostře kritizoval její případné zavedení a vyzval své stoupence, aby se připravili na ozbrojenou konfrontaci se Západem. Vladimír Putin tehdy přirovnal rezoluci k středověké výzvě na křižáckou výpravu a prohlásil, že zasahování do záležitostí jiných zemí se stává trendem zahraniční politiky USA.

V několika dřívějších článcích jsem zmínil, že Kaddáfí Evropu varoval před masovou migrací afrického obyvatelstva a džihádem pokud bude odstraněn.

Kaddáfí opakovaně obvinil Západ, že se s podporou povstalců snaží zmocnit ropného bohatství v zemi. Libye má totiž největší zásoby mimořádně kvalitní ropy v Africe, proudící především do zemí EU. Americkými analytiky nadsazené odhady zásob umožnily nákup ropy za uměle vytvořené nízké ceny, což Libye přestala akceptovat. Bylo nezbytné zarazit to sankcemi a rezolucemi OSN či protesty prozápadní demonstrantů. Dalším důvodem k sesazení Kaddáfího, mohlo být podle jiných analytiků, právě obrovské naleziště vody pod Saharskou pouští. Co kdyby Kaddáfí dokázal Afriku zúrodnit?

Když Libyjci hledali v roce 1953 na jihu své země zdroje ropy, objevili vodu – obří podzemní rezervoáry, které vyživují oázy. Záhy jim došlo, že ruku v ruce s černým zlatem narazili na skutečný poklad – vyprahlá Afrika, která si doslova šlape po zásobách „fosilní“ vody. V srpnu 1984 se začal budovat projekt Velké umělé řeky, jehož realizace měla trvat více než půl století. Voda se měla přivádět do obydlených oblastí kolem Středozemního moře systémem podzemního potrubí a sítě čerpadel. Po dokončení měla zemi zásobovat 3,68 miliony m³ vody denně s cenou 35 centů za m³. Zásoby fosilní vody měly při této spotřebě vydržet tisíce let. Bylo by tak možné obdělávat 155 000 ha dosud neúrodné půdy a Libyjci mohli mít hojnost pitné vody i menší závislost na dovozu potravin.

Kdyby se projekt podařilo dokončit, změnila by se Libye z nehostinné pouště v úrodnou část světa, podobně jako Evropa či Amerika. A problém byl na světě. Projekt osobně zaštítil sám Kaddáfí, který ho nazval „osmým divem světa“. V současnosti tvoří jeho síť 1300 vrtů o hloubce 500 m a 4000 km potrubí vedeného pod zemí zásobuje vodou města Tripolis, Benghází, Sirtu aj. Kaddáfí nabídl vodu i svým sousedům a byl přesvědčen, že jednou bude Libye moci exportovat ječmen, oves, pšenici a kukuřici. Podle plánu mělo být celé vodní dílo dokončeno za 25 let, ale…

…na počátku roku 2011 zasáhla Libyi občanská válka a Kaddáfí byl 20. října 2011 zabit. Systém vodního potrubí byl narušen bombardováním spojenců. Soudí se, že hlavním důvodem byla snaha o ovládnutí ropných zásob země. Podle některých spekulací ale byla důvodem smrti libyjského vůdce právě voda. Proč byl tento důvod jeden z hlavních, který vedl k odstranění Kaddáfího?

Za prvé: Mnohé země zásobují (nejen) Libyi potravinami, a pokud by se Afrika změnila z odběratele v dodavatele, utrpěly by velké finanční ztráty. Za druhé: Populace ve světě neustále roste a s tím se zvyšuje i potřeba pitné vody. Jejím nedostatkem trpí už dnes některé evropské státy. A tuto životadárnou tekutinu, kterou by bylo možné čerpat 4000 až 5000 let, by najednou měli mít v rukou Libyjci? Podle některých se v blízké budoucnosti nepovedou války o ropu, ale o vodu. A Kaddáfí byl podle všeho první obětí této nové „vodní“ války.

Podle více než jen mála pozorovatelů plánoval Kaddáfí ukončit prodej libyjské ropy za US dolary – s tím, že bude požadovat místo toho platby ve zlatem podložených „dinárech“ (jednotné africké měně založené na zlatu) – a to prý byl další z důvodů jeho odstranění. Tento režim seděl na masivních hromadách zlata, odhady se blíží 150 tunám, a tlačil i ostatní vlády v Africe a na Středním východě, aby ho následovaly. A to mělo podle analytiků potenciál doslova strhnout dolar a světový monetární systém jako jeho rozšíření. Francouzský president Nicolas Sarkozy údajně šel tak daleko, že Libyi prohlásil za „hrozbu“ finanční bezpečnosti světa. „Insideři“ z Kaddáfího plánu zjevně panikařili.

„Jakýkoliv pohyb jako tenhle by určitě neuvítala ta současná mocenská elita, co odpovídá za kontrolu světového centrálního bankovnictví,“ poznamenal finanční analytik Anthony Wile, editor na volný trh orientovaného listu Daily Bell, v interview s RT. „Takže ano, to by určitě mohlo být něčím, co by mohlo způsobit jeho okamžité zavržení a nebylo by zapotřebí žádných dalších důvodů, aby se přikročilo k jeho odstranění od moci.“

Podle Wileho by Kaddáfího plán posílil v očích ekonomů podporujících zdravé peníze celý Africký kontinent – a to ani nemluvě o investorech. Mělo by to ale zvláště devastující účinek na US ekonomiku, Americký dolar a zvláště na elitu, co vede ten systém. Ať byl Kaddáfí odstraněn z jakéhokoli důvodu, faktem je, že Kaddáfího Libye neexistuje, a život Libyjců se obrátil v chaos a bezpráví.

Faktem je, že africký kontinent v současnosti příliš růžovou budoucnost nemá. Čína přebírá nad Afrikou ekonomickou nadvládu, zatímco západ se snaží převzít moc nad Afrikou vojenskou cestou s podporou různých místních diktatur. Soupeření velmocí na africkém kontinentě je to, co vyhání obyvatele za novým životem. V Africe mají své zájmy velmoci i mnohé nadnárodní společnosti.

Vykořisťování afrických zdrojů stále trvá.