Kdo rozděluje společnost! Kolik majetku musíte mít, aby jste vstoupili mezi elitu? Husitství a boj o pravdu

Miloš Zeman již v lednu roku 2013 zdůraznil, že on je kandidátem plebejců, zatímco jeho protikandidát, tehdy Karel Schwarzenberg (TOP 09) kandiduje za ty nejbohatší. Je třeba opakovat, že „kníže“ hlasoval pro církevní restituce či zvýšení DPH. Nadcházející druhé kolo prezidentské volby tak bude v zásadě soubojem mezi patriciji a plebejci, který trvá už stovky let. Spousta „bezvýznamných“ lidí tenkrát dala svůj hlas panu knížeti, protože doufala, že se tím zařadí mezi vyvolené. Doufali, že touto volbou jim „zmodrá“ doposud stále červená krev a postoupí do vyššího patra mezi elitu. Nestalo se tak...

Kolik musí mít Čech peněz, aby se zařadil mezi boháče a elitu? Jinými slovy, od jaké minimální hranice příjmů, úspor a investic banky člověku otevřou pozlacené dveře, za nimiž jsou mimořádně levné úvěry bez poplatků navíc?

Záleží případ od případu, kolik u banky může bohatý člověk otáčet peněz. Výhradně investiční privátní banky, patřící obvykle úzké skupině osob, se jinak běžnými spotřebiteli vůbec nezabývají.

Tyto banky nemají bankomaty ani přepážky, většina lidí je nezná ani podle názvu. Ale jsou tady. VIP klientovi v Česku otevřou dveře, když disponuje investicemi, nemovitostmi a úsporami v hodnotě alespoň 15 miliónů korun. A to je ještě spíše jako chudý příbuzný, byť už mezi bohatými.

V bohatších částech světa, než je Česko, bývá podle finančníků tato startovní hranice pro vstup do výběrové banky ještě v přepočtu o zhruba alespoň pět až deset miliónů korun vyšší.

Jen pro představu: Plat nad 50 tisíc měsíčně má pouhých pět procent zaměstnanců. Dvě třetiny zaměstnanců nedosáhnou ani na celostátně průměrných 29 tisíc korun měsíčně. Proto dost dobře nechápu že 2 701 206 voličů by chtělo být patricii a elitáři a chtěli by být nadřazeni těm ostatním. Právě tuto touhu patřit mezi horních deset tisíc, nazývám sebeklamem nadřazenosti a výjimečnosti. Faktem je, že do elitního klubu se většina našich spoluobčanů nikdy nepodívá a ani se k němu vzdáleně nepřiblíží.

Volba pana Drahoše byla druhým pokusem skutečných elit, jak stéci hráz nevzdělaných a nepoučitelných plebejců, spojených historicky s pravdou. Mělo to být něco na způsob dávné křížové výpravy proti husitům, tedy plebejcům. Mediální příprava tomu odpovídala.

Z dějin víme, že jak první, tak i druhá křížová výprava skončila naprostou pohromou pro cizácká vojska i domácí páté kolony a nemocný a již slepý Žižka vyhrával další významné bitvy a zajistil zemi na sedm let stabilitu proti vpádu cizáckých vojsk. Zde vidím paralelu s dneškem.

Politologové si povšimli, že Zeman spojil při své volbě krajní pravici i levici. To jistě není důkaz, že rozděluje společnost.

Zeman se profiluje jako plebejec a v podstatě potomek husitů.

Husitství je skutečně jedním z nejvýznamnějších prvků, kterými můžeme označit naše dějiny a naši identitu. A je to také důvod, proč se Masaryk obrací k husitství a líčí ho barvitým způsobem ve své Světové revoluci. Mimo jiné tam uvádí, že když jsme vznikli jako nový stát, byla to situace neobyčejně těžká, protože v evropském kontextu do té doby nějaké Československo neexistovalo, takže nás bylo třeba představit. A právě husitství posloužilo Masarykovi jako naše vizitka v mezinárodním kontextu.

Byli to především němečtí evangelíci, kteří se zajímali o Husovy spisy, kteří je vydali a kteří se k Husovi hlásili. Čili pro ně to skutečně byla vizitka, jak si představit náš nový stát jako stát kulturní. Masaryk chtěl proto ukázat, že tady byl Hus, Komenský, Chelčický.

Vzpomeňme, že Masaryk přišel s programem, který se shrnuje do floskule „Tábor je náš program“, později se to změnilo na „Ne Řím, ale Tábor“. Došlo kvůli tomu k roztržce s Vatikánem. Citovaný Klimek říká, že Masaryk si večer po roztržce s Vatikánem zpíval „Ktož sú Boží bojovníci“.

Jak to, že stát směřoval pod touto ideologií až k roztržce se silnou mocností? Vatikán v té době něco znamenal.

Podle odborníků, už samotný začátek československého státu se formuje zcela jasně protikatolicky s tím,že oficiální tradicí je právě husitství a reformace. Základ Masarykovy ideje je v tom, že husitství vnímá jako prvopočátek demokracie a samozřejmě i sociálních změn.

První republika byla dobou politických svárů, stranictví, na politické scéně to vypadalo hodně podobně jako dnes, ale husitství používali skoro všichni. 

Je také třeba rozlišovat vnímání Husa a husitství, protože to nebylo totožné. Například daleko větší sympatii se dlouho těšil více než Jan Hus Jan Žižka jako ten, který dovedl myšlenku do konkrétní podoby a který jako vojevůdce zvedl prestiž českých zemí ve světě.Během času hrdost na husitství upadala, ale vzbudila se opět později.

Přišlo ohrožení republiky nacismem a husitské legendy opět ožily. Od roku 1938 se začala používat velmi výrazně, ale nebyla to jen tradice husitská. Tehdy se mísí tradice husitská, svatováclavská a vůbec všechny významné české historické tradice.

Nástup historismu jako způsobu argumentace proti nebezpečí ze strany nacistického Německa byl velmi silný a dozníval až do nástupu Heydricha roku 1941, který tomu udělal konec. Je to vidět na knižní, časopisecké i filmové produkci. Nemůžeme tedy říct, že se husitská tradice frekventovala výlučně, byla tady tradice svatováclavská, ale i návaznost na Komenského a další pozitivně vnímané osobnosti starších dějin.

Hlavně ve 30. letech se obrušují hroty mezi jednotlivými tradicemi. Přispěly k tomu mohutné husovské slavnosti v roce 1925, které vedly k rozkolu s Vatikánem, a stejně mohutné oslavy svatováclavské z roku 1929. Poté se dá mluvit o tom, že je snaha přece jenom tolik nevyhrocovat konfesní napětí, takže tyto tradice najednou vytváří společný proud českého vlastenectví, které vrcholí v roce 1938.

Faktem ale je, že ve vyhrocených zářijových dnech, těsně před mnichovskou kapitulací, se dostává do popředí nikoli Hus, ale opět mýtus Jana Žižky.

Pokud jde o náboženskou situaci doma, nebyl důvod k napětí, protože katolická církev už nebyla austrokatolickou církví. Církev už se oprostila od spojení se světskou mocí a spoléhala se na moc duchovní. Veřejnost na to reagovala tak, že do okupace spory zmizely – nejevily se jako důležité.

Většina z nás jsme potomky husitů – plebejců.

Není náhoda, že právě Masaryk se obrací k husitství a není náhoda, že prezidentem naší krásné republiky se stal Miloš Zeman, dosavadní prezident dolních deseti milionů.

V 15. století učení mistra Jana Husa a navazující husitská revoluce podstatně rozvířily stojaté vody katolické Evropy a svým způsobem otevřely cestu k reformaci. Nejen v českých dějinách šlo o zásadní události. Čechům chybí sebevědomí přihlásit se k vítězům.

V poslední době někteří čeští autoři útočí na husitství jako na něco, za co bychom se měli stydět. Jako na konflikt s Evropou, jako na projev barbarství. Co Hus a husitství znamenají z hlediska našeho místa v evropských dějinách?

Podle historika Josefa Válka je husitství nejvýznamnější událostí českých dějin.

„Pokud vím, tak historikové se za husitství nestydí, a pokud se vyskytují názory, které máte na mysli, nejsou to názory seriózních historiků. O Husovi se právě poslední vatikánská konference a katolická církev slovy papeže vyjádřila jednoznačně pozitivně. Stanovisko katolické církve konečně umožňuje, aby všichni přijali Jana Husa za orientační symbolickou osobnost českých a evropských dějin. Husitství je nejvýznamnější událostí českých dějin, která se do evropských dějin vepsala. Mimo jiné je revolucí, která nebyla poražena zahraniční intervencí, jak ve svých úvahách o světových dějinách poznamenal švýcarský historik Jakob Burckhardt, zakladatel moderní kulturní historiografie.“

 Eva Cudlínová, farářka Církve československé husitské říká:

 „Myslím, že z toho, že jsme potomky husitů, se jako Češi nevyvážeme. Je to naše dědictví. Záleží ale hodně na tom, co toto dědictví znamená. Jinak jej pojmenuje historik, jinak teolog. Jako duchovní to nazývám jakýmsi „spojenectvím s pravdou“. Náš národ je s pravdou neustále zvláštním způsobem konfrontován. Snažíme se o ni pořád bojovat, v dobrém i špatném. Snad to nevyzní pateticky, ale tenhle úděl byl na nás prostě naložen. Předávat ho dál je samozřejmostí i povinností. To platí pro jakoukoli dobu, dnešní nevyjímaje.“

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Husitství

https://www.novinky.cz/finance/299402-kolik-musi-cech-mit-penez-aby-uz-patril-mezi-bohace.html

https://www.novinky.cz/finance/299402-kolik-musi-cech-mit-penez-aby-uz-patril-mezi-bohace.html

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1254557-cesi-potomci-husitu