Z dokumentu - Hitler o Češích. Nemylte se, čím víc se Čech ohýbá, tím je nebezpečnější.

Vlčí doupě 13. ledna 1942 večer, hosté: polní maršál von Leeb, říšský komisař Terboven

"Znám Čechy: je to národ kolísavců. Jedna část by chtěla dorozumění s Německem, druhá jde za Benešem. Když nezasáhneme, přivodíme si katastrofu! Kdyby bylo staré Rakousko bez milosti zasáhlo, nemuselo se rozpadnout. Přede dvěma a půl roky jsem musel poprvé zasáhnout. Devět lidí bylo zastřeleno, dvaapůl tisíce šlo do koncentráku. Výsledkem bylo okamžité obnovení klidu.

Výraz pasivní rezistence dostal smysl teprve postojem Čechů ke starému Rakousku. Nejdrzejší jsou vždy ti, se kterými se zachází nejshovívavěji. Hned si myslí, že jste slabí nebo hloupí.

Mnohem líp snáším, když jsem považován za brutálního. Ostatně jsem toho názoru, že Hácha vejde do dějin svého lidu jako jeden z největších státníků. Tenkrát, v březnu 1939 jsem jim vyhrožoval: jestliže celá věc nebude vyřízena do šesti hodin, zaútočí německá letadla na Prahu. Byl bych se příšerně blamoval, protože v tu dobu byla tak hustá mlha, že žádné letadlo nemohlo vzlétnout. Ve tři bylo jednání s Háchou skončeno. Uvědomil svou vládu a po pětačtyříceti minutách přišla odpověď: Nebude se střílet.

Češi měli poslušnou armádu! Měl jsem určitou obavu, když Hácha přijel, poněvadž byl opravdu nemocný. Jaký povyk by asi zahraniční tisk spustil, kdyby se mu něco stalo! Ale když pak ráno přišel, projevil ducha odporu, který předtím zcela postrádal. Nechtěl, aby jeho ministr zahraničí spolupodepsal. Říkal jsem si: Je právník, co když v Čechách existuje nějaký předpis, že státní akt nemá platnost, jestliže ho nepodepíše ministr zahraničí. Takže jsem trval na ministrově podpisu. Příštího dne v Praze se mě ptal, co to bylo, co z něj udělalo jiného člověka? Byla to injekce profesora Morella!

Teď od Háchy dostávám nejvřelejší projevy sympatie. Neuveřejňuji je, abych nevzbudil dojem, že potřebuju podporu poraženého."

Vlčí doupě 22. ledna 1942 v poledne, hosté: říšský vůdce SS Himmler, gauleiter Rainer

"Nelze vyloučit, že během dvou staletí vyřešíme národnostní problémy. Na začátku třicetileté války

k tomu málem došlo. Ve čtyřicátých letech minulého století se každý Čech styděl mluvit česky.

Byli hrdi na to, že mluví německy, a největší pýchu pociťovali, když byli považováni za Vídeňáky. Zavedení všeobecného rovného tajného volebního práva v Rakousku muselo vést ke krachu němectví. Sociální demokraté šli zásadně s Čechy, k tomu vysoká šlechta. Německý národ je pro šlechtu příliš inteligentní, šlechta potřebuje něco na způsob malých okrajových nárůdků.

Češi byli lepší než Maďaři, Rumuni a Poláci. Vytvořili pilnou maloměstskou třídu, která si byla vědoma svých hranic. I dnes k nám vzhlížejí se vztekem, ale zároveň s bezmezným obdivem: my Češi nejsme určeni k vládnutí!

Vlčí doupě 25. ledna 1942, hosté: dr. Lammers, říšský vůdce SS Himmler, plk. Zeitzler

"Lidé ve staré Říši neměli o národnostech ani páru; vyrůstali obklopeni mrakem hlouposti. Neměli ani zdání o problému Rakouska. Nepochopili, že se nejednalo o stát v našem smyslu, nýbrž o směsici národností! Rakousko nemělo divize, Rakousko mělo Čechy, Chorvaty, Srby! Svatá prostoto, tady je všechno marné.

Každý Čech je rozený nacionalista, který podřizuje svým zájmům všechny ostatní povinnosti. Nemylte se, čím víc se Čech ohýbá, tím je nebezpečnější. Němec ze staré Říše se rozplývá, když něco takového vidí.

Neurath se málem rozplynul úplně, česká šlechta si ho omotala okolo prstu! Ještě půl roku a výroba by tam klesla na pětadvacet procent! Čech je ze všech Slovanů nejnebezpečnější, protože je pilný. Má disciplínu, má pořádek, je spíš mongoloidní než slovanský. Své skutečné plány dokáže skrývat za jakousi loajalitu.

Teď bude dobře pracovat, neboť ví, že jsme nelítostní a brutální. Neopovrhuju jimi, je to osudový boj. Jsou rasová střepina, která vnikla do našeho národního těla, a jeden z nás musí uhnout, buď oni, nebo my.

Říšské kancléřství 30.1.1942 v poledne, hosté: dr. Ley, Heydrich, dr. Weber, von Arent

"Háchu musíme prezentovat jako jednoho z největších mužů světa, pokud Čechům zanechá závěť, která bude znamenat jejich konec. Jeho jméno musí být vyslovováno jedním dechem se jménem krále Václava, aby se na něho v budoucnosti mohl odvolávat každý zbabělec. Jeho následník? Jen žádný chlap! Budeme vždycky vycházet líp se zbabělci než se statečnými muži. Čechy nejlíp vyřídíme tak, že na ně budeme prostřednictvím takových osob působit nepřetržitě a v dlouhém časovém období.

Po Bílé hoře až do roku 1867 to tak dělal rakouský stát, takže se nakonec každý Čech skoro styděl mluvit česky. Značná část Čechů je germánského původu a může být poněmčena!"

16. května 1942 u večeře

"Naučit národ vládnout zbraněmi znamená dát mu patřičné vzdělání v tomto směru. Kdyby staří Římané nerekrutovali Germány do své armády, tak ti by nikdy neměli možnost stát se skutečnými vojáky a nakonec zničit své původní učitele ... Musíme proto říci kategorické NE na české aspirace na vytvoření národní armády, i kdyby mělo jít jen o zárodek armády. Češi jsou servilní pokud jsou neozbrojení, ale stávají se nebezpečně arogantními, když je jim povoleno nosit uniformu. Během dvaceti let nezávislého Československa jsme měli spoustu příležitostí se o tom přesvědčit. Místo, aby Československo orientovalo svou diplomacii na co nejtěsnější styky s Německem, což by byla jediná rozumná politika, tak Češi zkoušeli udělat z Prahy - což je vskutku jedno z významných měst Evropy - jakýsi střed vesmíru.

4. června 1942 u večeře

"Vydám absolutní rozkaz, aby v budoucnu každý náš muž zvláště vystavený nebezpečí přísně dodržoval předpisy určené k zajištění jeho bezpečnosti. Příležitost dělá nejen zloděje, ale i vraha. Takové hrdinské gesto, jako je jízda v otevřeném automobilu nebo procházení se Prahou bez ochrany je zatracená pitomost, která nikomu neposlouží.

Člověk tak nenahraditelný jako byl Heydrich, se vystavoval zbytečnému riziku. Musím to pokládat za hloupé a idiotské. Muži takového významu jako Heydrich musí vědět, že tady je spousta lidí, kteří jen čekají na příležitost je zabít."

Hitlerovy monology jsou dnes k dispozici ve dvou edicích: poprvé je publikoval ve své edici anglický historik Hugh Trevor-Roper (Hitler's Secret Conversations 1941-1944, New York 1953). Dále je k dispozici také německá edice od dr. Henry Pickera, který sám v roce 1942 Hitlerovy hovory vlastnoručně zaznamenával (Tischgespräche im Führerhauptquartier - vyšlo v řadě vydání). Edice nejsou totožné, překrývají se zhruba ze dvou třetin, zbytek je rozdílný (v Pickerově edici jsou hlavně jeho vlastní záznamy z roku 1942, Trevor-Roperova edice neobsahuje všechny Pickerovy záznamy, ale obsahuje více záznamů z roku 1941 i záznamy z let 1943-1944).

V roce 1995 byl stručný výtah z Trevor-Roperovy edice vydán i v češtině (Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941-1944, Aurora, Praha 1995) - v českém vydání je ale sotva polovina z kompletního obsahu záznamů, proto zájemcům doporučuji spíše anglické a německé vydání.

Zdroj: Z dokumentu – Hitler o Češích http://www.fronta.cz/dokument/hitler-o-cesich