Program Ursuly von der Leyen: Katastrofa pro Evropu

1. Cíle snížení emisí skleníkových plynů – 90% snížení do roku 2040 a 100% do roku 2050 – jsou zachovány. Toto snížení z definice strukturuje a určuje celý program Evropské komise, protože veškerá lidská činnost – průmyslová, obchodní i soukromá – produkuje skleníkové plyny. Ve skutečnosti se v programovém dokumentu zveřejněném Komisí v únoru 2024, již pod záštitou Ursuly von der Leyen, plánuje investovat 1,5 bilionu eur ročně do dekarbonizace Evropské unie a za tímto účelem přijmout autoritativní opatření ve všech oblastech lidské aktivity. Tato částka odpovídá 10 % evropského HDP – každý rok. Tato politika je zjevně povinně obsažena v programu každé německé politické strany, ale kromě války neexistuje nic, co by vyžadovalo odklon 10 % HDP celého kontinentu na základě politického diktátu.
2. Evropské fondy, které se do členských zemí EU rozdělují různými způsoby, budou napříště "podmíněny respektem k právnímu státu". Pojem "právní stát" je pro EU jak velmi konkrétní, tak zároveň i velmi vágní výraz, který jí umožňuje diskvalifikovat režimy a osobnosti, s nimiž zásadně nesouhlasí – například maďarského premiéra Viktora Orbána.

Jinými slovy, jakékoliv vybočení z ideologické linie EU – v jakékoliv oblasti – bude podléhat finančním sankcím – jak se již děje v případě Maďarska. Toto nové směřování EU povede k tomu, že východní Evropě bude vnucena ideologie západní Evropy: "otevřené hranice", environmentalismus a boj proti "nenávisti" – ale pouze pravicové "nenávisti". Například krajně levicová europoslankyně Rima Hassan často bez jakýchkoliv následků přímo vyhrožuje kolegům, kteří nesdílejí její nenávist k Izraeli. Hlavními příjemci fondů EU jsou země východní Evropy. Zda se tomu východní Evropa podvolí, se teprve uvidí.

3. "Začneme tím, že se zaměříme na implementaci a prosazování digitálních zákonů přijatých během posledního mandátu. Technologičtí giganti musí převzít odpovědnost za svou obrovskou systémovou moc v naší společnosti a ekonomice. Zahájili jsme aktivní prosazování aktu o digitálních službách a aktu o digitálních trzích v nadcházejícím mandátu posílíme a zintenzivníme jejich prosazování," vysvětlila von der Leyen. Cílem je zřejmě penalizovat sociální sítě, které odmítají cenzurovat své uživatele, nebo přesněji, které odmítají penalizovat své uživatele tak, jak si to EU přeje. První, na koho se zaměří, je platforma X, dříve známá jako Twitter. Komisař Thierry Breton se tím nijak netajil: buď se X podřídí ideologii a cenzuře EU, nebo bude společnosti X zabavena část jejích globálních příjmů.
4. Jak je již 80 let opakovaně oznamováno, tak byl i nyní oznámen plán na vybudování skutečného systému "Evropské obrany". Znovu a znovu se objevuje návrh na vybudování evropské armády, v podstatě vytvořené a řízené státy jako Německo a Belgie. Belgie na svou obranu věnuje "královské" 1 % HDP a Německo o něco málo více. Bez americké armády by tyto země již nebyly schopny ubránit ani své vlastní hranice.
5. Von der Leyen také oznámila ztrojnásobení počtu pracovníků agentury FRONTEX na 30 000. Problém je v tom, že podle práva EU a judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) tito příslušníci pohraniční stráže, bez ohledu na jejich počet, v podstatě poskytují bezplatnou trajektovou dopravu mezi Afrikou a Evropou. V souladu s judikaturou ESLP musí být všichni ilegální imigranti zachycení ve Středozemním moři, a to i na dohled od afrického pobřeží, převezeni do Evropské unie, aby mohli uplatnit svá "práva". Toto desetinásobné zvýšení počtu příslušníků pohraniční stráže nezmění platné zákony. Dokud nebudou tyto zákony reformovány, bude neomezená migrace do Evropy pokračovat. Jak zdůraznila von der Leyen: "Vždy budeme respektovat lidská práva a zajistíme, aby ti, kteří mají právo zůstat, tak mohli učinit a mohli získat nezbytnou podporu pro integraci do našich komunit."
6. A na konec Ursula von der Leyen oznámila celou řadu nových nařízení s globálními ambicemi, které ukazují, že EU si nárokuje právo vydávat zavazující předpisy nejen pro Evropu, ale i pro celý svět. Například "Evropský pakt o oceánech" – všimněte si toho množného čísla – "oceánech". EU si evidentně nárokuje regulaci všech světových oceánů, ačkoliv si sotva namáčí palec u nohy jen do jednoho z nich.

Přepočteno na paritu kupní síly činil v roce 2022 průměrný HDP na hlavu v EU jen 72 % průměrného HDP připadajícího na jednoho Američana. Vzhledem k tomu, že hospodářský růst je ve Spojených státech každý rok vyšší než v EU, bude se tento rozdíl dále prohlubovat. Inovační vitalita americké ekonomiky tuto zaostalost EU jen podtrhuje. Podívejme se například na umělou inteligenci – v podstatě americkou inovaci – a porovnejme ji s nedostatkem kreativity v evropské ekonomice. Například úspěch společnosti NVIDIA v oblasti umělé inteligence je v Evropě nemyslitelný.

Ekonomické zaostávání Evropy za Spojenými státy by mohly pomoci vysvětlit tři faktory: vyšší náklady na energie, které jsou v Evropě pětkrát až desetkrát vyšší než v USA, větší potíže v Evropě s koncentrací soukromého kapitálu k investicím do výzkumu a vývoje a konečně zásahy "šílených zákonodárců", které jsou v Evropě ještě horší než v USA. Například společnost Apple nedávno urovnala spor s EU týkající se omezení přístupu vývojářů třetích stran k její platební technologii, za což Applu hrozila pokuta ve výši 10 % jeho ročních příjmů. Celkové čisté tržby Applu činily v roce 2023 383,3 miliardy dolarů, takže 10% pokuta by činila 38,3 miliardy dolarů. Vzhledem k tomu, že provozní příjem Applu v Evropě je 36,1 miliardy dolarů, mohlo by nedodržení předpisů EU vést k pokutě převyšující jeho příjmy v Evropě.

Jak je tedy ve světle všech těchto faktů možné, že byla von der Leyen znovu jmenována předsedkyní EK, přestože Zelení prohráli volby do Evropského parlamentu a pravicové strany je s velkým náskokem vyhrály? Možná tento zdánlivý paradox lze vysvětlit tím, že středopravý, největší stranický blok v Evropském parlamentu, je ideologicky podřízen levici, a to ve dvou rovinách: 1) dodržuje většinu dogmat levice, počínaje environmentalismem a 2) principiálně odmítá jakékoliv koalice se skutečnými pravicovými stranami, jako jsou Bratři Itálie premiérky Giorgie Meloni a francouzské Národní sdružení Marine Le Pen.

Díky tomu zůstává levice u moci, i když prohraje volby. V Evropském parlamentu podporují Ursulu von der Leyen tvoří čtyři parlamentní skupiny: středopravice, socialisté, levicoví liberálové a krajně levicoví environmentalisté. Z těchto skupin je středopravice zdaleka nejsilnější. Bylo by proto logické, aby měla na program Evropské komise vedené Ursulou von der Leyen největší vliv. Ale to se neděje. Programu dominují naopak požadavky nejmenší skupiny environmentalistů – pokračování Zelené dohody (Green Deal) a úplná dekarbonizace do roku 2050.

Síla Evropy stojí na Francii a Německu, kde se strany pravého středu chovají stejně: ideologické podřízení se levici a praktický zákaz převzetí vlády pravicí. V Německu je pravicová politická strana Alternativa pro Německo (AfD) v pozici, kdy by se stranami pravého středu mohla vládnout několika regionům. Všude v Německu se ale středopravice raději spojí s levicí, Zelenými, a někdy dokonce i s komunisty, než aby vládla s AfD. Ve Francii Národní sdružení jasně vyhrálo evropské volby a poté první kolo parlamentních voleb. Následně politici pravého středu okamžitě oznámili, že dávají přednost vítězství krajní levice a komunistů před vítězstvím Marine Le Pen.

Občané EU nikdy nevolili tak pravicově jako v nedávných volbách. Přitom je jim vnucován program, který nikdy nebyl tak extrémně levicový. Program Ursuly von der Leyen je podle not Zelených, kteří mají 53 europoslanců, ne podle not stran pravého středu, které jich mají 188. To, že středopravice z principu odmítá vládnout se skutečnými pravicovými stranami, zaručuje, že levice zůstane navždy u moci. Když volby nic neřeší, tak demokracie umírá.

Tento článek je věnován Isoldě.

Drieu Godefridi, je právník a filosof, absolvent Saint-Louis University of Louvain. Má doktorát z teorie práva z Université Paris IV-Sorbonne. Je také podnikatel, generální ředitel skupiny evropského soukromého vzdělávání a ředitel společnosti PAN Medias Group. Je autorem knihy The Green Reich (2020).