Boj o děti - část IV.

Nyní, abychom mohli pokračovat ve vzájemné shodě, jistě všichni budou souhlasit s tvrzením, že ať děláme jakoukoli činnost, platí, že základy jsou vždy nejdůležitější. Když založíme špatně základy domu - spadne nebo zplesniví; když se nenaučíme správně vyslovovat písmenka - nikdo nám nebude rozumět; když zasadíme špatně strom – nic nesklidíme. U nově narozeného dítěte pravidlo dobrého základu pochopitelně platí taktéž. Paměť novorozence je sice nulová až mizivá a skutečně to na první pohled může vypadat, že jen hloupě kouká a nic nechápe. Jenže to, že si na první dny, týdny i měsíce života normálně nepamatujeme neznamená, že všechny "nasáté" informace jsou nenávratně pryč. Je to totiž přesně naopak.

V tomto okamžiku jsme v seriálu poprvé narazili na základní bod nepřátelské taktiky manipulace s myslí. Proto pro lepší pochopení si položme jednu zásadní otázku: Je-li naše paměť v prvních měsících, letech nulová a současně platí, že za první tři roky nabereme polovinu našich životních zkušeností, tak kde se tyto nabrané zkušenosti odrazí? ...když si teda nic nepamatujeme.

Vypadá to skutečně jako záhada. Jenže když si to rozebereme, žádná záhada se nekoná. Je to úplně stejné jako když si pustíte internetový prohlížeč v počítači - také ani nevíte, že jeho základem je správně "vypálený" BIOS (firmware, sloužící k inicializaci hardwaru během procesu spouštění) ve vašem počítači a korektně "naběhnutý" operační systém. Bez nich by jste si na internetu ani neškrtli.

Shora jsme si odvodili, že často podceňovaná ranná fáze života novorozence je pro zdravý vývin člověka strategicky důležitá, protože vjemy za první tři roky života se transformují do úplných základů našeho vnímání světa. Pochopitelně i zde platí, že pokud základní stavební kámen našeho vnímání je jakkoli narušen, není možné, aby se tento nedostatek v našem životě nějak neodrazil.

Jako zkoušku správnosti tohoto závěru (tzn. ověřit fakt, že nepřítel této znalosti o prvních třech letech života plně zneužívá) lze použít již dříve zmíněný program televizního kanálu ČT "déčko". Samozřejmě jen sami, dětem rozhodně nepouštějte, ani pokusně! Zkuste si a budete překvapeni, jaké manipulace se tam daří dětem nenápadně, ale i demonstrativně podsouvat. Navíc to dělají téměř nonstop a jen občas, při starších snímcích, nelze tyto manipulace s myslí dítěte provádět. Jenže "normálních" minut na ČT "déčko" je skutečně minimum a naprostá většina je programově manipulativní. Je docela možné, že některých manipulací si sami ani nepovšimnete. To proto, že už nejste tou "savou houbou", hltající svět, ale naopak, vzhledem ke svému věku, již trpíte tzv. "provozní slepotou". Nicméně, pokud si tuto "déčkovou" zkoušku absolvujete, nutně vás musí napadnout otázka: Proč to těm nejmenším dělají? Nad odpovědí, vzhledem k výše uvedenému, není třeba příliš dlouho bádat.

Vše je vcelku jasné a když své dítě někdo nechá přeprogramovat přes televizní vysílání, je to čistě jeho chyba. Více či méně si jsou rodiče této chyby vědomi, ale vždy to dělají z pohodlnosti. Dle hesla: posaď děcko před bednu a máš pokoj. Je ale čas se vrátit zpět do dětské postýlky. Tedy do okamžiku, kdy si i ten nejsvědomitější a nejostražitější rodič, který má příjem ČT Déčka zablokovaný, absolutně není vědom, čím a jak hodně svému dítěti nepřímo ubližuje.

Jak se tedy programuje mysl novorozence, aniž bychom o tom věděli? Hračkami. Přesněji: určitými hračkami. Pestrými, veselými, propagovanými, v účelových soutěžích oceňovanými, "odborníky" doporučovanými. A hlavně platí, že by jste to do nich vůbec neřekli. Přeci, když hračky získaly desítky ocenění, odborníci je doporučují a maminy na diskusních fórech chválí, tak je logické, že jsou nejlepší! A vy rozhodně chcete pro své dítě jen to nejlepší! Vše souhlasí a tak je novorozenci kupují všichni - rodiče, babičky, tetičky, známí i kamarádi. ...a pilně ukazují dítěti. Všichni pak společně mají radost, jak hračka dítěti vykouzlí úsměv. Prvoplánově to ovšem nejsou hračky. Ve skutečnosti to jsou ty shora zmiňované programovací nástroje.

Možná někteří v této chvíli končíte čtení s tím, že takové bláboly dále nestrpíte. Ale je také možné, že si stále v paměti držíte to o té naší procentuelní neinformovanosti. A také je možné, že vás již během čtení napadla otázka, proč se dnes o Američanech (občanech SSA) říká, že jsou tupí a nevzdělaní. Je to skutečně zvláštní - chytře zbohatli na obou světových válkách; ekonomicky i finančně po celá desetiletí beztrestně okrádali téměř všechny země světa; vytvořili petrodolar, první hardware, software i internet a přemýšleli dokonce o přistání na Měsíci. Jak vidět, měli všechny předpoklady být nejinteligentnějším a nejvzdělanějším národem světa. Je nesporné, že prakticky nikdo neměl větší možnost být uznávaným vůdcem a učitelem všech národů světa. ...a přesto všechno jsou dnes tam, kde jsou - tupý, rozdělný, nevzdělaný, nezdravý multikulturní národ, prošpikovaný svědky homovíry a jiných psychiatrických pacientů. Národ, řítící se do záhuby. Přemýšleli jste někdy nad tím, kdy a hlavně jak tato proměna mohla nastat?