Boj o děti - část IX

 

Toto je v souladu s přírodními zákony. Modrá žirafa, fialová kráva nebo růžový kůň, podle všech znaků, s přírodou nic společného nemá. …ale dobrá, už některé slyším vrčet, tak ano - občas lze tyto směšné jinakosti tolerovat. Mé děti také něco takového, čert ví od koho měly. Byla to taková žlutá sloučenina opice, skřítka a cukrové vaty, které se u nás říkalo Bibo a její smysl byl rozesmát. A protože Bibovým jediným úkolem bylo skákat na gumě a u toho, pomocí mých hlasivek, hýkat pořád dokola "bibo, bibo", byl jsme si 100% jist, že tato obludka zdravý vývoj dětí ohrozit absolutně nemůže.

 

Jenže nejčastějším argumentem bojovníků proti normalitě je, že velká (umělá) pestrost rozvíjí intelekt a fantazii. Pokud si ovšem pojem "umělá pestrost" přeložíme do jejich jazyka, tak zjistíme, že jde o "jinakost", kde je již třeba mít se na pozoru. Pravdu tito bojovníci proti normalitě mají pouze v případě, že si onu pestrost vytváří samo dítě. Tedy bez přispění okolí. Potom ano - rozhodně rozvíjí svou fantazii i intelekt. Ovšem v případě, když dítě ze svého okolí získává hlavně nenormální barevné zkušenosti, nejen že žádnou fantazii nerozvijí (opak je pravdou, což si ukážeme dále), tak mnohem horší je fakt, že dříve zmíněné vytváření nových neuronových spojení v rozvíjejícím se mozku postupuje dle vzorců, které jsou v rozporu s normalitou.

Když se nyní vrátíme do hračkářství, zjistíme, že častou kombinací barev na hračkách je kombinace duhy. Někdy je sice použito neúplné barevné spektrum, někdy dokonce nejsou barvy správně seřazeny, tím ovšem nelze říci, že by byly pro děti méně nebezpečné. Ale už sem začínají pronikat, čím dál častěji ze západu (stále chápej z Číny) hračky se spektrem duhy úplným a správným. To je známka, že i české "duhové" hračky na sebe nedají dlouho čekat. (Asi nikdy se v minulosti nestalo, že bychom nechtěli být bezmozkově světoví.)

 

Ale zpět k barvám. Platí, že ať už jsou nebo nejsou barvy správně seřazeny, všechny tyto pestré hračky bývají určeny pro děti 0-5. A nyní si pokusme jednoduchou dedukcí představit, co se děje s psychikou dítěte, které si od samého počátku svého života vytváří ony první milióny a miliardy neuronových spojů v mozku, za stálé přítomnosti velmi pestré, nepřirozené hračky, navíc s duhovou kombinaci barev.

 

Jak si to představit? Snadno. Máte rádi svou mámu? No, možná některé z vás už tak nebere, ale asi jste svou mámu jako děti milovali. Vžijte se tedy do toho okamžiku a teď dotaz: Proč ji máte rádi? Určitě v tom není nic biologického. Proč? Protože budete mít stejně rádi i svou náhradní matku, když se o vás bude od prvních dnů starat a bude k vám stejně milá, jako matka biologická. Když tedy láska k matce není biologické povahy, je to tím, že ji máte na očích od mimina stále, stará se o vás, usmívá se, věnuje se vám, zpívá vám ukolébavky. A stejně tak toto platí pro cokoli jiného, co s vámi v postýlce bude trávit dny, týdny, měsíce a roky. Nebude to samozřejmě na úrovni lásky k matce. Hračka vás nepohladí, ani nepolíbí, ani nenakrmí – to je pravda. V tom má oproti aktivní lásce matky jistou nevýhodu. Hračka vás „jen“ bude pasivně den co den programovat k lásce k ní na základě svého vzezření a pouhé své přítomnosti.

 

Ano, a přesně takto získává nově narozený člen společnosti nekritickou náklonnost k duhové kombinaci, se kterou se podvědomě identifikuje. A protože se jedná o podvědomí, které jak známo nedokážeme ovládat, nikdo takto naprogramovanému jedinci nedokáže vysvětlit nebezpečnost jeho myšlení. Naopak, on sám si své počínání snadno kdykoli obhájí. On má prostě pravdu, ostatní ji nemají a tím to končí. Ukecat podvědomí zkrátka není možné.

 

Není řečeno, že nutně musí být podvědomě přeprogramovaný jedinec postižen homosexualitou (důvody možného postižení dále v textu). Plně postačuje akceptace duhové ideologie pod podvědomě sympatickým symbolem. Dnes je tato ideologie zaměřena na specifickou nemoc malé skupiny osob, ale tím není řečeno, že skutečné a konečné cíle bossů homovíry nemohou být diametrálně jiné, než ty dnes vnímané. Jaké to jsou, není známo.

Pokračování