Bylo, nebylo aneb utopie, nebo možnost?

Je konec roku 2013 v hlavním městě Ukrajiny v Kyjevě, vypukají nepokoje, vedené menšinovými opozičními stranami a neonacisty vyznávajícími válečného zločince z druhé světové války Štefana Banderu, který byl zodpovědný za mučení a genocidu několik desítek tisíc civilistů.

Jedná se o protest zamířený proti demokraticky zvolenému prezidentovi země a vládě z důvodu jejich rozhodnutí nepodepsat za daných podmínek pro Ukrajinu ekonomicky nevýhodnou asociační smlouvu s EU.

Představitelé EU samozřejmě uznávají právo legitimního prezidenta Ukrajiny a vlády odmítnout tuto nabídku a na rozdíl od USA, kteří protesty dokonce financují, se naprosto distancují od pokusu opozice a neonacistů zpochybnit právoplatnost tohoto rozhodnutí.

Prezident Ukrajiny mezitím podepisuje výhodné obchodní kontrakty s Ruskou federací a smířlivě kontaktuje vůdce opozice s nabídkou jednání o zklidnění situace a výzvou, aby se distancovali od neonacistů, kteří začínají na ulicích provozovat vandalství a napadat policisty.

Představitelé členských zemí EU volají postupně prezidentovi Ukrajiny, a vyjadřují mu jako demokraticky zvolené hlavě státu svou plnou podporu, proti násilným, opozicí a neonacisty vedeným protestům.

Vysocí představitelé USA, kteří vycítili v protestech šanci oslabit pozici jejich geopolitického nepřítele Ruska, naopak vyjadřují podporu demonstrantům, přestože protesty se stávají stále násilnějšími.

Vůdci opozice, povzbuzeni podporou USA odmítají nabídku prezidenta k jednání, začínají stavět barikády, podpalovat pneumatiky a ničit a obsazovat společně s neonacisty vládní budovy.

Evropský parlament na svém mimořádném zasedání schvaluje nótu, ve které odsuzuje násilnosti páchané demonstranty, a vyjadřuje plnou podporu legitimní vládě a prezidentovi země k policejnímu zásahu, který je nutný k ochraně všech slušných obyvatel země a menšin, proti kterým vystupují neonacisté.

Prezident Ukrajiny po několika neúspěšných výzvách k jednání a k rozpuštění protestů, které přerostli v pouliční nepokoje a rabování, nařídí okamžitě poté, co neonacisté začnou napadat policisty a lidi s jinými názory železnými tyčemi, a používat zápalné lahve jako zbraně, policejní zásah, při kterém je náměstí na kterém se protesty konají během pěti hodin vyklizeno, a vůdcové opozice a neonacistů zatčeni za podněcování ke vzpouře, vlastizradu, vyzývání k rasismu a k potlačování svobod v zemi žijících menšin.

Všechny země EU policejní zásah na Ukrajině souhlasně kvitují a jsou rádi, že tím byla vyslána jasná zpráva všem extremistickým organizacím v Evropě o tom, že v civilizovaných zemích, nelze beztrestně svrhnout za pomoci síly, ve svobodných demokratických volbách zvolené představitele země.

Ukrajina se díky obchodním kontraktům s Ruskem a výhodným bezpodmínečným půjčkám stává po čase prosperující zemí vstupující do celní unie a hospodářského společenství BRICS.

Země EU projevují velký zájem obchodovat s Ukrajinou a společenstvím BRICS a díky snaze euroskeptických stran, které získávají čím dál větší váhu, přehodnocují svůj politický statut a vrací se k původní myšlence hospodářské spolupráce nezávislých evropských zemí.

Během příštích dvou let se ruší se evropský parlament a EU se vrací ke svému dřívějšímu názvu EHS (tedy evropské hospodářské společenství). Německo a Francie, přicházejí s iniciativou zapojení EHS jako celku, do vzájemně výhodných obchodů se společenstvím BRICS.

USA se vinou své agresivní zahraniční politiky, vyhlašováním zbytečných hospodářských sankcí, a skandálům s odposlechy svých vlastních spojenců, ocitají stále více na druhé koleji, a stále méně zemí je považuje za důvěryhodného partnera.

EHS a BRICS vyhlašují vzájemnou bezcelní unii, která se vztahuje na celou Evropu, a velkou část Asie a Jižní Ameriky. Obě společenství se díky vzájemným obchodům stávají bohatšími a jejich členské, politicky naprosto nezávislé země, ekonomicky vzkvétají.

V USA po několika letech prohlubující se ekonomické krize a izolace, vzniká nová politická strana, hlásající přátelství mezi národy, a politiku vojenského nevměšování se USA do problémů jiných suverénních zemí, která hned napoprvé, díky nespokojenosti většiny Američanů se současnou situací vyhrává volby.

Svět se pomalu stává vlídnějším a bezpečnějším místem pro život a veškeré mezinárodní problémy a incidenty se řeší výhradně na půdě OSN, která zrušila právo veta a řídí se nyní principem 2/3 většiny veškerých hlasujících členských zemí.

No řekněte sami, nebyla by to mnohem lepší varianta událostí, než krvavá občanská válka na Ukrajině, ekonomicky rozhádaná Evropa s Ruskem a svět stojící na pokraji třetí světové války?!