Kuba: ekonomická výzva

Stručná ekonomická bilance let 2022-2023

Roky po pandemii COVID 19 byly pro světovou ekonomiku a zejména pro kubánskou ekonomiku velmi těžké. Od roku 2021 a během let 2022 a 2023 země nashromáždila míru inflace v průměru nad 30 procent.

V roce 2022 byl export o 30 procent nižší než v roce 2019. Paralelně v tomtéž roce poklesla produkce v zemědělství a živočišné výrobě o 37,2 procenta, ve zpracovatelském průmyslu o 32 procent a ve výrobě elektřiny o 25 procent.

Prezident Miguel Díaz-Canel ve svém projevu před Národním shromážděním v prosinci 2023 poukázal na tři základní ekonomické problémy, jimž národ čelí: přetrvávající ekonomická blokáda, nedostatek finančních zdrojů, které ovlivňují schopnosti země, a chyby, kterých se dopustila provádění některých politik navržených vládou v tomto období.

Cestovní ruch, jedna z hlavních ekonomických linií, představoval v roce 2022 pouze 1,6 milionu návštěvníků a 2,1 milionu v roce 2023, daleko od 3,5 milionu, které se očekávaly, a dokonce více než více než čtyři miliony, kteří Kubu v roce 2019 navštívili. s oživením tabáku a produktů rybolovu nedosáhl vývoz v roce 2023 plánovaných cílů.

Ostrov tvrdě zasáhly i dopady amerických sankcí na venezuelskou ekonomiku. Symbióza mezi venezuelským a kubánským projektem určovala na několik desetiletí stabilní dodávky paliva pro zemi, ale i další podporu v oblasti ekonomického rozvoje, investic, kreditů, které Kuba odměňovala v oblasti školení, rozvoje lidských zdrojů, transferu vlastních technologií a začlenění do sociálních programů venezuelské vlády ke zvýšení kvality života jejích obyvatel.

Brutální opatření ekonomického obležení Venezuely, přidaná k výše zmíněným faktorům a mezinárodní scénář poznamenaný růstem cen pohonných hmot a omezením výroby, rovněž určily, že Kuba čelila a čelí relativnímu deficitu pohonných hmot s dopadem na domácí spotřebu a ekonomickou činnost.

Kubánský premiér ve svém projevu oznámil sérii opatření určených k makroekonomické stabilizaci země. Toto oznámení je součástí většího souboru, který má být implementován v roce 2024 a jehož cílem je vyřešit stávající deformace v ekonomice a vytvořit podmínky pro návrat na cestu rozvoje.

„Ačkoli některá z ohlášených opatření zahrnují ozdravný program, zdaleka nejsou neoliberálním ozdravným programem, jak tvrdily názorové skupiny, které jsou proti kubánskému procesu.

Výhled na rok 2024

Volební soutěž v roce 2024 ve Spojených státech může mít rozhodující vliv na bezprostřední budoucnost ostrova. Přestože Bidenova administrativa neprojevila zvláštní sklony ke Kubě, alespoň nejednala s genocidním hněvem Donalda Trumpa, možného kandidáta, aby se letos znovu ucházel o prezidentský úřad.

Trumpovo vítězství může znamenat crescendo v politice komerční a finanční blokády, ale také větší investice do programů násilné destabilizace země s následným napětím a konfrontacemi, které tyto zásahy Washingtonu obvykle generují v každodenním životě suverénních národů.

Kuba po desetiletí utká systém mezinárodních aliancí, které mohou být klíčem k překonání brutálního náporu blokády a rozvoji produktivních sil nezbytných pro růst země.

Aniž by ohrozil své sebeurčení, hledal ostrov body sblížení s geopolitickými aktéry, kteří podporují vznik multipolárního světa, který je nezbytný pro přežití kontrahegemonických, a proto pronásledovaných projektů, jako je ten kubánský. Diplomacie tak bude i nadále hrát zásadní roli při hledání podpory na mezinárodní scéně pro překonání obtížných podmínek, kterými země prochází.

Interně to bude rok důležitých transformací s programem makroekonomické stabilizace vyhlášeným vládou. Mezi dosud zveřejněná opatření, i když v době uzavření těchto řádků nenabyla účinnosti, patří: zvýšení platů pro odborníky ve zdravotnictví a školství, zdražení skupiny výrobků a služeb včetně pohonných hmot, zvýšení cenové hladiny pro odborníky z oblasti zdravotnictví a školství, zvýšení cenové hladiny a zvýšení cenové hladiny. vnitřní přeprava, prodej pohonných hmot v dolarech v některých servisních střediscích, zvýšení některých daní a snížení jiných, zejména pokud jde o dovoz surovin.

Tato a další opatření, která přijdou, usilují, jak vysvětlili hlavní vládní představitelé, o snížení fiskálního deficitu, omezení inflace a dosažení větší dostupnosti cizí měny, což zase umožňuje stabilizovat a dezinfikovat neformální devizový trh, který dnes převládá v ostrov.

Ačkoli některá z ohlášených opatření implikují ozdravný program, zdaleka nejde o neoliberální ozdravný program, jak tvrdily názorové skupiny odmítající kubánský proces. Sociální programy revoluce jsou i za obtížných podmínek nadále zachovány a hlavní výrobní prostředky zůstávají ve veřejných rukou.

Výzvy jsou obrovské a samotná revoluce má před sebou úkol překonfigurovat svou hegemonii v tomto novém scénáři a prohloubit mechanismy politické participace a lidové kontroly. Je na kubánském lidu a jeho politickém vedení, aby přijatá opatření vyhodnotili, zdokonalili nebo upravili, ať už plní svou funkci či nikoli. Nejvyšší prioritou i nadále zůstává zachování sociální spravedlnosti a suverenity jako ústředních ideálů národního projektu, který přijal zásadu José Martího: „Se všemi a pro dobro všech.“

Zdroj: Cubaenresumen.org