Ze života se většině národa stal boj o holé přežití

Jedním z mnoha katastrofálních dopadů tohoto nevratného kroku je skutečnost, že na základě zániku velkých firem, jejich transformace, dislokace do jiných regionů a dalších vymožeností tohoto procesu nastala velká nejistota v řadách zaměstnanců. Statisíce zaměstnanců, kteří přišli o práci, stáli před rozhodnutím, co dále.

Jedním z motorů klasického kapitalismu je mobilita obyvatel, jejich stěhování za prací několikrát za život. V klasickém kapitalistickém státě, který prošel všemi vývojovými stádii kapitalismu, je rozvinut trh s byty, s domy apod. Občané berou jako samozřejmost to, že se stěhují za prací, maximálně to berou jako nutné zlo.

Rozvinutý kapitalismus také minimalizuje riziko frekvence krachů větších firem, takže to riziko stěhování zase není tak velké. Naši pionýři tržního kapitalismu zřejmě vůbec netušili (nebo to naopak tušili moc dobře), že zánik firem, které tento přechod o 150 let nazpět vyvolal, přinese velký problém s pracovní sílou.

Obyvatelé tohoto státu již svojí mentalitou jsou zvyklí na to, že ve většině případů prožijí celý život na jednom místě a neradi se stěhují. Navíc po revoluci absolutně neexistoval trh s byty.

To vše vedlo k tomu, že obyvatelstvo se z tohoto pohledu rozdělilo do několika kategorií lidí, kteří:

• 1. se vrhli úspěšně na podnikání
• 2. měli to štěstí, že našli v regionu práci odpovídající jejich kvalifikaci
• 3. se podrobili rekvalifikaci či vykonávají podřadnou nekvalifikovanou práci v rámci regionu
• 4. jsou nezaměstnaní
• 5. některý člen rodiny odchází za prací do dalekých regionů, do Prahy či přímo do zahraničí

Takřka nikdo se však nestěhuje za prací s celou rodinou, kromě mentální nechuti i proto, že než by tam vyřešil bydlení, tak by ta firma zkrachovala a mohl by se stěhovat dále a stal by se z něho kočovník. Každé takové stěhování je prodělečná záležitost.

S výjimkou prvních dvou kategorií došlo u těchto obyvatel ke snížení životní úrovně rodin, spojené s vnitřním napětím uvnitř těchto rodin. U poslední kategorie nedochází ke snížení životní úrovně, ale k odloučení a rozvratu rodin, kde ekonomické zajištění rodin je vykoupeno absencí dalších funkcí rodiny. A to ještě není obsahem článku frustrace velké části obyvatel ze ztráty kvalifikace, osobních ambicí a dalších hodnot. Ze života se většině národa stal boj o holé přežití!

Ing. Pavel Janeček, kandidát do Zastupitelstva města Náchoda