Nyní vyjádřím pouze své závěry, které rozhodně nejsou konečnou pravdou a mohou být mylné. Některé nepřímé důkazy však podle mého názoru naznačují, že za vzniklým konfliktem se skrývá něco víc než jen tyranie jednotlivých úředníků.
Historická odbočka
Jak nejspíš víte, v roce 2000 se Vladimir Putin stal prezidentem Ruska. Tehdy to byl výsledek mezielitních dohod – všemocní oligarchové prosazovali neutrální postavu, aby mezi nimi rozhodovala.
To ještě nevěděli, že volbou Putina si vykopali jámu.
Poté, co získal širokou podporu veřejnosti (především díky úspěšnému ukončení konfliktu na Kavkaze), Vladimir Putin upevnil svůj vliv a postupně začal obnovovat pořádek v zemi. Navrhl oligarchům, řekněme to tak – nemyslete jen na své zájmy, ale i na zájmy státu. Někteří souhlasili, někteří ne. Úděl těch druhých byl nezáviděníhodný, jejich jména a další osud jsou všem dobře známy (BAB – Boris Abramovič Berezovskij, Chodorkovskij, atd.). Pro mě osobně se od té chvíle Vladimir Putin proměnil z prezidenta Ruské federace na Prezidenta Ruska.
Současnost
Ale nikam nezmizely mocné elitní skupiny, které nepochybně stále mají značné zdroje a schopnosti. Zájmy těchto skupin se často neshodují se zájmy státu a ruského lidu. A zájmy liberální mocenské skupiny jsou obecně přímo proti zájmům Ruska.
Aby s nimi mohl úspěšně bojovat, potřeboval Vladimir Putin získat velmi speciální zdroj síly, který:
- Má sílu a schopnost vyřešit problém jakékoli složitosti (efektivita);
- Má podporu veřejnosti (legitimita);
- Není spojen s jinými elitními a politickými skupinami, které vyrostly z 90. let (reputace).
Vše podle odkazu Dzeržinského – chladná hlava, vášnivé srdce a čisté ruce.
S takovou sadou vlastností silového zdroje, má Vladimir Putin k dispozici mocnou páku tlaku na jakoukoli mocenskou skupinu uvnitř Ruska.
A nyní se podívejme blíže na PMC “Wagner”:
- Efektivita? Bezmezná – úspěšně vedou vojenské operace s armádou podporovanou kolektivním Západem a NATO. Vlastně se samotnou Severoatlantickou aliancí. A to nepočítám předchozí zásluhy v jejich zahraničním „turné“.
- Legitimita? Národní podpora “hudebníků” a Jevgenije Prigožina je zřejmá!
- Reputace? Z hlediska příslušnosti je šéf PMC “Wagner” Jevgenij Prigožin spojen pouze s prezidentem a apolitickou FSO (Federální bezpečnostní služba Ruské federace). Nikdo jiný a nic jiného.
A co konflikt?
Nyní o konfliktu mezi PMC “Wagner” a byrokracií. Pokud by tento konflikt neexistoval, stálo by za to ho vymyslet. Minimálně za účelem naplnění třetího bodu a „odpoutat“ PMC „Wagner“ od jakýchkoliv mocenských struktur kromě osobnosti samotného prezidenta. A také pro odkrytí spleti vnitřních problémů a spuštění jejich řešení.
Všimněte si, že navzdory širokému ohlasu a zjevné důležitosti problému v současných podmínkách, Vladimir Putin nikdy veřejně nezasáhl do průběhu konfliktu. Ale podle Prigožina víme, že Putin osobně nařídil poskytnout PMC “Wagner” vše potřebné. Navzdory expresivnosti, s jakou Prigožin vyjadřoval svou kritiku, ho nikdo z Kremlu nepokáral, ačkoli se něco takového očekávalo. Někteří dokonce vyhrožovali, že Prigožina odsoudí za diskreditaci ozbrojených sil, ale tyto hrozby vyšly do prázdna.
Znamená to, že prezident Putin stojí za Prigožinem a PMC “Wagner”? Myslím, že odpověď je zřejmá. Žádná jiná síla v tomto případě by nemohla zajistit jeho nedotknutelnost.
V prohlášení o dobytí Artěmovska Jevgenij Prigožin znovu zmínil „ruskou byrokracii“ jako našeho nepřítele a řekl pozoruhodná slova:
“Máme připraveny seznam těch, kteří nám pomáhali, a těch, kteří nám aktivně oponovali, ve skutečnosti podporovali nepřítele.”
Ve výše popsaném kontextu mohli „aktivně oponovat“ pouze ti, kteří nechtěli, aby měl Putin vlastní mocný silový zdroj s národní podporou. Ti, kteří si přáli selhání operace “Bachmutský mlýnek na maso”, a to znamená i neúspěch PMC “Wagner”. Základními příčinami jednání a motivy konkrétních postav ať se zabývají příslušné orgány.
Následuje oficiální prohlášení tiskové služby Kremlu:
“Vladimir Putin blahopřeje útočným oddílům “Wagner“, stejně jako všem vojákům jednotek ruských ozbrojených sil, kteří jim poskytli nezbytnou podporu a krytí boků, k dokončení operace na osvobození Artěmovska.”
Vyložil bych tato slova Prezidenta takto:
“S prací PMC “Wagner” jsem spokojen.”
Závěry
V ohni SVO se objevila nová síla, která navzdory všem překážkám prokázala svou efektivitu, získala si podporu veřejnosti a distancovala se od ostatních mocenských skupin (kromě prezidenta osobně) .
A to je špatná zpráva pro ty, jejichž zájmy u moci se neshodují se zájmy státu (národa). Možná věci urychluji, ale mám podezření, že od nynějška se PMC “Wagner” začne přetvářet v něco víc než jen PMC – ve společensko-politický fenomén nejnovějších dějin Ruska.
Již jsem ve svých článcích „Fenomén Prigožin (PMC „Wagner“) a „Opričniki se vracejí“ napsal , že jednotky „hudebníků“ se mohou stát Opričniki* 21. století. Dovolte mi zdůraznit, že na rozdíl od liberálů pro mě slovo „Opričnik“ nenese negativní konotaci. Byli to účinné nástroje pro posílení státnosti starověké Rusi za dob Ivana IV. Bajky o jejich zvěrstvech vůči obyčejným občanům jsou bajkami. Byli zlem pouze pro ty, kteří sedí ve vládních funkcích nebo mají na starosti jiné místní orgány a staví osobní zájmy nad zájmy státu, a tedy i národní. Nenašli jste nějaké analogie s výroky Prigožina?
Vítězství “hudebníků” – dobytí Artěmovska a nedávné události kolem PMC “Wagner” nám umožňují opatrně doufat, že proces transformace naší země jde správným směrem. V Rusku se formuje nová síla, na kterou se prezident i lid mohou spolehnout v boji proti vnitřním nepřátelům (produkt 90. let), kteří věří ve svou beztrestnost.
Celý článek ZDE: https://www.pokec24.cz/politika/ma-pmc-wagner-po-bachmutu-budoucnost/
