"Skutečnost se ukázala být jiná." Jak se z francouzského špiona stal bojovník za Donbas:

Nebylo tomu tak. Do horkého místa se průzkumník poprvé dostal v Africe. Působil v Čadu, Středoafrické republice a Guineji.

"Vyrůstal jsem ve vojenské rodině a od dětství jsem byl v důstojnické společnosti. Takže o mé kariéře nebyly žádné pochybnosti," vysvětluje Erwan.

Pochybnosti měl až o mnoho let později, když odešel do důchodu. V roce 2014 pozorně sledoval ukrajinské události - z Francouzské Guyany.

"Viděl jsem, co se dělo v Domě odborů v Oděse," říká Francouz. - Na internetu jsem si psal s jednou ženou z Luganska - Innou Kukurudza, jednou z aktivistek proti Majdanu. Vyprávěla mi, co si myslí o státním převratu v Kyjevě. Komunikovali jsme spolu několik měsíců. A pak na jednu z mých zpráv přišla odpověď: 'Maminka už ti nebude moci psát, zemřela' (na následky leteckého útoku. - pozn. red.)".

A o rok později Erwan přijel na Donbas.

"Pochybnosti vlastně vznikly, když jsem ještě sloužil jako rozvědčík. Propaganda říkala, že v Africe bojujeme za svobodu. Ve skutečnosti jsme hájili finanční zájmy západních kampaní a vládnoucích elit," upřesňuje. - Všechno, co nám říkali, se ukázalo jako lež. A prvním pravidlem zpravodajství je nelhat. Vlády se měnily, ale politika v bývalých koloniích zůstávala stejná. Viděl jsem, jakou hrůzu to přináší".

A v Doněcku je podle něj to, o čem snil: "občanská společnost vlastenců, které spojuje sen". Proto bojuje. Byl u Marinky, v Jelenovce, Dokučajevsku, Gorlovce, Avdějevce.

V září 2019 vybuchl na mině, těžce si poškodil ruku. Dlouhá léta se ji snažili zachránit, ale přesto musí být amputována. Operace je plánována na podzim.

Bojovník doufá, že mu brzy nasadí protézu a vrátí se k útvaru. "Trpělivost je jedna z mála výhod mého věku, takže si na tu svou počkám," věří.

Šedesátiletý Erwan bojuje nyní jako odstřelovač v Pjatnašské dobrovolnické brigádě. Někdy je vzdálenost k ukrajinským zákopům sto metrů. Můžeme na sebe křičet.

"Začal nás navštěvovat místní kocour. Pamatoval si, kdy jíme, a přicházel podle plánu," říká Erwan. - Jednoho dne jsme si všimli vzkazu připevněného na jeho obojku. Byl to vzkaz od ukrajinských vojáků, kde o nás mluvili nepěkně. Tak jsme napsali odpověď a poslali jim ji také. Tak jsme si vyměnili několik zpráv. A kocour dostal přezdívku Ukrop."

Kastel se chce usadit na Dálném východě a věnovat se zemědělství. Říká, že tamní příroda je velmi podobná jeho rodné Bretani. Nejdříve však, zdůrazňuje bojovník, musí dokončit svou práci zde.