Kauza Srebrenica: Co se stalo v Kravici v červenci 1995?

Podrobnosti

Speciály CFP! / Svět kolem nás|

21. prosinec 2011|

Překlad: Karel Hyka|

7702 x

Soudní komora Státního soudu Bosny a Hercegoviny brzy vynese rozsudek v případu Jević a spol. Týká se incidentu, k němuž došlo v zemědělském družstvu v Kravici 13. července 1995. V důsledku tohoto incidentu byli zastřeleni téměř všichni muslimští zajatci, kteří tam byli zadržováni. Incident byl vyvolán tím, když se jeden z vězňů zmocnil zbraně a začal střílet, přičemž zabil a zranil několik strážných.

Ostatní strážní zareagovali přehnaně a místo toho, aby dostali situaci pod kontrolu, začali bezhlavě střílet. Když bylo po všem, většina vězňů byla mrtvá. Jednou z klíčových a nevyřešených otázek je: Kolik jich bylo?

Okolnosti tohoto incidentu, nakolik jsou známy, spíše vypovídají o tom, že šlo o spontánní a nikoli předem promyšlenou událost. A zdá se, že nesouvisí s širším plánem popravit muslimské vězně či spáchat genocidu, ať již takový plán existoval nebo ne. Každopádně fakt, že neexistují jasné důkazy o tom, kolik vězňů bylo umístěno v dotyčném hangáru onoho družstva v době smrtícího incidentu, z něj v mnoha ohledech činí ideální příležitost pro zastánce tvrzení o „8000 obětech poprav“ a „genocidním“ scénáři. Oni mohou jednoduše vytvořit a podsunout chybějící usvědčující materiál a uvádět tak počty, kterým chybí důkazní podpora, aby se v kombinaci s podobnými pochybnými tvrzeními o dalších lokalitách (např. Pilica) přiblížili k cílovému počtu 8000 obětí poprav.

Obžaloba v souvislosti s tímto případem uvedla, že v onom kravickém skladišti bylo popraveno více než 1000 lidí. Tím byl Dr. Vedovi Tucovi, forenznímu expertovi obžaloby, zadán úkol doložit tento závěr.

Přesnost tohoto závěru a profesionální platnost metodologie, na základě které se k tomuto závěru dospělo, byly probrány ve zprávě, kterou soudní komoře předložil forenzní expert obhajoby Dr. Ljubiša Simić. Kompletní zpráva je spolu se zprávou experta obžaloby Dr. Vedy Tuca zveřejněna v srbské sekci naší webové stránky. (1)

Je důležité zdůraznit, že prakticky ve stejné době jako masakr vězňů v kravickém skladišti a také geograficky velmi blízko tomuto místu došlo k dalším událostem. 12. července, jen o pár hodin dříve, se kolona složená z civilistů a vojáků z 28. brigády ze Srebrenice pokoušela prorazit směrem k Tuzle po jižní straně silnice mezi obcemi Bratunac a  Konjević Polje, která vede přes vesnici Kravica. Skladiště kravického družstva se nachází jen několik metrů od této silnice. Kolona, která procházela velmi blízko kolem onoho skladiště a silnice, se dostala nedaleko Kravice do přestřelky s Armádou Republiky Srbské [VRS]. Není pochyb o tom, že kolona byla legitimním vojenským cílem a že všichni její členové, kteří byli zabiti v kontextu vojenských operací, představují legitimní oběti boje.

Podle výpovědí přinejmenším šesti přeživších členů této kolony, Ševala Ademoviće, Ramize Husiće, Midhata Kadriće, Nurifa Memiševiće, Husajna Mustafiće a Fadila Oriće, byla Kravica jedním z míst, kde se kolona zapojila do boje s VRS a kde utrpěla značné ztráty. Ademović hovoří o „mnoha mrtvých a zraněných,“ Kadrić zmiňuje „velký počet obětí,“ Memišević poukazuje na „velké množství“ zabitých a zraněných při dělostřeleckém útoku VRS a Orić tvrdí, že „zabitých bylo několik stovek.“ Všichni tito svědci poskytli svá prohlášení muslimským úřadům poté, co se bezpečně dostali do Tuzly. Jsou zajedno, že k bojovému střetu mezi VRS a kolonou za značného počtu obětí došlo časově a geograficky blízko incidentu v kravickému skladišti, který se týkal zajatců.

Všech šest výpovědí je v příloze a mohou je přezkoumat čtenáři, kteří hovoří srbochorvatsky. Všechny jsou v databázi Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a jsou označeny čísly, které jim přidělil tribunál.

Zpráva nizozemského Institutu pro válečnou dokumentaci o Srebrenici, známá také jako Zpráva NIODu z roku 2002, obsahuje další důkazy poukazující stejným směrem. 1. kapitola, „Cesta ze Srebrenice do Tuzly“, která je v angličtině a je také přiložena, pojednává o koloně 28. brigády a jejím postupu ze Srebrenice do Tuzly. Na str. 2 je možné se dočíst, že: „Zadní část kolony tak utrpěla vážné ztráty. Tato zdržení také omezovala kolonu při průjezdu Kamenicí, což VRS poskytlo příležitost nastražit léčky, které by vytvářely nepřekonatelné překážky větší části kolony. Útoky na kolonu v oblasti kolem Kravice, Konjević Polje a Nove Kasaby byly tudíž odpovědné za největší počty obětí.“

Informace, která tvoří podklad této dílčí části zprávy je v poznámce připisována rozhovorům, jež NIOD provedl s Hakijou Meholjićem, důstojníkem policie v této enklávě během konfliktu. Meholjić se také stal očitým svědkem událostí, které popisuje, neboť opustil Srebrenici společně s kolonou.

Tento důkazní materiál s ohledem na hlavní témata pokračujícího procesu s Jevićem a spol. silně naznačuje závěr, že zhruba v době a místech nezákonného zabíjení v kravickém skladišti proběhla vojenská operace, která vyústila ve značné ztráty, jež nicméně musíme považovat za legitimní.

Zásadní otázkou je: Jak je odlišit, aby bylo možné stanovit přesný počet obětí zločinné popravy? Forenzní expert obžaloby Vedo Tuco podporuje zjednodušující odpověď na tuto otázku, což by mohlo jakoby náhodou vést k drastickému navýšení počtu mrtvých, o kterých by pak obžaloba mohla prohlašovat, že šlo o oběti poprav a obvinit z nich obžalované. Tuco naprosto přehlíží, že oběti popravy a oběti boje mohly být pohřbeny a promíchány v tomtéž masovém hrobě. Obdobně tvrdí, že dokonce i kdyby byla ve vedlejším hrobu nalezena pouze jediná shoda DNA, tak celý jeho obsah – všechna těla nehledě na množství a bez shod DNA s primárním hrobem – musí být pojímán tak, že pochází z primárního hrobu, o kterém se s jistotou předpokládá, že obsahuje oběti poprav.

Tento metodologický přístup mnohé překvapí svou naprostou svévolností. A to tím spíše, že také máme svědeckou výpověď Behudina Muminoviće, který procházel s kolonou stejným územím v době, kdy došlo k oněm tragickým událostem. Muminović tvrdí, že když společně s ostatními členy své skupiny procházel kolem vesnice Sandići, sledoval, jak srbské síly pohřbívají přibližně 500 těl. Sandići se nachází sotva 3 km od Kravice. Jelikož kolona prošla tímto místem několik hodin před incidentem v kravickém skladišti, tak oněmi mrtvými, jejichž masového pohřbívání byl Muminović dle svého tvrzení svědkem, nemohli být vězni, jež se stali oběťmi řádění strážných. Je tudíž zapotřebí se ptát, zda všichni mrtví v nedalekých masových hrobech jsou skutečně popravenými vězni. A je rozumné dovodit, že mnohé masové hroby v této oblasti lze přičíst bojům, ke kterým došlo v dřívější době. Přítomnost jedné nebo několika shod DNA nevypovídá nic o lidských ostatcích z určitého hrobu jako celku, protože jejich část pravděpodobně pochází jak z boje, tak z popravy.

Přesvědčivé fakty, které jsme předložili a které poukazují na blízkou přítomnost lidských ostatků jak z boje, tak z popravy, svědčí o naléhavé potřebě vyznačit mezi nimi jasný rozdíl. Tedy pokud chceme dospět k platným závěrům o tom, co se událo. Takovému přístupu by mohli oponovat pouze ti, kteří mají jistý zájem na zkreslování ve věci legitimních bojových ztrát, aby nafoukli počet obětí zločinné popravy.

Standardní důkaz v trestním řízení, a na to je vždy dobré pamatovat, je „nadevší pochybnost“. Doufejme, že na to bude sarajevský soud v případu Jević a spol. pamatovat, až bude sestavovat svůj rozsudek.

Svědectví:

Ševal Ademović

Ramiz Husić

Midhat Kadrić

Nurif Memišević

Behudin Muminović

Husajn Mustafić

Fadil Orić

Zpráva NIODu

Poznámka:

(1) Izveštaj državnom sudu Bosne i Hercegovine o forensičkim nalazima koji su vezani za masovne grobnice Glogova, Zeleni Jadar i Ravnice

Zdroj: Srebrenica Historical Project, překlad: Karel Hyka

Komentáře