Kdo získá na věčné válce na Ukrajině?

Nikdy neviděl bojovou službu a je vojenským stratégem z křesla, ale je oslavován jako "vysoký představitel NATO", ať už to znamená cokoli. Vrcholu Pavlovy armádní kariéry bylo dosaženo v roce 1993, kdy během služby v Ochranných silách OSN v Bosně vedl tým 29 vojáků při evakuaci francouzského vojenského stanoviště obklíčeného srbskými vojáky, kterou provedl po překonání zpomalujících překážek, jako byly spadlé stromy, které museli jeho vojáci odstranit z cesty. Francie Pavla vyznamenala.

Každopádně 61letý voják-politik trochu politicky "uklouzl", když pouhých 7 týdnů po nástupu do funkce hlavy státu Pavel hodil flintu do žita tvrzením, že Čína nemůže být spolehlivým prostředníkem mezi Ruskem a Ukrajinou kvůli tajné touze Pekingu po "další válce".

Pavel zhodnotil, že Čína dostává od Moskvy levnou ropu, plyn a další zdroje výměnou za sliby "partnerství" a jejím zájmem je prodloužit status quo, "protože může Rusko dotlačit k řadě ústupků".

Tyto komentáře by bylo možné odmítnout jako výroky nováčka, nebýt jeho pověsti "vůdce NATO" a pověsti České republiky jako kočičí pracky Washingtonu. Z toho plyne velká otázka: co má Bidenova administrativa za lubem?

Zřejmé bude, že Pavlova poznámka o "levné" ropě a plynu z Ruska do Číny je hrubým zjednodušením komplikovaného příběhu. Evropa dostávala ruskou ropu a plyn po desetiletí za nízké ceny na základě dlouhodobých smluv, dokud EU pod tlakem USA nepřijala hloupé rozhodnutí sankcionovat Rusko.

Rusko se pak obrátilo na jiné trhy, především asijské, mezi nimiž byla i Čína, a zbytek je historie. Jaký má smysl sedět na podlaze a vyprávět smutné příběhy?

Evropané by se měli obávat, že i po skončení války, jakmile Rusko diverzifikuje své exportní trhy, už možná nikdy nedostanou "levný" ruský plyn.

(Mimochodem, Čína není jediným příjemcem, jak vědí Evropané, kteří nadále kupují ruskou ropu a ropné produkty od indických společností za mnohem vyšší ceny).

Pavel mluvil v souvislosti s očekávaným oznámením, že Joe Biden bude v roce 2024 znovu usilovat o prezidentský úřad. Nesmírně důležitou součástí Bidenova úterního oznámení je skutečnost, že vyhlídky na ukončení války na Ukrajině v období do voleb v listopadu 2024 v USA lze nyní považovat prakticky za nulové.

Jinak tomu může být pouze v případě, že USA válku vyhrají a kandidát Biden se přihlásí o vítězství. Reakce Moskvy však ukazuje, že v sázce je eskalace na Ukrajině, která s sebou nese vysoké riziko přímého konfliktu mezi Ruskem a USA.

Vysocí kremelští představitelé v úterý přišli s řadou prohlášení o blížící se konfrontaci s Bidenovou administrativou. Ruská média odhalila, že na ukrajinské frontové linie byl nasazen nový nejmodernější ruský hlavní bojový tank Armata T-14.

Moskva očekává rozsáhlé vměšování USA do vnitřní politiky Ruska s cílem vytvořit podmínky, které by podkopaly stabilitu země, což je součástí velkého plánu, který má vyvolat rozpad Ruské federace, jak se to stalo bývalému Sovětskému svazu.

Moskva se domnívá, že Bidenova administrativa bude usilovat o změnu režimu v Kremlu. Především Moskva již nevylučuje, že cílem eskalace USA na Ukrajině může být vytvoření podmínek, které představují vážnou hrozbu pro ruský stát.

O takovém scénáři živě hovořil bývalý prezident Dmitrij Medveděv, který výslovně varoval, že Rusko může být nuceno uchýlit se k prvnímu použití jaderných zbraní, pokud bude ohrožena jeho existence, a zdůraznil, že v bodě 19 jaderné doktríny země se uvádí, že jaderné zbraně "mohou být použity v případě agrese proti Rusku s použitím jiných druhů zbraní, které ohrožují samotnou existenci státu. Jde v podstatě o použití jaderných zbraní v reakci na takové akce. Naši potenciální protivníci by to neměli podceňovat".

Konkrétně s odkazem na Bidenovo duševní zdraví a narušené schopnosti Medveděv na Twitteru také napsal: "Biden se přece jen rozhodl. Odvážný člověk. Místo americké armády by v případě vítězství okamžitě vyrobil falešnou botu s falešnými jadernými kódy, aby se vyhnul fatálním následkům."

Na druhou stranu strašidlo, které Bidenovu administrativu pronásleduje, spočívá v tom, že Evropa se nemůže snadno vymanit ze vztahu s Čínou a že to budou právě zájmy hospodářského jádra staré Evropy, které budou nakonec určovat politiku EU.

Nenechte se mýlit, jen tři staré evropské země (Francie, Itálie a Německo) vytvářejí více než polovinu HDP EU a jsou také hlavními obchodními partnery Číny v EU. Uprostřed rozruchu kolem nedávného souhlasu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s úzkými průmyslovými vztahy s Čínou zůstalo bez povšimnutí, že německý kancléř Olaf Scholz je na stejné vlně jako Macron. Totéž platí pro italskou premiérku Giorgiu Meloniovou. Evropský průmysl také nerad ztrácí Čínu jako privilegovaného obchodního partnera poté, co ztratil Británii a Rusko.

Noví Evropané jako Pavel mají sice jiné priority, protože jsou nejsilnějšími transatlantickými státy EU, ale východní Evropa tvoří pouze 10 % HDP EU a nemluví za EU, navzdory mediálnímu humbuku, kterému se její představitelé v poslední době díky angloamerickému patronátu těší jako "frontové státy".

Stačí říci, že v americké mysli panuje neklid, zda EU bude v příštích měsících následovat USA a zaujme konfrontační pozici vůči Číně, nebo zda bude usilovat o větší nezávislost na USA se všemi důsledky, které by z toho vyplývaly. Stejně tak z pohledu staré Evropy panuje neodbytná pochybnost, zda se budoucí americká administrativa bude chtít spojit s Evropou, a to i v případě, že by se Evropa spojila s USA.

Obecně si lze jen těžko představit, že by se EU v případě totálního konfliktu s Čínou o Tchaj-wan plně spojila s USA, souhlasila se zmrazením oficiálních čínských rezerv, jak to loni učinila s Ruskem, a přestala v Číně investovat.

Ekonomika EU prostě není stavěná na vztahy ve stylu studené války, protože se stala příliš závislou na globálních dodavatelských řetězcích. Při zvážení všech okolností je tedy velmi pravděpodobné, že v této debatě zvítězí pročínská lobby v Německu. V tomto procesu by se totiž mohlo oživit i francouzsko-německé spojenectví.

Pavlovo démonizování Číny jako zlého ducha pronásledujícího Evropu lze uvést na pravou míru. Jeho zástupný hlas vyjadřuje Bidenovu úzkost z toho, že až ruské síly v příštích měsících vybílí ukrajinskou armádu na bojištích, může se Evropa připojit k Číně a ukončit válku.

Překlad CFP!

Zdroj: https://www.indianpunchline.com/who-gains-from-a-forever-war-in-ukraine/