Její koncepci najdeme na internetu, i když se samozřejmě pod dojmem dění na Ukrajině aktuálně neustále upravuje a mění. I tak je ale zajímavé podívat se na tyto starší dokumenty, které ji popisují. Protože je to několik stránek ne příliš svižného čtení, děkuji mému kolegovi Romanovi, že z toho učinil jakýsi výcuc, který i já ještě trochu zestručním a převyprávím, aby text nepřesáhl rozsah mého běžného nedělníku.
V České republice existují tři druhy krizových stavů, které mohou být vyhlášeny na celorepublikové úrovni. Jde o nouzový stav (stát přijímá mimořádná opatření), stav ohrožení státu a válečný stav. Za těchto stavů jsou státní orgány oprávněny přijímat mimořádná opatření k řešení krizových situací.
Mezi mimořádná opatření náleží například přijetí nezbytných právních předpisů ve zkráceném legislativním procesu. To je to, co aktuálně pozorujeme – nejen nácvik práce ve zkráceném legislativním procesu (akce “důchody”), ale i konkrétní návrhy zákonů (vyslání vojáků za hranice apod.), ale i různá cvičení, nácviky odvodů apod.
Na základě branného zákona je branná povinnost občanů v mírovém stavu vykonávána pouze na principu dobrovolnosti a na smluvním základě. V období mimořádných opatření je ale branná povinnost vykonávána nejen na základě dobrovolného závazku převzetí branné povinnosti vojáky z povolání a vojáky v aktivních zálohách, ale i na základě zákonné povinnosti občanů (odvodní řízení, povinná vojenská cvičení atd.).
Po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu je branná povinnost vykonávána pouze jako zákonná povinnost.
Právo občana na odmítnutí výkonu stanoveného druhu vojenské činné služby se v období mimořádných opatření zachovává, za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu ale je upraveno zákonem. To znamená, že občan může odmítnout výkon povinné vojenské činné služby z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání a nastoupit tzv. alternativní službu.
To ale neplatí v případě ohrožení státu nebo válečného stavu, kdy bude právním předpisem možnost odmítnutí výkonu mimořádné služby omezena.
Branná povinnost (v době ohrožení státu nebo válečného stavu ze zákona povinná) se vztahuje na všechny státní občany ČR ve stanoveném věkovém rozpětí 18-60 let. Ženám může být uložena jen odvodní povinnost a povinnost k mimořádné službě po dobu válečného stavu – tedy stát nemůže ženy nutit bojovat se zbraní, ale pošle je například do továren či nemocnic.
Občan, který jako voják v záloze odmítl vykonávat mimořádnou službu, podléhá za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu pracovní povinnosti podle zákona o zajišťování obrany České republiky.
Realizaci branné povinnosti občanů vykonává od roku 2005 čtrnáct krajských vojenských velitelství (KVV). U těchto KVV budou zřízeny odvodní a posudkové komise – to je to, o čem se nyní aktuálně píše a co je novinkou od minulého nedělníku (když jsem ho psal, tato informace ještě venku nebyla): že armáda nacvičuje s lékaři mobilizační odvody.
Příprava mobilizace si totiž vyžaduje přijetí opatření již v době míru (před vyhlášením stavu ohrožení státu) v dostatečném časovém předstihu tak, aby bylo možno připravit osoby, vojenský materiál a majetek k plnění úkolů spojených se zabezpečením obrany státu.
Odvodní řízení se tedy zahajuje už za mimořádných opatření. Je to proces, ve kterém se rozhoduje o schopnosti státního občana vykonávat vojenskou činnou službu. Vláda stanoví nařízením podle potřeb armády skladbu a počty občanů povinných podrobit se odvodnímu řízení podle ročníků jejich narození nebo podle jejich odborné civilní kvalifikace anebo využitelnosti pro potřebu armády.
Odvodní komise se zřizují u KVV, jsou čtyřčlenné. Předsedou je ředitel KVV nebo jím určený zástupce KVV, členy jsou zástupce obecního úřadu obce s rozšířenou působností určený starostou a dva civilní lékaři.
Odvodní komise podle zjištěného zdravotního stavu vydá rozhodnutí o schopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu, nebo o jeho neschopnosti k vojenské službě.
Rozhodnutí o schopnosti nebo neschopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu se občanovi oznámí ústně a současně se mu předá jeho písemné vyhotovení.
Jak odvodní řízení probíhá? Krajské vojenské velitelství doručí po stanovení termínu zahájení odvodního řízení občanovi, který je stanoven jako jeho účastník, dotazník sloužící pro účely odvodního řízení k získání základních informací o občanovi. Občan je povinen dotazník vyplnit, vyžádat jeho doplnění registrujícím lékařem, a s 1 fotografií o rozměrech 35 x 45 mm, odpovídající jeho současné podobě, jej nejpozději do 30 dnů ode dne jeho doručení vrátit na krajské vojenské velitelství. Jestliže je postižen vadou nebo nemocí, pro kterou není schopen dotazník sám vyplnit, učiní tak za něj osoba blízká nebo opatrovník.
Občan v dotazníku uvede akademický titul, jméno nebo jména, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, místo narození, adresu místa pobytu, adresu pro doručování podle správního řádu, dosažené vzdělání, zaměstnání, zvláštní schopnosti a znalosti, subjektivní údaje o svém zdravotním stavu, jméno nebo jména, příjmení a adresu místa pobytu rodičů nebo manželky, manžela, druha anebo registrovaného partnera. Součástí dotazníku jsou údaje o zdravotním stavu občana zjištěné na základě preventivní prohlídky provedené v příslušném období podle zvláštního právního předpisu. Registrující lékař je povinen v dotazníku uvést požadované údaje o zdravotním stavu občana zjištěné při poslední preventivní prohlídce, popřípadě je doplnit o výsledky nových vyšetření, provedených v období od této prohlídky do doby vyplnění dotazníku.
Podívejme se na průběh odvodního řízení: Občan je povinen dostavit se k odvodnímu řízení na stanovené místo v době uvedené v povolávacím rozkaze vydaným krajským vojenským velitelstvím, prokázat svoji totožnost občanským průkazem nebo cestovním dokladem a předložit doklady osvědčující jeho zvláštní schopnosti nebo oprávnění vykonávat určité činnosti, například řidičský průkaz nebo zdravotní průkaz. Povolávací rozkaz se doručuje jako poštovní zásilka do vlastních rukou nejpozději 30 dnů před odvodním řízením. Jestliže občan povolávací rozkaz neobdrží, je povinen dostavit se k odvodnímu řízení na základě veřejné vyhlášky vydané krajským vojenským velitelstvím. Občan, který se nemůže dostavit ve stanovené době k odvodnímu řízení, je povinen to neprodleně oznámit krajskému vojenskému velitelství, které jej povolalo, důvody písemně doložit a dále ohlásit pominutí těchto důvodů.
Tento občan se odvodnímu řízení podrobí dodatečně. Občan je při odvodním řízení povinen podrobit se lékařské prohlídce, popřípadě dalším odborným vyšetřením. Lékařské prohlídce mohou být přítomni jen zdravotničtí pracovníci. Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav občana, odešlou ho k odborným vyšetřením k poskytovateli zdravotních služeb, kterého určí. Podle výsledku lékařské prohlídky a vyhodnocení dotazníku, popřípadě výsledků odborných vyšetření, lékaři zpracují posudek o stupni zdravotní způsobilosti občana vykonávat vojenskou činnou službu, který je podkladem pro rozhodnutí o schopnosti nebo o neschopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu.
Odvodní komise rozhoduje většinou hlasů. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise. Rozhodnutí o schopnosti nebo o neschopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu se občanovi oznamuje ústně a současně se mu předá jeho písemné vyhotovení. Proti rozhodnutí se lze odvolat k vyšší odvodní komisi.
Způsob posuzování zdravotní způsobilosti občana vykonávat vojenskou činnou službu při odvodním řízení, při lékařských prohlídkách, druhy a obsah těchto prohlídek, náležitosti a obsah lékařského posudku o zdravotní způsobilosti, stupně zdravotní způsobilosti a základní dokumentaci pro její posuzování stanoví vyhláškou Ministerstvo obrany.
V případě ohrožení státu nebo válečného stavu se vše zrychluje a možnosti se zužují. Ti, co jsou už z dřívějška uznáni za povinné zálohy (například ti, co už dříve absolvovali výcvik nebo vojáci z povolání, kteří odešli do civilu), stejně jako vojáci v aktivní záloze (AZ) jsou průběžně povoláváni k výkonu vojenských cvičení za účelem jejich přecvičení, zdokonalení a stmelení jednotek. Osoby podléhající branné povinnosti podle vybraných ročníků narození a civilních odborností absolvují odvodní řízení, jsou převedeny do evidence vojáků v povinné záloze a podle potřeb armády povolávány k absolvování základního výcviku.
Povinná vojenská cvičení vojáků v záloze budou prováděna v trvání: základní výcvik do 12 týdnů; zdokonalovací do 8 týdnů; stmelovací do 4 týdnů.
Proti odvodnímu rozhodnutí není ve stavu ohrožení státu či ve stavu válečném přípustné odvolání.
V případě stavu ohrožení státu a opatření válečného stavu dochází mimo jiné k omezení cestování do zahraničí u osob podléhajících branné povinnosti. Občanům, kteří podléhají branné povinnosti, a vojákům v záloze bude po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu k cestování do zahraničí vydáváno povolení. Povolení vydává příslušné KVV. Občan, který má brannou povinnost, se dopustí přestupku tím, že po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu vycestuje do zahraničí bez souhlasu.
U občanů, podléhajících branné povinnosti a dlouhodobě pobývajících mimo území ČR, bude provedeno jejich vyrozumění prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí a jeho zastupitelských úřadů.
Dodejme, že o vyhlášení válečného stavu (je-li ČR napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení v případě, že je ohrožena svrchovanost a územní celistvost ČR, a to buď při obraně vlastního území, nebo blízkého území spojenců) rozhoduje parlament. Mobilizaci pak na návrh vlády nařizuje prezident republiky – ať již částečnou nebo všeobecnou.
Musíme si také uvědomit, že v době válečného stavu přechází stát na válečného hospodářství, řídí se válečným rozpočtem. Vláda také může na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit omezení práv a základních svobod právnických a fyzických osob. Mezi taková práva patří právo na nedotknutelnost osoby a obydlí; vlastnické a užívací právo; svoboda pohybu a pobytu; právo shromažďovací; právo na podnikatelskou činnost; právo na stávku apod. Něco z kontur takového možného budoucího vývoje jsme mohli zažít za covidu, ve válečném stavu k tomu ale přistupují i takové věci jako je rekvírování majetku (například vozidel, nemovitostí apod.). Pokud si lámete hlavu, co bude s vaším podnikáním, zatímco budete odveden, vězte, že v době válečného stavu – jak bylo psáno výše – člověk pozbývá práva na soukromé podnikání.
Místní, osobní a časovou působnost a konkrétní stanovení omezení lidských práv a základních svobod nařizuje vláda. Nařízení se vyhlašuje stejným způsobem jako právní předpis a zveřejňuje se v hromadných sdělovacích prostředcích. Omezení lidských práv a základních svobod nabývají účinnosti okamžikem, který se v nařízení stanoví.
Na závěr nezbývá než dodat, že snad tyto scénáře nedojdou naplnění. Na druhou stranu, nic nenasvědčuje tomu, že bychom se blížili míru. Rozhodně ne v České republice, kde panuje štvavá válečnická nálada…
Vlasti a míru zdar!
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie
+ BONUS -----------------------------
NEDĚLNÍK ADAMA B. BARTOŠE (129) AŽ ZAZNÍ Z USA, BIJTE UŽ RUSA
Pěkný sváteční nedělník, vlastně pondělník. Sluníčko nám krásně svítí, jaro voní, pučí, bzučí, prozpěvuje a cvrliká. Taková krása na tom světě, chtělo by se říci. Člověku kazí radost jen to pomyšlení na válku.
Ty jsi ale škarohlíd, mohl by někdo namítnout. Nestraš válkou. Nepřivolávej ji. Tak horké to nebude. Jak rádi slyšíme tato slova…
Občas na to téma s některým známým zavedu řeč. Pokud trochu vidí do vojenství nebo do státní správy, namítne mi, že stát je na tom tak špatně, že by to stejně nedovedl zorganizovat – myšleno mobilizaci. Pokud je to právník, tvrdí, že mé obavy jsou neopodstatněné, že se musí postupovat podle práva apod. Ale co když se oba mýlí? Mobilizace může být chaotická, ale to neznamená, že se o ni stát nepokusí. Ono mu ani nic jiného nezbyde – pokud bude vyhlášen válečný stav, začínají platit úplně jiné zákony, nastupuje válečné hospodářství, jsou omezena lidská práva a svobody, najednou jsme jako mávnutím kouzelného proutku v jiném světě a jede se podle jiných pravidel.
A jsme i u toho práva – kromě toho, že v době míru platí jiné zákony, než v době válečné, platí také to, že v době válečné lze rychlostí blesku stávající zákony upravovat novelami a měnit jejich znění. To, co dnes platí, zítra platit nebude. Skoro ani nemá smysl se zde bavit o slovíčkách, protože vše bude jinak. Dokonce vidíme, že zásadní změny lze provést v nouzovém režimu i v době míru – jak jsme viděli na případech okradení důchodců. To už ani nemluvě o tom, že se právo ohýbá, jak se vládnoucím činitelům hodí, že právo platí jen pro někoho a pro jiného ne, že právo není vymahatelné a všechny ty podobné nářky, které tu slýcháme už od listopadu ´89. Za válečného práva to bude to samé, jen ještě horší – nebude odvolání.
Prvního dubna jsem dostal do mailu zprávu. Nadepsána byla „aktuální info od krizových pracovníků obcí“ a zněla takto: „armáda poslala na radnice měst požadavek, aby připravili místnosti pro mobilizaci. S tím, že si osobně přijdou již příští týden zkontrolovat připravenost těchto místností. Na otázku, jak často v minulosti armáda kladla podobné požadavky, mi bylo odpovězeno – dosud nikdy, toto je poprvé!“ No, co vám budu povídat. V dnešním světě hoaxů, dezinformací a lživé propagandy už nevíte, čemu máte věřit, navíc jsem si říkal, zda to není apríl.
Pár dní na to jsem se chystal na přednášku Aleše Přichystala, autora knih Přežít nebo zemřít 1 a 2. Bylo to v Kladně, ale to není podstatné – on takové přednášky dělá často a na různých místech republiky a přednáší nejen pro našince (tedy lidi z alternativy, kteří chtějí vědět a chtějí být připraveni), ale i pro krizové pracovníky obcí, pro starosty apod. Znám jeho knihy, jsou výborné, ale chtěl jsem ho slyšet i naživo a hlavně vidět, jaké publikum si ho chodí vyslechnout. Chystal jsem se mu v případné diskuzi položit dotaz, zda by mi mohl mail, který jsem citoval výše, potvrdit. Zda se s tím setkal, zda o tom ví, když se s těmi krizovými pracovníky poměrně často stýká.
K mému překvapení nakonec tuto „aktualitku“ zmínil ve svém vystoupení on sám. Že má informaci z terénu přesně tohoto znění. Hm, na tom něco bude, řekl jsem si. Nemusí to nic znamenat, ale také to může znamenat mnoho. Dělají se přípravná opatření, kdyby? Bylo by to jen logické. Pokud o mobilizaci mluví náčelník generálního štábu jako o jasné věci v případě válečného stavu, nejspíše i v době míru, ve kterém se stále ještě nacházíme, probíhají různé zkoušky, testy, možná i takové, jaké neprobíhaly léta. Sirény se zkouší každý měsíc, zkoušet připravenost odvodových místností asi nebylo dlouhá léta nutné a nejspíše ani neexistovaly – o důvod víc, proč je ale zřídit, pokud se slovo válka objevuje v médiích každý den stále častěji. Mobilizace je totiž skutečně něco v době války přirozeného. To, proč o tom Řehka mluvil a proč se to i přes jeho slova setkalo s údivem veřejnosti, je to, že jsme za těch třicet let, co máme profesionální armádu, odvykli na něco takového myslet. Povinná vojna v době míru zanikla, ale ne tak v době války. Nejnověji to – doslova před pár hodinami – v rozhovoru potvrdil další muž z obrany, Jan Jireš, který řídí sekci obranné politiky a strategie na MO: „Branná povinnost a možnost mobilizace je něco, co v české legislativě bylo vždy přítomno a nikdy odtamtud nezmizelo“ (zde), protože „v případě nutnosti musíme být schopni zvětšit naše ozbrojené síly a umět je zásobovat vším, co je pro vedení vojenského konfliktu, obranné operace potřeba.“ Jireš ví, o čem mluví, protože má za úkol aktualizovat dokumenty a koncepce, které mobilizaci upravují. Ty aktuálně platné jsou už totiž několik let staré – z roku 2017. „Dokumenty, o kterých se bavíme, to podrobněji rozepíšou a stanoví, co by schopnost mobilizace obnášela, kde máme největší nedostatky a jakým způsobem je napravíme,“ říká.
Informace o místnostech pro odvedence může být klidně hoax a je to jedno, ale tady máme vysokého úředníka z ministerstva obrany, který nám říká, že se aktuálně pracuje na změnách v Obranné strategii státu a ta že s mobilizací samozřejmě počítá a po zkušenostech na Ukrajině je potřeba dokumenty inovovat. Jireš věří, že vláda přijde s nějakou komunikační strategií nebo kampaní, která lidem – občanům – tyto pro ně poněkud překvapivé věci osvětlí.
Samozřejmě, že si stát tím, že zrušil povinnou základní vojenskou službu, nadělal spoustu problémů, které nyní bude muset horečně dohánět, říkám já. O to hůře, protože bude jednat pod tlakem a střet s realitou pro lidi, kteří vojnu nezakusili, bude ohromný. Stát má jen 28 tisíc profesionálních vojáků, říká Jireš a přiznává, že ještě není shoda na tom, na kolik by měl zvýšit jejich kapacitu v případě krize nebo konfliktu – na padesát, na sedmdesát, na sto tisíc? Ať to bude jakékoli číslo, je jasné, že částečná mobilizace je bez diskuze.
Jireš ubezpečuje, že mobilizace by nebyla všeobecná – jako v roce 1938 – ale jistě výběrová a probíhala by v různých fázích. A že se také netýká pouze přímého boje, ale i různých doprovodných činností, které jsou v době konfliktu potřeba.
I tak by ale vyhlášení válečného stavu spustilo procesy, které si jen málokdo z nás dovede představit. Jsou přitom popsány v zákonech a v různých koncepcích, které jsou veřejně dohledatelné na internetu. A i když se nyní horečně pracuje na jejich aktualizaci, má smysl se podívat na jejich zastaralé verze, protože se dozvíme řadu zajímavých věcí. Společně s mým kolegou Romanem jsme se na některé dokumenty podívali a příště si o tom řekneme více.
Do té doby – Míru zdar!
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie
