Kdysi dávno, v jiném prostoru, čase a vesmíru...

Skoro všichni tvorové v Srdci kolonií měli výrazně světle žlutou pleť a od mládí se vzdělávali stejně jako ti s pletí odlišnou. Těch bylo jich v kolonii jen pár a měli tmavší barvou pleti. Byly nekonfliktní a v menšině. Občas byli ve školách pozadu s učením, které jim moc nešlo, ale nikdo nad nimi neohrnoval nos. Panoval u nich mír a klid.

Jejich rodiče, když byli zdraví, měli povětšinou práci. Někdy zametali ulice v tyrkysových vestách, jindy dobývali z nitra země rudy a nerosty, které upravovali společně s ostatními a které byly pro přežití kolonie důležité a potřebné. Zkrátka, skoro všichni je viděli, jak pracující, vzdělávající se učí se. Byly přínosem pro společnost, protože mnoho z nich bylo chytrých a vzdělaných.

V této moudré kolonii školy produkovaly jen tolik vzdělanců, co bylo zapotřebí, aby byl zajištěn její kvalitní chod. Mnozí z těch, co měli trochu odlišnou barvu pleti, se mohli, když se jim do vyššího vzdělávání moc nechtělo, věnovat jednodušším studiím stejně jako ti ostatní. I v tomto případě mělo vzdělání vysokou úroveň. Pro kolonii bylo nesmírně důležité, že všichni měli uplatnění ihned poté, co jednodušší studia a i ta vyšší opustili. Platilo, že mládí se učilo od stáří. Podniky vyráběly a měly stálou zásobu nových vitálních, vzdělaných tvorů, kteří přebírali praxi od starých mistrů, kteří jim byli vzorem. Vše fungovalo ke všeobecné spokojenosti. I proto ona kolonie měla skoro vše, co mohla pro svoji potřebu užít a mít.

Byla soběstačná v zemědělství, těžkém i lehkém průmyslu. Uměla vyrábět různé dopravní prostředky a mnoho jiných výrobků, kterými umně konkurovala jiným a do jisté míry také spokojeným, koloniím. Mnoho odborníků a techniků se podílelo na velkých akcích za jejími hranicemi. Tam předváděli a neustále dokazovali svůj um i fortel. Zkrátka, kolonii se celkem dlouho dařilo. Byla bez dluhů a sama, ne však moc, půjčovala koloniím jiným. Měla vše proto, aby mohla dál stavět na základech, které ji generace předků v potu tváře připravili.

Ovšem, jak to již chodí, i tam, kde se žije celkem klidně a dobře, se najdou tvorové, kterým klidné dny nebyly vhod. Chtěli něco jiného. Byli přesyceni klidem, mírem, bezpečím a soběstačností, přiměřeným bohatstvím i prosperitou. Těchto pár nespokojenců stáhlo na svoji stranu i mnoho těch, co byli spokojeni, ale tak trochu i pokukovali po tom, co kolonii, o které mluvím, tak trochu scházelo. Bylo to pozlátko a lež, se kterým tvorové v Srdci kolonií neměli žádnou zkušenost. I proto za tímto pozlátkem vyrazili s plnou razancí v domnění, že je obohatí a jejich prosperita bude ještě větší a oni budou spokojenější.

I když měli své jisté, díky magii poblouznění začali chtít to, co má někdo jiný. Byť věděli, že zítra pro ně zase vyjde slunce a s ním i práce, kterou mají rádi, chtěli okusit pozlátko a lež, kterou pozlátko¨s dosud nepoznanou lží představovalo. A tak nevratné změny, měnící budoucnost Srdce kolonií, započaly.

Dříve bohatá kolonie začala chřadnout a chudnout. Zdraví lidé si začali kupovat ještě lepší zdraví u doktorů, kteří jim je rádi prodávali i přesto že věděli, že je to lež a podvod. Deprese z narůstajících dluhů rostly a psychiatrické léčebny praskaly ve švech. Sebevraždy byly na denním pořádku. Světle žlutí tvorové ztratili víru v dobro a sebe sama. Po dvou a půl desetiletích, od prvotního poblouznění, už ztratili víru v to, že se něco změní anebo, že vůbec jsou schopni ještě něco sami změnit a zachránit jak sebe, tak i svoje Srdce kolonií. Stali se z nich mátohy, co chodí do práce - pokud ji mají - a z práce. Přestali se usmívat a smát. Stále více emočně padali do bahna depresí. Byli stále více vykrádání a okrádání. Jejich srdce a víra chřadla. A chřadli i ti s trochu odlišnou barvou pleti. Potupně se přestali vzdělávat a nakonec i pracovat.

Neuvěřitelně rychle se naučili natahovat ruce, aby jim někdo něco dal, aniž by oni sami přiložili ruku k dílu. Dříve platní členové Srdce kolonií, se začali stávat jejími dlužníky. Stále více a více křičeli, že je toho všeho na ně příliš a moc. Že potřebují úlevy a podporu. S tím, jak odmítali pracovat, se odmítali i vzdělávat a reptali, jak je jim vzdělání, stejně jak práce, upíráno. Srdce kolonií upadala stále níž a níž. Ale její dno ji ještě čekalo.

Čekala ji odměna za to, že její členové, kdysi dávno, lehkovážně naložili se svým bohatstvím v okamžiku, když začali pokukovat po něčem, o čem si nezjistili dostatečné množství informací. A těch pár, co sen o lživém pozlátku vytvořili a s pomocí magie vložili do myslí tvorů Srdce kolonie, jejich naivity zneužili. Po dlouhou dobu bezostyšně Srdce kolonií vykrádali, plundrovali a drancovali. Prodávali a prodali její bohatství na zemi i pod zemí. Prodali její vzduch i vodu. Zisky plynuly do jejich kapes a kapes těch, co vytvořili pozlátko – lež, které bylo s neuvěřitelným ziskem a bez kouska studu tvorům ze Srdce kolonií prodáno.

Spirála chudoby se roztočila. Ze Srdce kolonií se rázem stala kolonie zaostalá. Pracovní místa se ztrácela jako houby po dešti. Školství, dříve dávané za vzor, upadalo. Z dříve inteligencí oplývajícího prostředí se stávala stále více a více líheň chudáků, co zaostávali a byli čím dále tím více bez vzdělání a i proto chudli. Inteligence upadala a rozkvět vadl. Jednotliví tvorové pomalu odmítali komunikovat se svým okolím. Mysleli jen sami na sebe a na to, jak se uživit a zajistit svým nejbližším chleba do úst. Vztahy se rozpadaly. Dobré mravy upadaly a nahrazovaly je NE-mravy, které byly pomatenými a zisku chtivými šílenci dávány za vzor. Jako něco ctnostného a společnost obohacujícího.

Lež, stejně jako podvody a krádeže za bílého dne, se staly denní realitou, kterých si už si nikdo nevšímal. Z úst zmizel smích a ze srdcí radost. Korupce kvetla a bujela. Komunikace upadala. Vzdělanost šla od desíti k pěti. Učitelé ztratili zájem o to, aby někoho vzdělávali a dávali mu šanci na lepší život. Peníze, další magické pozlátko, se staly modlou skoro všech. Tvorové postupně zapomínali jak chutná radost. Začali zapomínat, jak je dobré vědět, že zítra zase vyjde slunce a s ním i možnost pracovat a dělat něco dobrého pro sebe a někoho druhého. Ano, možná ne zcela dokonalého a dokonale. Ale dobrého pro sebe a ty druhé. I proto se kolonie začala rozpadat.

Průmysl byl prodán do cizích jinokolonijních rukou. Stejně tak bylo, na příkaz zvenčí, zdevastováno zemědělství. Země chudla a všechno její bohatství bylo vyváděno mimo její hranice. Ti, co poctivě pracovali, si utahovali opasek. Stále více chudli. Dříve bohatá pokladna chřadla. Místo peněz a zlata v ní zbyly jen pavučiny a oči pro pláč. Pláč nad bídou, která byla díky falešnému zlatému teleti, magii a lžipozlátku do země lstí zavlečena.

Jenže, jak už to tak bývá, když už si světle žlutí tvorové mysleli, že nemůže být hůře, stalo se to, na co nikdo z nich ani v nejděsivějším snu nemyslel a nebyl připraven. Chyba jejich rodičů a kletba uctívání falešného boha mamonu je dostihla.

Po mnoha letech drancování Srdce kolonií ti, co ji vykradli a okradli, přišli na ještě rafinovanější věc, jak ji zničit a tvory definitivně zašlapat do země a ještě více jim ublížit.

Nejen to, že kolonie zchudla a tvorům byla vzata vize budoucnosti v hojnosti. Byla jim vzata i jistota, že rodina je základem jakékoliv kolonie a to vč. té jejich. Dříve byla rodina jejím základem. Cestou k bohatství a nadbytku. Dříve rodina a na ni navazující další pokolení, byla hodnotným základem kolonie. Ta ji odměnou za jejich píli a oddanost živila a dávala jim vše, co ke svému jednoduchému a klidnému životu potřebovali.

S tím, jak narůstal dluh v srdci bytostí a zároveň i v samotné kolonii, začali tvorové věřit, že vše je marné a rodina už pozbyla smyslu života. Páry již netvořili opačná pohlaví, ale ta stejná. Nebyl, kdo by tvořil další potomky. A tak ti, co celou kolonii rozvrátili, vymysleli, že je nutné kolonii oživit. Vlít ji novou krev do žil a tím ji vdechnout i nový život.

Pozvali do Srdce kolonií jiné. Málo inteligentní a slepou vírou omezené tvory. Také měli trochu odlišnou barvu pleti a pocházeli z kolonie jiné. Tam ona barva pleti byla hojně zastoupena. A skupina podobná té ze Srdce kolonií, zde byla jimi utlačovanou menšinou.

Byli odlišní a agresivní. Bylo jim slíbeno, že na ně zbylí tvorové, ze Srdce kolonií, budou pracovat a oni se budou mít dobře. Že pro ně budou pracovat a platit jim daň za to, je nechají žít. Totální degradace, ponižování a genocida mnoha tvorů ze Srdce kolonií započala.

Tvorové, co se odmítli podrobit diktátu a měli svůj vlastní názor, byli po stovkách, zaprodanou elitou pozvanými vetřelci bez jakéhokoliv následku za své zločinné jednání, lapáni do sítí a exemplárně na náměstích za svůj vzdor proti tmě trestání. Teror se stal realitou a strach prostředkem k umlčení všech, co si ještě mysleli, že se něco může změnit. Bezuzdné potlačování svobody myšlení založené na pozorování okolí, jeho vnímání a z toho všeho pramenící vlastní zkušenost se stala oprátkou na krku těch, co chtěli jít svoji vlastní cestou. Cestou poznání vedoucí k dávno zapomenuté spolupráci a zisku, o kterém slýchali od svých babiček a dědů.

Všem těm bylyi v přímém přenosu uřezávány hlavy a byli kamenování za to, že měli jiný názor a odmítali přijmout názor teroru. Za svým názorem si i stáli. A stáli si za ním proto, že byli na rozdíl od vetřelců vzdělaní. Vzdělání a moudrost je stála život. Zaplatili cenu nejvyšší. Zaplatili ji za to, že se jejich otcům a matkám zachtělo pozlátka a lži, generovaných jinými utlačovatelskými koloniemi, které měly za cíl zmocnit se všech kolonií s cílem je oslabit a podrobit si je proto, aby měli prospěch jen oni a nikdo jiný.

Mnoho mužů a žen bylo podříznuto a ukamenováno. Mnoho dětí bylo znásilněno doktrínou zla, které světí prostředky. Na dlouhé stovky let se nad planetou kolonie zatáhlo a zlo zde našlo svůj domov. To vše trvalo mnoho a mnoho pokolení. Původně modré slunce se stalo černým. Z prolitých slz se staly potoky, řeky a moře. Ano, jde o smutný příběh odehrávající se v jiné galaxii. Na hony vzdálené té naší a zároveň i planetě Zemi, co je jiná než planeta Kolonie, na kterou už tak dlouho svítí modré-černé slunce.

Ovšem všeho jen do času. Ať se jedná o jakýkoliv vesmír, prostor a i čas, vše je dokonalé. V každém z vesmíru je jistá jen jedna jediná jistota. A tou je změna.

I černá jednou bude zase modrá a modrá zlatá. Ten, kdo si myslí, že zlo může vyhrát, ten je na velikém omylu. Zlo se může jevit jako vítěz. Na první pohled. Ale vždy zde bude někdo, kdo bude mít jiný názor a bude hatit plány křižákům, co chtějí zadarmo pít krev dobrých a umných lidí ze Srdce kolonií.

Vrátím-li se k naší nádherné české a moravské zemi, co je podobná Srdci kolonií, potom pokud v ní bude byť jen špetka naděje představovaná lidmi, co používají svoji vlastní hlavu a zvláště pak, pokud jim zůstane na krku, potom se vše postupně změní a obrátí.

Hodnoty našich otců matek, babiček a dědů nás nakonec přivedou k rozhodnutí, udělat si doma pořádek. Vymést špínu, co jsme si vlastním přičiněním nechali vklouznout do našich příbytků v domnění, že je to něco, co nás obohatí v tom smyslu, jak jsme si původně mysleli. Ve vtahu k rodině, státu i svému okolí.

Dnes už víme a kdo je a co je ona špína a co má ta špína za lubem. Co je jejím cílem a proč se tak brání, když je odhalena a je na ni otevřeně ukázáno prstem. Je dnes všude kolem nás. Vysoce hodnocen a všem vnucována jako pravda, na které záleží, a na které stojí tento náš zmanipulovaný svět.

Špíně dnes, stejně jako nám, jde o život. A stejně jako lež má krátké nohy, má je krátké i špína. Vetřela se do našich hmotných domovů a srdcí. A stejně jako lež i ona bude mít jen krátkého trvání. Tak dlouhé, jak ji to my sami dovolíme. Do doby, než se rozhodneme s ní skoncovat a začít opět svobodně dýchat. Bez dluhů a lžipozlátek, co nám jen komplikují cestu za radostí, prosperitou, spoluprací a ziskem. Věcí založených na poctivých skalnatých základech vycházejících z etického a morálního hlediska na svět, který nám špína svojí přítomností tak zaneřádila.

A proto, že se blíží vánoce, všem nám i tvorů na planetě Kolonie přeji, aby špína, zahalená tmou, odešla z našich srdcí a domovů. Abychom měli silu čelit špíně s hrdě vztyčeným čelem, čistým srdcem a čistou a odvážnou myslí.

Špína kolem sebe umí šířit jen strach. Nenávist a zlost. Je nízká a její hodnota nulová. To proto se snaží utlačovat a vnucovat všem zlo, co vydává za pravdu. Je to její falešná hra. Nic jiného neumí. Nebyl, kdo by ji učil.

V našich srdcích nikdy nevyhraje. Je odsouzena k zániku. Dříve anebo později. V Srdci kolonií i zde. Zemi české a moravské. Važme si toho, že už víme, co a kdo špína je. Sama nám dala šanci ji cele poznat. Nyní je jen na nás, jak s informací co nám sama o sobě dala, naložíme. Vymést špínu z našeho srdce musí každý sám. Nikdo jiný to za nás neudělá. A to ani já tímto článkem.

Vánoce jsou blízko. Oslava slunovratu a znovuzrození. Znovuzrození čistého srdce v každém v z nás bez rozdílu pohlaví, jazyka a bary pleti.

Veselé vánoce a šťastný Nový rok bez špíny v srdci a na náměstích Vám ze srdce přeje

Vlastimil Suchý v. r. - doposud stále samostatně myslící Moravan a Čech s hlavou stále na krku.