NÁVRAT STAROVĚKÉHO DRAKA

V prapodivných časech

tenhle příběh se stal

já v bezradnosti tehdá

pivem a kořalkou

po nocích se

nalíval

 

A aby nebylo

všeho dost

po půlnoci ke hvězdám

stoupal z mých plic

konopný kouř…

 

Snad blbec, opilec, poctivec,

či co já vím

však hvězdy jednoho večera

vyslyšely můj

ukňouraný rým

 

Těžko říct

co za záhadný

bylo to děj

však hvězdy nad mou hlavou

shlukly se v dračí rej

 

 

Tu hřbet, hnát, křídlo,

oko divé

svatá panno!:

jako živé!

 

 

To vidět kněz

ten hned by

kles

jaký to jen byl

ohňů ples

 

 

Příšera strašná

vesmírná

líbezně pak ku mně

zavyla:

 

„Tak nalívej

co tady máš

snad, že mocného Draka

na suchu tu nenecháš?“

 

Proboha, Draku,

čas je zlý

sám piju už jen

desítky

kdybych teď tobě

napít dal

čím bych se pak

ožíral?

 

„Toť dobrá – tedy pojďme dál:

po staletích nečinného spánku

proč přeješ si zas slyšet

kvílení pozemského

kolovrátku:

 

Tu zrada, podvod,

svinstvo zas

rej bestií jak

šálí vás?“

 

A abych Draka

slušně oslovil

jediným šlukem

cigáro jsem

dokouřil

 

Pak kořalka, pivo

v mých útrobách zmizely

když moje ústa

mazaně se

již křivily:

 

Sic ještě nevím

s kým mám tu čest

…snad, že nejsi, Draku,

z převzdálených hvězd…?

ty na úvod hysterií

nechal ses svést…

Byť zkušenost hlásá:

historie pozemská jen

opakováním jest

my v jiné době

žijem dnes:

 

Tu svoboda, pokrok,

demokracie, víra též

blahobyt i technický div:

my Mars chystáme se

osídlit!!!

 

„Pokud já – Drak

na víru u vás

si vzpomínám

pak říkalo se jí:

plný břich a

bezostyšných lhářů ráj…

 

Nuž – zde aspoň vím,

s kým čest tu mám:

ptáček je příkladně

vychován!

 

Než ocas můj

se však v prudké zlosti

oboří do té přihlouplosti

já jednu radu

hned ti dám:

nepospíchej – není kam!

 

Seč o svobodě

zněl tvůj hlas

toť vyprávěj

já naslouchám…“

 

Víš, Draku, my hrdí Češi

my dobelhali se tu

k revoluci

nadšením bych si až

život vzal

když si na to teď

vzpomínám…

 

Od malička jsem

pil, hulil, pařil

svatoušek nebyl

vem to ďas

tato svoboda však se mnou

natolik hýří

že se až svatým

stanu zas…

„Svatozář nevidím

ty pravdu díš

toť o tom zázraku

pověz víc!“

 

Nebudu, Draku, přehánět

když na dokonalost

teď přejde řeč

jakože i slon tancuje

tak tohle všechno

pravda je:

 

Viděl´s už chlapa

co sám sebe prodal?

co s nadšením líbal

zadnice všem?

 

Ať to byl Rus, Amík

či Germán

když šlapali po něm

on blahem jen vzdech:

 

Dejte mi více

vždyť jsem jen pes

nebohý chudák

děvečka zběhlá

každý kdo nastavil

hned jsem tam vlez!

 

Dnes stalo se však

o čem dříve jsme

jen snili

co Hitler i Stalin

nesvedli přec:

my sami sebe

k vazalství i bídě

natolik odsoudili

že nezmění to už

časů běh

 

Však než kohout

třikrát zakokrhá

než i banka poslední

závorou vrata zabední

pak už snad každý pochopí

jak vabank se tu

s námi hrál

a komu politik zasloužilý

otěže české odprodal

 

 

Kdo za to může?

pozdě se ptát

řiťolez, koumák ?

hlavoun či chudák?

každý snad…

však na jemnostenstva svá

Češi vždy smůlu měli

(neboť sami se jim podobali?)

ti ze strachu či pro groš

národ svůj přečasto

podrazili…

 

Teď zbývá už jen ta –

Unie

oslavíme to?

jsme kolonie!!!

 

Však na svobodu

ses mně, Draku, ptal

 svoboda tu je peníz

a mám z toho žal

jinak bych tolik

nechlastal…

 

„To namlouváš si

a mně se to líbí

ty Kelt jsi

a ti i na nebesích

pili!!!

 

Nyní však téma změníme

přichází věda, poznání

preciznost, seriózní bádání

toť záležitost dne“

 

Tu konečně ta pravá jistota

která emocí, vášní

není zakleta

tady s klidem mohu

spát

nikdo mě tu nechce

oškubat

 

„Ty Čech jsi

v Čechách zůstanem

i tady spoluspřádají

velkolepě to vědecký

hrůzy rej

 

 

Byť Husák vás za to

zavíral

lehkomyslně jste četli

Orwella:

co na náměstí ve Zlíně

testuje se dnes

toť nestvůrnost zítřka

jest!!!

 

Avšak i Drak by se tu

mluvit bál

to téma beznadějnější je

než osvětimský žár“

 

V hádankách se mnou

Draku mluvíš

já pranic z toho

nerozumím

 

„Tak jako mrtvý

z hrobu vstane

a bez ducha jde

vy jednou

chodit budete

 

Tu, aby děti bystré byly

aby ty děti nezlobily

zde žena chráněna je:

za pár tisíc

čert vám nabídne“

 

Vypil jsem snad víc

než je zdrávo

kam zase míříš

dračí hlavo?

 

 

„Už ani slovem

nehlesnu

zbytek ti dopovím

v nočním snu…“

 

 

Ještěže tak

ty mlč už hned

neb až do kostí děs

nebohému kořalkovi

tu naženeš!

 

 

 

 

Já ale k tobě

musím říct:

nebýt těch věd

pak by teď

hladový opičák

seděl tu

s kožichem plným blech

 

„Opičák nejsi

a nikdy jsi nebyl

jak před smrtí odvolal

sám praotec Darwin

 

Hloupost, která však

v hlavě ti hnízdí

úmornější je než

sto kocovin v žízni

 

Ten chytrák, který ti

ji tam dal

falešné karty

rozdával

a proto ti

stroze domlouvám:

 

Tam, kde MOC s vědou

navzájem se przní

kde peníz staví se

být nejvyšší přízní

pravda se pokaždé

jen v lež zhyzdí!

 

Taková věda pak

zkázou je

však to ještě

poznáte!!!

 

 

Když stokrát prohlásím

že ty´s pes

po sto prvé pak:

občůráš plot a vyštěkneš

 

S poznáním vaším

to shodné je

věříte tomu

co Mocný chce!“

 

Dost už, Draku,

těch prapodivných skopičin

není-li tedy věda

ta holka poctivá, nezkažená

já k náboženství

se obrátím!

 

„Ví to už dnes

snad celá ves

že leckterý kněz

i na zajíčka

s chutí by si vlez

 

Takové věci

se dějí

když zdravý rozum

v celibát se změní

 

Duchovní má to však

příčinu

celibát nejlépe bránil i brání

majetku rozmělnění a

jeho odlivu“

 

Dost už, Draku,

těch laciných vulgarit

za tvoji spásu

spěchám já se teď

pomodlit!!!

 

„Raději bys zeď

hlavou otloukal

než takto se

nebes dovolal:

 

Jako když pes v saku

i trenýrkách

a po dvou chodí:

tak Otec náš

té taškařice vykutálené

si hledí

 

Však ještě jedno

povím ti:

kde víra a Moc

v jedno se pojí

kde tučný hlad zahání

mazanými slovy

tam dobro bude vždy

jen zlem

byť samozve se:

Nejvyšším zástupcem

 

Jakože já – Drak

mocný jsem

potom už jen krok za krokem

se pravda v lež mění

a není z toho

kudy ven!

 

Lépe potom písmem svatým

doma si v kamnech zatopiti

než v bludišti těch chtivostí

na cestě své zablouditi

 

Však Mocní se tu vždy

domluví

věda s vírou znovu

navzájem se objeví

jehovista, adventista, katolík

ohrožení ´schizofrenií ´

spočinou v milostném objetí

 

Též pak i politik

v pravou chvíli

na prsou kříž:

přisvědčí své víry!“

 

Fuj, Draku, jeden

bezvěro

co bylo tohle

za slovo?!!

není tu přec duchovnější síly

než církev svatá

a její sbory!!!

 

Konečně jsem tě

odhalil

ty o Boha bys nás

připravil!!!

 

„Je-li Bůh nevědomec,

který neví,

co kdy a jak bylo

(a neobeznámil s tím

zástupce svého Nejvyššího…)

 

Je-li pak vraždění, upalování,

genocida, intriky i faleš

Jím posvěcené dílo

toť nevím, co bych doplnil

asi jsem se pomýlil…

 

Však než tu frašku ukončím

něco málo dopovím:

kde ještě k lovu

stáda duší se nabízí

odtud papež černý

nezištně se vynoří

 

Pro něj pak radu tady mám:

až Osudu vítr obrátí se

a nad hlavou ti smete chrám

nevolej Nebes, nemodli se

sám sobě sis to daroval!!!“

 

 

Vyschlo mi v krku

to je snad šprým

odkud tedy vzejde

ten hrozný čin?

 

„Tam,kde Žid s Arabem

nejvíce se vraždí

vyšlehne oheň

který postupně vše schvátí!“

 

Dost už, Draku,

těch sýčkovin

já chtěl se bavit

a ty´s mě vyděsil!

 

„Bavit se můžeš

to není hřích

ten vlak, co se řítí

ti však vezme smích“

 

Draku – nech toho

já se nebojím

nastav hřbet

ihned odletím!

 

„Dříve, než kaši svou

poctivě tu nedojíš

já vynesu tě nad oblak

ne však výš

 

Tam, kde váš freon

nevratně ozón rozpouští

přestože slibují vám

že se to polepší

 

Kde megatuny smogu

radiace i těžkých kovů

jak andílek

zahřívají zemský tep

 

Dřív pak než

řek bys švec

po bradu ve vodě

Zem topí se

a zlá to věc

 

 

Pak ten, který si

v čajích tolik liboval,

bude na tom nejhůře

on proslaví se jako:

vodní král

 

A že zadarmo to taktéž

nebude

pak nechť si tedy vzpomene

co učinil

aby historii svou

alespoň zčásti odčinil

 

Neb každý vrací se tam

kde bezpráví se stalo

a jenom na něm

nevědomém je

aby srdcem chtěl

i jen velmi málo

 

Komu však živel

domov vzal

ten s klackem v ruce

do pelechu tvého

hned by stěhoval

 

Tak, jako tu vše

ruku v ruce jde

pak kámen, který se valí,

v lavinu přečasto se mění

 

Když poté všechno ty

už na vlastní oči zříš

většinou pozdě je –

- nic nezměníš

 

Marně pak hledat toho

jenž výsměch i strach

používal jako zbraň

zatímco smál ses s ním:

tu krtčí, zde orlí hnízdo

on v tichosti si zbudoval

 

 

Vychytralost i surovost lidská

přetěžkým postižením však jsou:

neboť ti, kteří nejvíce

znelidštěli

samo nakonec nejhůře

dopadnou

 

To však by už jiný příběh byl

leckterý Frankenstein stát se

vědoucím

z vypočítavosti v kořenářku

hned by se přestrojil

Pak i to, co ze srdce touhy

nevzejde

k marnosti vždy jen směřuje

jako ty vaše ´novodobé ´

ku prospěch svému

karmicky sčítané ´ideje ´

 

Tisíckrát lépe potom

lotrem být

a nahlas se k tomu přihlásit

jak vymýšlením konstrukcí

čas života svého promarnit

 

Ale abych se teď jasněji

k vaší době obrátil

já pomohu si

třeba s těmi Věžemi:

 

Ty sdělíš mi:

demokracie, svoboda informací,

trh -  tu je

já odpovím:

jen mocných

rafinovanější iluze

nyní tedy

poslouchej ty mě:

 

Když ekonomika se dáví

a ropa sama, jak Arab chce

den ze dne jen tak si zdražuje

to hned bratři mološí

hráči to tu Nejvyšší,

ti, co v Evropě s holohlavým

skrytě se teď přátelí

s tajným plán sjednají

kterak se na to vyzraje:

 

Ale vždyť tenhle mamlas

islámský

se nám tu přímo

nabízí

 

To, co za náš peníz

se provede

na jeho hlavu

my pak svedeme

 

On protestovat

jistě nebude

vždyť my následovali

jeho ideje

Každý z nás

pak díl svůj sklidí

Arab vystrašený

naše ceny sdílí

též ekonomika později

mohutně opět sílí

 

(Však ti Tři

´velkolepější ´plány tají

o těch oni ze ´skromnosti ´

prozatím raději pomlčeli

 

Neb válka největší

peníz je

svět po ní pak zcela

rozvrácený

jim Třem jistě připadne)

 

Rodinám, kterým oheň

muže vzal

pohádková přísluší

pak odměna

 

V autě potom nachystán:

letecký manuál

též fotka toho Saláma:

ty Věže jistě zbořila

vůle samotného Alláha

 

V novinách pak přečteš si:

kdo nejde s námi

je proti nám,

zvěstuje spravedlivý ´hrdina ´

zbytek pak už jen

tajnými a propagandou

je dokonán

 

Jinak pak ale jako dřív

po našem média budou

blábolit

a aby obraz ostrý byl

poslouží nám ten zastaralý

vir

co jen málo se tu osvědčil

 

Pak ne dříve

jak za 50 let

svět pravdu

může se dozvědět

 

Pro bohaté pak

nečekaná to novina:

ropa nám kupodivu

zlevnila

 

A nyní ty mi odpověz:

proč nezeptal se tak kdosi

přec?

vždyť máte svobodná média

jež kdejaká nevěra

vždy v první řadě zajímá

 

Proč o kulhavce se slintavkou

přepoctivě mlčely

však slezinnou sněť

hned za každým rohem

viděly?

 

Ale abych to nějak zakončil

to, co zde vidím

jen mazaným je

hlav matením

 

Vrcholem takových kousků

pak bývá

když zloděj sám

svou vlastní vinu zkoumá:

 

Jak stalo se s radiací

na Balkáně

či kdeže dnes je

těch devět

´osvícených ´v Temelíně?

 

To říkám já – Drak

jak z výšky to vidím

že politiku, vědu vaši nectím

nelze se mi divit

 

Vidět vy to, co já

utkané v celek

úzkost hrdlo sevřela by vám

v děsivý úlek

 

 

Tu cholera, mor

salmonela vylepšená

sněť slezinná i chřipka

co se antibiotiky živí

zde virus pro vznik

rakoviny

i celá škála virů těch

které imunitu postupně ti ničí

 

Jakže to bylo s těmi

bláznivými buvoly?:

i tady se kdosi přičinil

co vzešlo z hamižnosti

v laboratoři člověku přiblížil

 

Když pak po bombardování

rychle třeba jednat je

i slintavka s kulhavkou

Saddámovi ochotně pomůže

 

Stovky tun toho všeho

všude skryty

čekají již jen na

plné využití

 

 

 Ten, který stvořil AIDS

 a svět, nejprve ten černý

jím podělil

nepřátele své mohamedánské

jistě dnes ocení!!!

 

Ten neviditelný hladový lev

však již vypuštěn byl

pomalu a nenápadně teď se plíží

aby nikdo nic nezjistil

též Arabovi by jednou

úklidovou práci ulehčil

 

Nejenom Ahmed

též Ivan i John

ve vší tichosti

teď v Evropě se činí

nikdo z nich pak nezastaví

více vlak

který jednou již se řítí

 

Důvodů mnoho – účastníků více

oni budoucnost však již vidí

že matka příroda

chystá významné změny

 

 

Však, kdo jinému jámu kopá

sám do ní nakonec padá

když v agresivním povětří

změní se rána morová

nic platna mu jeho dřívější

ochrana

 

Ty však jsi pít i zábavu chtěl

a já hlupák na to zapomněl

toť zlískejme se

co se do nás vejde

co bude zítra

málo na tom sejde“

 

Pak tedy Draku –

- ve vší slušnosti žádám

neříkej mi už víc

raději poraď sic

jak opět krok za krokem

a kudy z toho všeho ven

 

„Vyprávění bylo by to

vskutku na román

vaše věda ve službách ´dobra ´,

peněz i moci zapřažena

toť fantas pekel sám

 

Já však více mlčet budu

na nejeden šrám zapomenu

dle svého pak

radu dám:

 

Kdo myslí si, že jen

na jeho straně

síla vědy a techniky

rozhoduje

ten špatně se kol sebe

rozhlížel

a ve své pýše zapomněl

že cest Osudu bezpočtu je

též mocný mnohdy

trhana jen hraje

 

Evropa pak ať na mapu

dobře se podívá

v jaké šíři

přišla by ta vlna islámská!!!

 

Kde záminky není

hůře se hledá

kde však dupou černé holínky

tam stokrát běda!!!

 

 

 

Že možné to není

jen zdání dneška je:

až přijde nouze a cizinci

až peníz přes oceán pošlou

všemocní Tři spojenci

pak ruka zdvižená silou je!!!

 

Mnohé lze změnit

všechno však ne

míra bolesti

pak v touze vaší skryta je

 

Těm holohlavým, já Drak,

však tímto vzkazuji

že to, co jiným strojí

sami jednou stokrát

v hrůze okusí

až Arab pohrdavý

je jako zrádce vykostí

a nikde nebude pro ně

více milosti!!!

 

Však nejenom jim

pak i těm Třem

a že není dnes úřadu, média

aby tam neměli skrytého

nohsleda

hrůza až jednou zatančí

minulost, přítomnost,

budoucnost jejich

v nicotu věčnou

se pak promění!!!

 

Však koho vášeň chtivá vábí

ten nevidí teď, neslyší

jako když hrách na zeď se hází

marná všechna varování…“

 

To byla ale, Draku,

tvoje řeč

já byl při těch slovech

jen nevědoucí opilec

o těch pánech nic netuším

však hodně zdraví

já přeji jim!!!

 

Víš, Draku, říkáš věci

nad kterými intelektuál

si jen říhne

přítel blízký pak více

nenavštíví mne

zbyde pak jen ten strach

ten už jsem zažil

a nechci zas!!!

 

Do řitě pozemské

co jsem to zač

proč vrhám se pořád

na pekáč?!!

 

Pít, snít, blábolit

to byl můj sen

proč k bití

sám sebou jsem odsouzen?!!

 

Jinak ale – můj milý Draku

kožozelený můj brachu

kolem nás tíživá je tma

chlad do srdce se ukládá

 

Když rozmáchneš se křídly

já vzpomínám si, vím

co však tady, zde dole

dělat s tím…?

 

„S tím já nemohu ti pomoci

Ke hvězdám se dívej

Srdcem si je zvi

když Srdcem vidíš dál

ten chlad se vytrácí

 

Když nevíš kudy kam

pak přijde Neznámý

kde dobrá vůle je

on osud změnit smí

byť pro tebe jen vždy

zůstává to věcí náhody

 

Odkud ten Neznámý?:

bezpočet možností

Oni nejsou však

služebníky vypočítavé zištnosti

 

Kdo po jejich hřbetě

chtěl by se vyšplhat

či na tom alespoň

příkladně vydělat

ten na špatné je adrese:

jinde pak spíše dočká se“

 

Neuraž se, Draku,

ale za takovou řeč

sklidíš v naší době

jen prvotřídní kopanec

 

„Nemám já ve zvyku

hned tak se urážet

kdo kopne si

(a je to jen jeho věc)

cosi o sobě řek

jemu pak náleží

bolest z toho kopnutí“

 

Draku, dost už toho

moralizování

víš, že kožich mě při něm

svrbí

toť rychle skočme na tu věc

jak přes noc změnit svět

abych pak já až po věčnosti

bujně mohl zahálet

 

„S tebou se, chlapče, domluvit,

víš

to tedy vskutku je kříž

kdeže jsme to skončili?

aha… u té cholery…

 

Proti všemu, i proti člověku

a jeho vědě

bránit se tu lze

však nejmocnějším lékem

čisté svědomí, soucit

a Matka příroda je

 

Draku, ty bys jednoho

pobavil

tenhle žert se ti však

nezdařil

sedět tu teď odborník

na věky by tě

znemožnil

 

 

„Když kdosi sebe sama

do neprodyšné klece uzavře

a tmou vlastní jedinečnosti a

vyvolenosti

se i s tou klecí zakryje

proč se potom jiný diví

že jenom sebe sama a tmu

on kolem sebe vidí?

 

 

Toto ale obecnější

je hřích

sám sebe a své hřiště

nad ostatními povýšit

Výsledkem takové pýchy

pak bývá

že skrývanou nenávistí

vůči odlišnému

jeho trýzeň stíhá

 

 

Lépe potom tužku a papír

do ruky vzít

sečíst škody

a k odpovědnosti čestně

se přihlásit

 

Vzduch otráven,

v potravinách jed

oceány umírají

klima nekontrolovatelně

se mění

zbraně, o kterých generace

předchozí

jen snily

ovládané víceméně šílenými!!!

 

Že s tím nemají nic

společné?

oni jen bádali a víc už ne…

pak vzkazuji jim, že se mýlí

ten účet i na jejich hlavy

míří!!!

 

Že přinesli poznání, pokrok

a nový obzor?:

záleží, kdo sděluje ten názor

divoch, který si však jen

v džungli žil

nouzí se nikdy nesoužil

a protože otevřenou duši měl

cestoval a poznával si

co sám právě chtěl

 

Je přirozené, že věda

i poznání

lidské Cesty jsou součástí

kde však chybí s duchem

harmonie

kde jedno bezohledně

na úkor jiného žije

tam vše jen ve zmar

vždy se obrátí!“

 

 

Nad takovými, Draku, slovy

nejeden akademik

cynicky si teď zaslzí

veškerá pak jeho energie:

aby vše zůstalo

jak jemu prospěšné je

„V tom největší díl

beznaděje

k zastavení vlaku

zapotřebí odvahy i vůle

zde však každý sám

jen do své vlastní kapsy hraje

 

Kde touha i vůle zrají

vícero možností

jakoby ´odnikud ´se vynoří

není přece nezbytně nutné

v lese tančit kol čadícího

ohně

s rozjařenou opicí

 

Na počátku změny

však nutností je

o pravdě doznání veřejné:

kdo zhoubu plně necítí

proč by se měl měniti?

 

Jak to tak poslouchám

řekl bych

že málokoho tohle zajímá:

není s námi žádná zábava

 

Krom toho

příliš je to obecné:

život, který za dveřmi se valí

konkrétní rady chce

 

„Pak tedy znovu

ty rány morové

´pokrokem´ a znesvářenou

Mocí

v tichosti k vám vyslané:

 

 

Kdo přestát chce

v nastávajícím běsu

potomstvo nemít dvouhlavé

nechť živí se tím

co přirozeností

kdysi bylo stvořené

Toužíš-li po miminku

které jak ryba žábry má

pak doporučuji ti rajčata

na něž byznys, též odborník

svatosvatě přísahá

 

Platí to ovšem

o jejich experimentech

obecně

pak i jiskra – bránit se

v těle rychle vyhasne

 

Ještě těžší ranou však je

dlouhodobý jed v potravě

kdyby tak alespoň

nečinili vědomě

však rozhodli už

že většiny z vás a vašich dětí

potřebno tu více nebude

 

A co s těmi jejich viry?

pak snad jen ve stříbřité vodě

to tajemství já vidím

dále pak ten, který chce

jistě je také nalezne

 

Seč i smrt a utrpení

jen chtíčem zisku tu jsou

snad v tomto případě

dočkáte se změny

však jak vás znám

já nevěřím v ni

 

Pak i s tím průmyslem

farmaceutickým

přečasto platí:

lék, který jednu nemoc léčí

jinou záměrně způsobí

neb peníz se poté v kole

rychleji otáčí

 

Příčina toho

pak tkví

že na utrpení jedněch

jiný přichází k bohatství

 

Jinak ale platí

co už jsem řek

po babce v herbáři

hledej ty lék

já nemohu to tu rozvádět

 

Každý, dle svého, si volí

přesto, já – Drak

zde zdůrazňuji:

ta cesta chemie a antibiotik

tu nenávratně končí

kdo vydá se tudy

ten za nedlouho

ocitne se v beznaději!!!“

 

Milý Draku, já raději bych kořenářku

za kořalku vyměnil

co ty´s to teď ale učinil?!!:

vždyť jsi mne tu zesměšnil!!!

 

„Až bezzubý budeš

a kdesi v hospodě

ti ruka i s půllitrem

odpadne

pak mi věř

že na Draka kořenáře

si ty ještě vzpomeneš“

 

Nedočkám se však já

v té hospodě od tebe

záchrany

zatímco tam se mnou pít

budeš

jména bylin

z hlavy se ti vypaří

 

„Tak to bychom měli

pojďme dál

kam zabrousit

by sis teď přál?“

 

Časem se toulat

po hvězdách

do minulých životů

zavítat!

 

„Toť musím já ti sděliti

že v těch minulých životech

smutného je přečasto více

než teď bys řek…

 

Ke hvězdám nyní nepatříš

tady seď

vždyť bys tu vzdálenou zář

duchem svým

ani neunes

 

Vše chce tu

svůj pravý čas

každý jiný

povahou je pak

z pozemských lidí

 

 

Takovou věc uspíšit

život zde

mohlo by ti pokazit:

se světem svým

neuměl by ses už usmířit“

 

Nějak mne to už nebaví

já celý jsem se unavil

tak ať to rychle sfoukneme

velmocím cosi vzkážeme:

 

„Kdo myslí si, že v tom

rychle se měnícím počasí

na vrcholu vždy zůstane

ten lépe by teď udělal

kdyby u krejčího

smuteční frak si objednal

 

Ten, který pak po něm přijde

záhy nato okusí

že kolo osudu otáčí se

rychleji než dříve

a peklo peklem odplácí

 

Až pak budou

všichni jednou

nad osudem svým skučeti

nic naplat zoufalství

marné prošení

ten čas již nelze vrátiti

 

Možná, že pak

oni vzpomenou si zas

co říkal jsem jim kdysi já –

-hodný Drak

 

Nato oni pak

mne sprostě a bezostyšně

okradli

krutě spráskali

jméno mé

blátem svých lží vláčeli

 

Pokud však jim

alespoň co za nehet se vejde

zdravý rozum zbyl

potom nechť nelení

a hodokvas přeslavný

vystrojí

 

Pak až mokem tím

jazyky se jim

rozvlní

ať poctivě si přiznají:

 

Není už více čas

na intriky, hrozby, podrazy

my ve vlastní pasti

jsme uvízli

a nikdo z nás neví

kudy z ní

 

To klima, co se mění

s povrchu smést nás hrozí

to není žádný špás

též nezmění to nikdo z nás

 

Není pak odborníka

mezi námi

který by věděl

jak to zvrátit

 

Blíží se čas denních hvězd

záření, po němž šílenství

a slepota

jak plevel budou všude kvést

až atmosféra klesne si

odhalen podvod i tajemství

nikdo pak více už nám nevěří

 

Však i zemské hlubiny

prapodivně se teď zmítají

že přivodili jsme si to

zase my

svými jadernými pokusy

 

Proti takové koncentraci sil

i Pentagon je bezbranný

Ivan pak o to více

by jen vodku pil

a Arab – Alláhův sebevrah?:

ten v pekle se s Alláhem

seznámí

 

Dříve pak či později

ať na povrchu v chatrči

nebo v přepychovém podzemí

jeden jako druhý

v hrůze sejdem

a nebude nám pomoci

 

Pak s úctou a ve vší slušnosti

o Draku nechť veřejně

vyhlásí

co společně dosud seznali

taktéž, že Drak odborník je

významný

na krocení síly přírodní!!!

 

Jak už jsem řekl:

nejsem puntičkář

tedy i paměť

může jim občas vynechat…

 

Na tu hostinu

přijmu já pak pozvání

však nechť mi tam připraví

z lahůdek nejskvostnějších

přelíbezné pokrmy

neb já mlsný jazyk mám

též do nosu si rád dám

 

Pak pustíme se

do veřejné rozpravy

však nechť každý o tom ví

dále již se uvidí…“

 

Draku, ty jeden bláhový

ty máš ale nápady

jakže jsi to o té vášni řek?:

koho ta přece vábí

ten všechny mosty spálí!!!

 

„Mnoho tu různých vášní dlí

záleží, která převáží“

 

Draku, ty jeden naivo

vždyť o tom se již rozhodlo

na tu hostinu kdybys

přispěchal

klacek by tě tam uvítal!!!

 

„Každý den se tu

něco mění

co přijde zítra

dnes nikdo neví“

 

Co teď s tou obludou

jak tě tu vyšňořili?

a jiní zas

všemu se jen smějí…

 

„Nejlépe porozumí

kdo na vlastní oči vidí

ti, co vysmívají se

mnohdy se pak též i stydí“

 

Tak teď jsi teda netrefil

než takový člověk by

připustil

své omylnosti díl

to raději v strach vše změní!

 

Nebudem my, Draku,

kraby u moře pojídat:

na mne holohlavý

pak i Arab

sprostě budou řvát

ty dál se budeš schovávat

 

„Arab pak pít

hned tobě zakáže

však dobrý hašiš

on s sebou přiveze

v té době žel sic

chutnat nebude ti

už vůbec nic!!!“

 

Ty – Draku, poslyš

dost toho

těch řečí je už přemnoho

my necháme je teď potrápit:

je-li to bláznovství

či jen černý vtip

 

Však korunu bláznovskou

na hlavě bych teď měl

kdybych si to všechno

jen vymyslel

 

„Jak už jsem řekl:

svatozář nevidím

korunu též

pak tedy – synu

ty nejspíš lžeš…“

 

Ne, že bych nikdy nezalhal

však, co bych z tohoto

vyzískal?

na to se tebe

Draku, ptám

 

Dost mudrování

teď už jen na konec

prones ty – Draku

oslavnou řeč

 

„Ve víru času

všechno se mění

stejně jak přišlo

zmizí též

i lidské utrpení

ta doba však

daleko již není

 

Jednoho pak dne

na dně lidského kalojemu

zářivou perlu svého počátku

zbídačený člověk nalezne

 

Až ke slunci ji pak pozdvihne

nad všechny trýzně, lži i bědy

světlo z té perly

v lidských srdcích se spojí

nastoupí nové pokolení“

 

Draku, ty můj jeden milý

je-li to pravda

pak odpusť ty mi

že býval jsem drzý

a když nevěděl jsem

kudy kam

hrubě jsem ti nadával

 

Však nemohu být jiný

než jaký právě jsem

jinak bylo by to

falešné…

 

(listopad 2001)