"Tato konfrontace je rozsudkem smrti pro lidstvo, nikdo z ní nevyjde jako vítěz."

Rozhovory jsou doplněny texty politologa Pabla Bustinduy, který se analyticky zaměřuje na roli Evropy v rusko-ukrajinské válce a na potřebu EU najít své místo v novém mezinárodním řádu 21. století.

Prostřednictvím osmi rozhovorů, v nichž cituje důvěrné dokumenty a vysvětluje složitější dynamiku vztahů mezi Ruskem, USA, Severoatlantickou aliancí, EU a Čínou, nabízí Chomsky čtenáři to, co se médiím daří poskytovat jen zřídka: možnost pochopit hlubší důvody konfliktu a sázky, které jsou s ním spojeny, a zároveň se zamyslet nad jeho důsledky a ekonomickými, politickými a vojenskými reakcemi ve zbytku světa.

V této knize Noam Chomsky uvádí příčiny invaze na Ukrajinu, kterou Rusko zahájilo v únoru 2022, přičemž vychází ze dvou základních premis: na jedné straně čelíme "závažnému válečnému zločinu, pro který je třeba hledat vysvětlení, ale který nemá ani ospravedlnění, ani polehčující okolnosti"; na druhé straně jsme svědky expanzivního pohybu NATO směrem na východ, který si zaslouží pozornost a analýzu.

Ruská invaze je jasným porušením čl. 2 odst. 4 Charty OSN, který zakazuje hrozbu silou nebo použití síly proti celistvosti jiného státu. Putin se nicméně v projevu z 24. února pokusil invazi právně zdůvodnit. Rusko uvádí Kosovo, Irák, Libyi a Sýrii jako důkaz opakovaného porušování mezinárodního práva ze strany USA a jejich spojenců. Můžete se vyjádřit k Putinovým obviněním z invaze a vysvětlit nám, jaký je stav mezinárodního práva v době po skončení studené války?

O Putinově snaze hledat právní ospravedlnění své agrese není co říci: její hodnota je nulová. Ano, je pravda, že USA a jejich spojenci bez mrknutí oka porušují mezinárodní právo, ale to nijak nezlehčuje Putinovy zločiny. Je však nesporné, že Kosovo, Irák a Libye měly přímý dopad na konflikt na Ukrajině.

Invaze do Iráku byla učebnicovým příkladem zločinů, za které byli nacisté v Norimberku oběšeni: čistá a prostá nevyprovokovaná agrese. Byla to také rána do tváře Rusku.

Je pravda, že USA a jejich spojenci bez mrknutí oka porušují mezinárodní právo, ale to Putinovy zločiny nijak nezlehčuje.

V případě Kosova byla agrese NATO, tedy USA, označena za "nezákonnou, ale oprávněnou". Jako takovou ji označila například Nezávislá mezinárodní komise pro Kosovo, které předsedal Richard Goldstone, protože bombardování bylo provedeno s cílem zastavit zvěrstva v regionu. Aby bylo možné toto rozhodnutí učinit, bylo nutné změnit běh událostí: existují přesvědčivé důkazy, že vlna násilí byla důsledkem - předvídatelným, předpokládaným, očekávaným - invaze. Kromě toho existovaly diplomatické cesty, které bylo možné využít, ale které byly (jako vždy) ignorovány ve prospěch použití síly.

Vysocí američtí představitelé potvrzují, že to bylo především bombardování ruského spojence Srbska - které nebylo ani oznámeno -, co změnilo názor Rusů, kteří byli ochotni spolupracovat se Spojenými státy na budování nové evropské bezpečnostní struktury po skončení studené války; změna názoru byla urychlena invazí do Iráku a bombardováním Libye, protože Rusko souhlasilo, že nebude vetovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN, kterou NATO okamžitě porušilo.

Všechno, co se děje, má své důsledky, jakkoli jsou tyto skutečnosti v zájmu dominantní doktríny zastírány.

Mezinárodní právo se po studené válce nezměnilo ani slovy, natož činy.

Prezident Clinton dal tehdy jasně najevo, že Spojené státy nemají v úmyslu ji dodržovat. Clintonova doktrína předpokládala, že si Spojené státy vyhrazují právo jednat "v případě potřeby jednostranně", a dokonce se uchýlit k "jednostrannému použití vojenské síly" na obranu životně důležitých zájmů, jako je "zajištění neomezeného přístupu na trhy, k energetickým zdrojům a strategickým surovinám". Stejnou cestou se vydali i jeho nástupci a všichni ostatní, kteří mohou beztrestně porušovat zákony.

Tím nechci říci, že mezinárodní právo je bezcenné. Nabízí prostor pro uplatnění a v jistém smyslu je užitečným modelem.

Záměrem ruské invaze je zřejmě svrhnout Zelenského vládu a nastolit proruskou. Ať už se situace vyvine jakkoli, Ukrajinu čeká neradostná budoucnost, protože se zdá, že se stane figurkou v geostrategických hrách Washingtonu. Nakolik je pravděpodobné, že ekonomické sankce povedou Rusko ke změně postoje vůči Ukrajině, nebo mají sankce širší cíl, například oslabit Putinovu moc v Rusku a jeho vztahy se zeměmi, jako je Kuba, Venezuela nebo Čína?

Ukrajina se možná nerozhodla nejchytřeji, ale tváří v tvář imperialistickým státům neměla příliš na výběr. Domnívám se, že sankce povedou k ještě větší závislosti Ruska na Číně. Rusko je kleptokratický ropný stát, který je závislý na energetickém zdroji, jehož využívání musí být drasticky omezeno, jinak je s námi konec. Není jasné, zda její finanční systém dokáže odolat důslednému útoku, ať už prostřednictvím sankcí nebo jiných opatření. Tím spíše je třeba nabídnout únikovou cestu, i když neochotně.

Nacházíme se v kritickém okamžiku lidských dějin. Nemůžeme to popřít, nemůžeme to ignorovat.

Myslíte si, že invaze zahájila novou éru konfliktu mezi Ruskem (možná spojencem Číny) a Západem?

Je možná příliš brzy na to, aby se dalo říci, kde bude popel shromážděn, a nemusí jít o metaforu. Čína zatím hraje se svými kartami správně a v rámci svého programu globální expanze bude pravděpodobně pokračovat v projektu hospodářské integrace velké části světa. Před několika týdny zapojila Argentinu do iniciativ Nové hedvábné stezky a sleduje, jak se její nepřátelé navzájem ničí.

Jak jsem již řekl, tato konfrontace je rozsudkem smrti pro lidstvo, nikdo z ní nevyjde jako vítěz. Nacházíme se v kritickém okamžiku lidských dějin. Nemůžeme to popřít, nemůžeme to ignorovat.

Překlad CFP!

Zdroj: https://www.elsaltodiario.com/guerra-en-ucrania/entrevista-noam-chomsky-confrontacion-condena-muerte-humanidad-nadie-saldra-ganador