Na stopě příčin debilizace

Už drahně let se já osobně pozastavuji nad tím, jak je možné, že se pořád tolik lidí nechá tak snadno tahat za nos. Tolik staletí získávání zkušeností, zažili jsme tolik podvodů, tolik lží, milióny mrtvých, oceány slz, hory zklamání a vše šlo vniveč. Už o loňském březnu jsem veřejně předpovídal, že lidi do roka a do dne korona-blamáž prokouknou a pak že se strašně naserou. A že i když si samozvaná elita ani nestihne vzít klíčky od svých únikových raketoplánů, aby prchla - i tak to tu začne lítat. Že jinak to prostě n e n í  m o ž n é !

Ale ono nic. I já se blamoval a tak se nezbývá než zeptat - čím to? Jedna z možností je, že pohádka o Červené Karkulce není vymyšlená, ale vychází ze skutečnosti. Že vlastně nejde o pohádku, ale jen o popsaný skutečný, navíc typický příběh o soužití hloupých lidí s hloupými zvířaty.

Jenže v podstatě nelze tuto možnost objektivně hodnotit, zda to tak je nebo ne. Nevíme to. Ale zato je možné nabídnout ke zvážení aspoň ještě jednu variantu reality a mezi ní a Karkulkou si potom vybrat tu pravdě bližší. Druhou možností totiž je, že pohádka je opravdu pohádka, ale v nás, v lidech se cosi změnilo. Pokud jsme se totiž už někdy v historii dostali na nějakou úroveň myšlení a nyní jsme z ní spadli, tak se stalo něco, co přivodilo podstatné části lidstva rozumovou nedostatečnost.

První co jednohlasně vykřikne většina bude, že „Za to může televize a masmédia vůbec. Ti nás obelhávají!“. To napadne každého asi jako první. A dokonce to tak i vypadá - zmanipulované zprávy, tendenční reportáže, zatajování informací, polopravdy a pololži - co jiného by to mohlo být, než tohle?!

To je ovšem omyl. Zpravodajská média to jistojistě nejsou, protože třeba za dob teroru německých nacistů nebo později, za totality jejich komunistických bratří byl národ zásobován roztodivnými blbostmi po tunách, ale blbými jsme se tehdy ještě nestali. Dokázali jsme souvisle myslet a z možných variant jsme si (mimo kolaborantů) vybrali tu rozumu nejlepší.

Dalším a alternativní scénou protlačovaným důvodem debilizace národa je výchova mládeže. Je sice otázkou, co čekat od školství, když produktem dnešních „pajdáků“ jsou podezřele často neomarxističtí liberálové, kteří svůj boj s pravopisem již prohráli a navíc velmi často trpí různými psychotickými diagnozami, takže základní školství by bylo skoro lepší zrušit! Jenže my teď mluvíme o těch, co své vzdělávání již dávno ukončili. Na tyto lidičky už chapadla školní indoktrinace a debilizace nedosáhnou a je tedy vyloučeno, aby dnešní vzdělávací systém měl vliv na současnou intelektuální úroveň národa, jako celku.

Tak co se stalo, že tak vysoké procento spoluobčanů podléhají manipulacím, bez toho, že by si věci prověřili? Nebo minimálně nad nimi sami přemýšleli! Co nás od roku 1989 tak zásadně změnilo a snížilo průměrný intelekt davu? Je to, svoboda cestování, kterou jsme tehdy získali? Nebo svoboda projevu a přístup k informacím (což nám teď opět pomalu, ale jistě mizí)? A nebo zrušení povinnosti pracovat? Jistě ne! Všechny tři vyjmenované svobody by naopak měly otevřít obzory, takže v konečném důsledku by nás o to déle měly laťku našeho kritického myšlení zvyšovat.

Co se tedy v našich životech změnilo, že jediná cesta kterou dnes uznáváme je ta, kterou nám kdosi cizí nabídne jako „tu nelepší“? Vždyť i cikáni kdesi z východňárské osady odpověděli reportérovi na otázku ohledně pokusného očkování proti kovidu odzbrojujícím způsobem: „A prečo by som sa mala dať zaočkovať? Veď chrípku som mala a teraz som zdravá!“ ...takže proč některé oblasti mozku zůstaly slovenským cikánům i po roce 1989 funkční a davu odumřely? Co slovenští cikáni, dělali jinak, kromě toho, že na majoritě přes 30 let intenzivně parazitují?

Smyslem této části úvahy není rozebírat cikánskou „pracovní“ náplň, ale upozornit na to, že cikáni zůstali společenskými tvory, kteří mají dav gadžů (nás) jen jako zdroj obživy. A asi nemá smysl vysvětlovat, co znamená fakt, že cikáni jsou společenští, protože atomizovaný dav (celkem hezký pojem, že?) majority by to nikdy nepochopil. Naopak má ale smysl se věnovat vztahu cikánů k majoritě a povšimnout si co dělají jinak. (Stručnou psychologickou charakteristiku cikánské minority, která hodně napoví, si lze přečíst na https://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/clovek-by-nerekl-jak-muze-pravda-potesit-dusi-aneb-cikani-nekorektne.html)

Co znamená, že nás cikáni mají jako „zdroj obživy“ také nemá smysl jakkoli přibližovat a každý to chápe. Určitě to doslovně neznamená, že z nás fyzicky trhají maso, ale tohle připodobnění by mohlo být celkem dobrým můstkem k pochopení původu debilizace majority oproti minoritě.

Vezměme si tak obyčejnou záležitost, jako je třeba nedělní oběd. Na stole máte vepřový řízek s omaštěnou bramborovou kaší, což je v danou chvíli vaše obživa a nyní otázka: zajímali jste se někdy o život toho prasete? Sledovali jste někdy jaké mělo prase zájmy, jaký mělo život, záliby a tak? Jasně že je zbytečné odpovídat a úplně stejně (samozřejmě v přeneseném slova smyslu) to je u vztahu cikán - gadžo. Cikáni nás sice vysávají jak morkovou kost, ale těžko se budou zajímat o naše záliby. Cikán se stokrát raději bude venku s ostatními tahat o vozík nakradeného měděného drátu nebo hrát na housle u ohně, než aby sledoval či dokonce napodoboval záliby majority. ...což je televize, filmy a seriály. Jinými slovy: „reklamy“ (v případě veřejnoprávní České televize si to infantilně přejmenovali na „sponzoři programu“). Cikána nikdy neuvidíte tlemit se na upadlou zábavu bílých. A pokud náhodou ano, už to není cikán. Stal se bílým cikánem, který se již nechal majoritní společností pohltit.

Konečně jsme narazili na něco, co tiše, nenápadně, ale z psychologického hlediska velmi výrazně vstoupilo po roce 1989 do našich životů a tím je „reklama“. „Pan Vajico“, jak jsme mu říkali, byl sice za totality taktéž symbolem televizní reklamy, ale to se snad ani za reklamu nedalo pokládat. Spíše se to dá popsat jako upozornění na nějaký výrobek či službu. Ta skutečná re-klama, v tom pravém a klamavém slova smyslu, k nám dorazila až po tom velkém listopadovém jásotu, zato je mnohem dokonalejší a efektivnější. Dnes už je reklama úplně všude, nikdo jí neuteče a je jen na každém, jak se jí nechá ovlivnit.

Že se po listopadu podařilo zmanipulovat duševně nepřipravený dav spotřebitelsky, je již dlouhá léta zřejmé. Evidentně to bylo po reálném socialismu snadné, takže u každé větší vesnice byly polnosti nahrazeny betonovými nákupními zónami a ty jsou věčně zaplněné koupěchtivým davem. Dosti výmluvná je i skutečnost, že jsme země snad s nejvyšším počtem hypermarketů na milion obyvatel.

Sofistikovanou reklamou vybičovaná touha nakupovat věci které nepotřebuji je jedna věc, ale působení reklamy navíc vytvořilo ještě něco. Něco, co zatím zřejmě nikdo hlouběji neprozkoumal, a sice zásadní zjednodušení myšlení do modelu: nabídka = poptávka.

Nebo obecněji: v televizi vyřčené slovo = pravda.

Lze to připodobnit přesně k situaci, když psovi ukážete pouhé gesto, že dostane pamlsek a on si před vás sedne a začne slintat. Také automaticky a bez uvažování totiž předpokládá, že to co máte v ruce (i když nic nemáte) mu nijak ublíží, ale naopak to bude strašně moc dobré, takže to chce. Kdo nevěří, vyzkoušejte si to.

Kdybychom si výsledky této debilizace myšlení chtěli ukázat v běžném životě, tak nevyjdeme z údivu, kde všude náš život ovlivnila a kde všude dav přestává už celé roky myslet. O tom, jak se lidé od loňského prosince registrují a stojí fronty na smrt jen proto, že zrovna běží reklamní kampaň na pokusné injekce, je už zbytečné se zmiňovat. To je jen snadno viditelný vrchol pomyslného ledovce, o kterém se teď navíc pořád mluví a píše. Případů totálního davového nepřemýšlení je neuvěřitelné množství, lze je potkat prakticky na každém kroku i mimo zmíněný kovidový podvod.

Jaký hit je po dlouhá léta v kurzu?

Ekologie a životní prostředí. Třídění odpadů, CO2, čistírny vod a emise. Teď se k nim přidal jakýsi „Green deal“ a to už konečně sem tam někdo ucítil závan podvodu a případně se ozval. To už je opravdu velmi brutální, takže i snadno viditené zneužívání všech národů Evropy. A ptáte se, jak je možné že si tu „Údělovou“ drzost dovolil vůbec někdo navrhnout? A ještě s takovým zbožštěným podtextem?!

Dovolili si to proto, že se za posledních dvacet let nikdo neozval a všechny předešlé kroky jim byly souhlasně odkývány, stejně tak, jak to dělává onen pověstný lichokopytník s dlouhýma ušima. Dám ruku do ohně, že celou před-údělovou dobu dav na všechny ty „bohulibé ekologické činnosti“, nařízené z Bruselu, nadšeně tleskal.

Názvů jsme si uvedli hodně, ale vše se dá ovšem shrnout do slova „Ekologie“. Nebo spíše „Ekologismus“. Když si tuto novodobou ideologii bez pukrlat přeložíme do lidštiny, tak v podstatě jde o to, že nám stále podsouvají, jaká jsme strašná prasata, že se neumíme se chovat v souladu s přírodou a že to po nás budou muset dát do pořádku. Také že s tím budou mít hodně práce a napravit to naše příšerné neeokologické chování rozhodně nebude zadarmo. Takže „utáhněte opasky, vy evropská prasata! Musíme po vás uklidit, jinak v té vaší špíně všichni zdechnete!“, ...tak nějak by se daly tyto novodobé ekoideologie shrnout do dvou větách.

„Zpráva přijata, děkujeme“.

„Moment! Já se jako prase nechovám, nikdo z mých příbuzných a známých také ne,...sakra je tu někdo ze čtenářů antiekologické prase? Ne? Tak to je divné.“

Takhle nějak obdobně by měl probíhat příjem každé cizí zprávy, která zasahuje do našeho života. Copak schválně utrácíme peníze za jedy, abychom je pak mohli vylévat do přírody? Copak si každé dva roky pořizujeme televizi jen proto, že ta co máme doma je už zaprášená?

Nikoli. Kupujeme to, co státy (resp. vlády, resp. naši zaměstnanci) dovolí firmám vyrobit nebo dovézt a to potom používáme podle přiloženého návodu tak dlouho, než se výrobek vypotřebuje nebo se stane nefunkčním. ...tak herdek, v čem děláme chybu? A kdo je teda vlastně to neekologické prase?!

Asi je zbytečné toto dále obecně rozebírat, protože času je málo a pandemie debility má velmi vysoké reprodukční číslo. Když půjdeme rychle dál, tak můžeme narazit na praktickou ukázku výše uvedeného: budování čističek u každé, i té nejmenší vísky. ...samozřejmě jako že za peníze z EU. V praxi to probíhá to tak, že rozkopou každou cestu, každý chodník, každou zahradu, milióny lidi žerou prach, ničí si nervy, auta a zbytečně utrácejí peníze. ...a přemýšleli jste někdy proč se celá tato anabáze provádí?

Když bezmozkově přijmeme bruselské zdůvodnění, tak je to proto, abychom z obydlí (rozuměj z obce) do přírody vraceli čistou vodu, bez sajrajtů. A proto, aby bylo vše v souladu s přírodou, tak se utrácejí miliardy ze státních rozpočtů, musejí se vyrobit tisíce tun materiálů a zařízení a vykopat tisíce kilometrů sítí, spálit milióny barelů nafty, aby se mohly vybudovat kanalizační sítě a vystavět čističky. Opravdu to na první pohled vypadá jako bohulibý záměr, pro který musí každý zvednout ruku. Jenže jaká je vlastně prvotní příčina?

Stačí se jen na pár vteřin zamyslet a lze snadno přijít falešnost celého evropského kanalizačního megaprojektu: všechno to je jen proto, aby korporace dál mohly lacině vyrábět různé chemické sloučeniny na místo přípravků přivětivých nejen k přírodě, ale i k lidskému zdraví. Jinými slovy nám budováním čističek naši zaměstnanci vzkazují: „Jaký sajrajt korporace vyrobí nás vůbec nezajímá a vy, prasata v té chemii můžete klidně můžete zdechnout.“

No řekněte, lze od nich čekat krok, kterým by bylo zajištěno jak zdraví obyvatel, tak i neškodné odpadní vody tím, že by bylo dovoleno vyrábět, dovážet a užívat jen zdraví a přírodě přátelské drogistické přípravky? Všichni víme, že to tak již kdysi fungovalo a vývoj neškodných přípravků se za posledních sto let navíc posunul o mnoho dál, ...takže?

...takže se v tomto směru nic pozitivního nestane. Dál se budou vyrábět nekonečná množství tun málo účinné a škodlivé chemie a davu dál bude stačit, když krabice s práškem bude velká, pořádně těžká, s pěkným obrázkem a prádlo po vyprání bude voňavé. V tomto bodě přemýšlení davu končí. Státní rozpočet nás nezajímá, na ekzém nám doktor něco předepíše, na výši poplatku za vodné - stočné si přátelům postěžujeme v nějaké diskusi na sociální síti a je to z hlavy.

Ekologismus je jedno velké ideologické téma, díky kterému se podařilo vymýt mozek rozhodně více, jak jedné generaci. Jenže nemůžeme tady rozebrat vše. Není dostatek času tady uvádět údaje o tolerovaní nekvalitního spotřebního zboží, které rychle plní skládky odpadu (parciálně téma rozebráno dříve také zde v článku https://www.czechfreepress.cz/blogy/vy-tridte-my-zatim-znicime-planetu.html), ani nemá smysl rozebírat například ďábelské povolení používání rakovinotvorných PETek (to by už fakt nikdo nečetl). Taktéž by ani by nebylo dost místa na uvedení seznamu chemických látek, které jsou pod dohledem Bruselu pumpovány do čehosi, co kdysi bylo přírodní krajinou a mnoho, mnoho dalších absurdit, které přemýšlivým jedincům rvou mozek z hlavy. Přesto vše si ještě jednu zásadní eko-oblast uvedeme.

Jaký závažný argument pro legalizaci ekoterorismu je ještě z Bruselu slyšet? Přece spalovací motory aut!

Ne, my teď nebudeme hnusní a nepustíme se do zjišťování počtu aut zaměstnanců bruselských katakomb, členů evropských vlád a všech jejich rodin. Naopak se odvrátíme od těchto zbytečných lidiček i od individuálního posuzování jednotlivců na zcela opačnou stranu. Podíváme se tam, kam se Brusel a hlavně Bruselu nadřízené korporace pochopitelně dívat nechtějí.

A skočíme do toho rovnýma nohama: Doprava, soběstačnost a životní prostředí, co myslíte – jak moc to spolu souvisí? Kdybychom řekli, že to spolu souvisí hodně, tak ani zdaleka to nevystihne podstatu. Toto je totiž úplný základ narušení ekosystému Země.

Jak fungovaly lidská společenství v dobách, kdy lidi ani ve snu nenapadlo hlasovat o společném koupání v páchnoucí belgické stoce? Bylo to tak, že místa od velikosti „osady“, až po velikost města, fungovaly téměř bez zásahu z vnějšku nebo maximálně spolupracovaly osady k sobě nejbližší. V osadě byly zastoupeny všechny profese od holiče po kováře, od sedláka až po pekaře přesně tak, aby dané místo fungovalo. Dováželo se jen to, co v daném místě bylo nedostupné, jako koření, hedvábí, ruda, později elektřina, atp. a to jen tolik, kolik spotřebuje daná oblast za určitou dobu. Také do práce se nemuselo jezdit půl hodiny veřejnou dopravou nebo 30 minut maximální rychlostí po dálnici, ale byla vzdálená do pěti minut chůze, maximálně jízdy na kole. Ruský oligarcha tehdy necítil potřebu smočit si každý víkend nohy u španělských břehů a ani žádný Evropský zbohatlík nedostával chutě na steaky z jihoamerických býků.

A dnes? Asi nemá smysl uvádět ty šílené miliónové počty lodí, letadel, kamionů, rozvozových i osobních aut, co denně křižují celou zeměkouli jen proto, že starý model fungování společnosti byl našimi zástupci opuštěn a nahrazen reklamou a produkcí s distribucí všeho z jednoho místa.

Kromě toho, že tento centralizovaný model výroby „všeho“ má velmi mnoho úzkých míst (slabých článků zdrojového i distribučního řetězce) a je tak kriticky náchylný na havárii s celosvětovými následky (což se dnes mimochodem děje v přímém přenosu), tak je celosvětově neekonomický a neuvěřitelně neekologický. Bruselské mozkové centrum se domnívá, že zpoplatněním sáčků na rohlíky bude problém životního prostředí vyřešen, ale nápady tohoto typu jsou tak akorát na odebrání občanských průkazů.

Je jasné, že problém je daleko hlubší, než si je kdokoli ochoten připustit a žádný globalizovaný spolek ho nikdy nevyřeší. Ani nemůže! To proto, že tyto spolky jsou řízeny a živeny právě těmi korporacemi, které současný zhoubný, výrobně-zásobovací systém provozují. Aby se něco skutečně změnilo k lepšímu, tak všechny plány, které jsou opatřeny razítkem s dvanácti hvězdičkami se musejí nekompromisně bez čtení zavrhnout a do změn se musejí pustit jednotlivé státy samy tak, aby se výroba i služby začaly vracet do jednotlivých krajů, okresů a obcí. Vše ostatní jsou kecy, které je ztráta času jen poslouchat, byť by mluvčí byl z kterékoli ekologistické neziskovky nebo jakkoli světového vědeckého centra.

Pokud teď někdo namítne, že na toto nebude dost pracovních sil, ani tento věrozvěst nemá pravdu. Nesmíme zapomínat, že Bill Gates & spol. právě v těchto měsících provádí legální genocidu lidstva, právě proto, že je nás prý na planetě moc! Ale i kdyby tento opak filantropa jako vždy lhal a planeta přelidněna nebyla, tak nezapomínejme také na fakt, že jednotlivé státy samy o sobě, ale i s podporou Bruselu vytvořili těžké milióny zbytečných zaměstnání, které mají sloužit jen vytvoření fikce o prospěšnosti davu. Jedná se o skutečné lidi, ale vykonávají uměle vytvořenou (tedy i zbytečnou) činnost a v podstatě tedy stačí umožnit jim býti opět společensky užitečnými. Je jasné, že tito „zbytní“ lidé na to mají zcela jiný názor a v žádném případě s tím nebudou souhlasit. Jsou jisto jistě přesvědčeni, že jejich práce je velmi důležitá a nenahraditelná, ale společnost jim jejich blud bude muset vysvětlit a pomoci jim vrátit se z virtuální reality zpět do skutečného života.

Vsadím se, že mnohým připadá, že jsme už přešli na úplně jiné téma, ale ne, není to tak. Nikam jsme neutekli a stále se velmi důsledně držíme důsledků debilizace reklamou. Možná vám až tak mocná reklama nepřipadá, ale to je právě ukázka její kvality. Spotřebitel reklamy si totiž nesmí ani pomyslet, že je manipulován. Musí být přesvědčen, že na něj ty přiblblé reklamní šoty nemají žádný vliv a nesmí ho ani ve snu napadnout, že je mu každý den osekáváno myšlení do oné podoby: nabídka = poptávka. Jedině taková reklama je správně navržena a jen taková je schopna splnit svůj pravý účel - zlomit naši vlastní vůli.

Snad nejviditelnější je tato mozková odevzdanost na uživatelích služeb Google. Někteří už sice prohlédli, službu si přejmenovali na Goolag a rychle z něj utíkají, ale není tajemství, že většina stále „gůgluje“ jak se říká: „jak o dušu“, užívá jejich mail, cloud, sdílí soubory a čert ví co ještě. Navíc je evidentní, že do této skupiny uživatelů patří bez rozdílu všechny skupiny i druhy lidiček. A proč to?

Zeptejte se jich a odpoví vám, že Google je nejlepší. Je bezpečný, je komplexní, Google je prostě jednička a hlavně je úplně zadarmo. Jako by jste slyšeli vedoucího jejich P.R. oddělení, protože nic z toho není pravda. Google už byl kdoví kolikrát hacknutý a to v miliónových množstvích emailových účtů; nevhodné zprávy vám z důvodu cenzury do schránky nedojdou; Google je sice rychlý, ale co z toho, když jemu nepohodlné odkazy posunuje do nekonečna, aby je nikdo neotevřel; jeho služba Youtube maže nepohodlné účty, cenzuruje a maže videa s nesprávným názorem jako na běžícím páse. To, že přes reklamy se už nedá dívat ani na krátký videoklip nemá smyl už vůbec rozvádět.

To ale není vše. Přestože je již dobře znám pojem „big data“, všichni si myslí, že se jich to s Androidem v kapse netýká. Týká se jich to, dokonce i velmi intimně, jen o tom nevědí. Kdybychom to shrnuli, tak Google lže; podvádí; krade zprávy, kanály i videa; neposkytuje to,co poskytovat může, ale jen to, co se mu hodí; všem narušuje soukromí, analyzuje e-maily, všechny špehuje, o všech sbírá osobní data a čert ví kolik by jste si vsadili na to, že Google není jen jakousi tichou odnoží Trumanovy NSA. ...a představte si, že i přes to všechno ho většina lidí užívá, někteří ho milují a ti největší trotli ho dokonce školí nebo doporučují. Aby se to někomu náhodou zase nezdálo odtržené od tématu, tak Goolag na této své činnosti vydělává většinou přes reklamy ročně dvojnásobek českého státního rozpočtu.

Možná nastal čas na zkoušku všech těchto tvrzení o debilizaci národů vlivem re-klamy. Zjištění, že i když cikáni z východňárské osady nejsou žádní lumeni a přesto mají více rozumu, než leckterý bílý profesor z vysoké školy, by někomu nemuselo stačit, takže se na onu debilizaci podíváme z druhé strany. Řekněme ze strany ticha.

Co o reklamách vlastně víme? Nebo možná nevíme, ale každopádně si to shrňme: příjmy z reklamy plně financují prakticky všechna média. Reklama je také obor činnosti, ve kterém úspěšně podniká velké množství, často královsky placených společností. Dále víme, že kumulovaná výše finanční částky na reklamu politiků / politických stran, zpravidla přímo úměrně určuje vítěze voleb. A v neposlední řadě o reklamě víme, že z nezajímavého výrobku/služby/události dokáže udělat něco, na co lidi budou stát fronty, případně se kvůli tomu jsou schopni v klidu i pozabíjet. (Asi některým to o tom „pozabíjení se“ značně přehnané, ale možná jim bude stačit jen připomenout, kolik válek se za posledních sto let spustilo jen díky propagandě.)

A tak co myslíte, když reklamní psychologie umí během několika měsíců nahnat tisíce mladých mužů do válečného masomlýnku, co tak asi dokáží provést s národy, když na to mají třeba třicet, čtyřicet, padesát let? A umíte si společnost při tomto vývoji představit třeba za dalších třicet let??

Z toho, co jsme si tady uvedli v posledních dvou odstavcích lze odvodit, že reklama je ve své podstatě hybnou pákou ke směrování davu. Ne neoprávněně to vypadá jako dost zásadní lidská činnost a teď je otázkou, co o reklamě ví průměrný člověk z toho našeho davu? Kdybychom jsme to dali dohromady, tak průměrný davový občan o reklamě ví, že ho obtěžuje, ale protože chce mít zábavu zdarma, zatne zuby a vydrží to. Trošku lepší průměr požívačů reklamy tuší definici pojmu „klamavá reklama“ a dávají si na ni občas bacha. A ti nejlepší z davu znají dokonce příběhy s tzv. „podprahovou reklamou“ a někteří i vědí, že je oficiálně zakázána. Rozhodně ale skoro celý dav svorně tvrdí, že na ně reklama nemá žádný vliv. ...což je ovšem bohužel zcela v rozporu s první větou tohoto odstavce, že reklama je hybnou pákou společnosti. Také stojí za úvahu, proč by se v reklamě točilo tolik peněz, kdyby neměla žádný vliv...??

Během několika málo vět jsme zjistili, že na to, jak je pro naši civilizaci reklama zásadní věc, tak její následky na lidskou psychiku jsou nepochopitelně důsledně opomíjené. Dav tyto informace nevyžaduje a lze říci, že je to pro něj zcela nepodstatné téma, na úrovni informace o počasí z 2.února 1321.

A nebo se pletu?

Pokud ano a je to společensky zásadní téma, tak to jistě v časopisech bývají velmi často vědeckou i populárně naučnou formou publikovány články o reklamě a jejím vlivu při dlouhodobém působení! Že ne? Tak to jste možná zaznamenali sérii pořadů televizní hvězdy - Daniela Stacha, které rozebírají reakce lidského mozku na různé formy reklam! Také ne?? Tak to je pak jedině možné, že jste slyšeli o tom, že reklamní gramotnost bude po prázdninách zavedena do osnov základních a středních škol!?

Také ne??

Že by tedy již nastal čas zaměnit Červenou Karkulku na rozsvícení červených kontrolek?

No, rozsvítit kontrolky je dobrý první krok. A druhý?

Nevím jak a ani si jsem jist, zda je možné tuto globální epidemii debility, způsobenou reklamou, aspoň trochu přirozenou cestou přibrzdit. Ano, samozřejmě například vypnutím elektřiny na pět deset let by se stav jistě spravil, jenže to je až příliš drastické. To by nebyl fiktivní reset ala Schwab, ale skutečný „Great Reset“. Navíc s nedozírnými negativními následky. Učit neplavce plavat skokem z vodopádů se také nedělá. Takže co udělat s faktem, že reklama v podstatě zabíjí lidstvo? Zabíjí naši vůli, mysl i ducha, hezky jednu generaci po druhé a pokud se to nezastaví, je jasné, že s tím skončí jedině až bude dokonáno.

Tak co s tím?! Vysvětlovat lidem, že nemají konzumovat média, které mají jakýkoli příjem z reklamy? Že mají smazat ten svůj Goolag, nepoužívat Seznam ani Aktuálně, nekupovat časopisy a noviny obsahující reklamu a televizi odpojit od sítě? Že mají na všechny volební bilboardy kreslit tykadla, vousy a brýle? Že mají po vzoru Ronalda odhodit všechny propagované výrobky? To asi ne. Sami cítíte, že by to takhle nešlo. Prostě nabírat vodu sítkem má smysl asi jako házet na stěnu hrách.

Zdá se to neřešitelné, ale není to tak. Kdo zastává názor, že v jednoduchosti je krása, stejně jako já, tak ví, že řešení většinou leží přímo před námi. Nic se nemusí zakazovat a ani davu není třeba zbytečně opakovat, že ho reklama zabíjí. Stačí totiž jen prosadit rozdělení médií na striktně reklamní a striktně non-reklamní. Klidně mohou vycházet magazíny plné reklam a nebude ani problém, když vznikne tisíc televizních a rozhlasových kanálů, které ne budou vysílat nic jiného než reklamu. Kdo se bez ní neobejde, může ji mít klidně 24 hodin denně přes televizní infuzi a já osobně to nikomu závidět nebudu.

Nyní ovšem, protože v příroda funguje na základě rovnováhy, musí vzniknout de facto (ovšem ale i de jure!) i jakási odvrácená strana k té reklamní – čili jakási non-reklamní, kde by byl jakýkoli náznak reklamy postihován postupně likvidačním způsobem – například nárůstem pokut za porušení reklamního provinění geometrickou řadou. To je celkem snadné a média by se nejpozději po čtvrtém provinění bryskně srovnala. A nebo zanikla.

Jediný problém by byl, že lidé, kteří jsou dnes zvyklí na zábavu nebo informace „zdarma“, by si za to nově museli platit. Možná by nepoznali výhodu hned, ale až za delší dobu by zjistili, že se mediální trh odplevelil, prohlížeče by přestaly dávat výsledky vyhledávání dle aktuální ideologie a umělecký dojem z filmů by nebyl upraven dámskými hygienickými prostředky. Zůstala by jen kvalitní nabídka, která by už nebyla „zdarma“.

To ovšem znamená, že by se dost brblalo a se 100% jistotou by se dala čekat i nějaká forma barevné revoluce. Nejspíše ve jménu svobody médiím. Lze dokonce počítat s tím, že barevné nepokoje vydatně finančně podpoří všechny poškozené korporace. Zaplatí demonstranty, nakoupí palety dlažebních kostek, kanystry naturalu, láhve a zápalky, no prostě tak jako obvykle. ...ale protože to víme, tak i na to by měl být národ již teoreticky připraven správnou výchovou nejen mladé generace.

Zbývá jen uvážit způsob, jak se má normální člověk dozvědět o kvalitních službách, výrobcích, politicích, atp. To ale také není nic zásadně těžkého. V podstatě už o něco takového u roky pokouší časopis d-Test a pokud by se testovací systém zdokonalil a anonymizoval, tak s podporou z rozpočtu třeba z NKÚ nebo z rozpočtu prezidentského úřadu (to jsou jen možné návrhy) by mohl vzniknout dokonalý přehled o kvalitě zboží, služeb, politicích i o těch zbytečných úřadech.

Zdá se, že jedinou cestou je ústavní cesta. Jenže!

Máme sice dvě parlamentní komory, platíme si tisíce politiků, poslanců, senátorů, jejich poradců, starostů, primátorů, hejtmanů a přidružené havěti, ale velmi silně pochybuji o tom, že tématu debilizace občanů reklamou dotkne jediný současný politický subjekt. Téměř vyloučeno. Včera byla mysl davu zaměstnána terorismem, dnes mutacemi virů, zítra koblihami a pervitinem a pozítří to budou nejspíše mimozemšťani. Debilizace reklamou prostě není téma a každý teď může přemýšlet nad tím, zda je to pravda, proč tomu tak je a případně co s tím.

11. července 2021

Dan Niel