Strašení změnou klimatu – lež, která musí skončit

Nyní je rok 2023 a je čas na bilanci:

1. Emise CO₂ růst nepřestaly a budou růst dál.

Od roku 1992 emise CO₂ celosvětově stále rostou. Vzhledem k tomu, že Čína otevírá v průměru dvě nové uhelné elektrárny týdně a i Indie je zjevně odhodlanější než kdy jindy pokračovat v cestě svého hospodářského rozvoje, ostatně tak jako celý "nezápadní" svět, budou globální emise CO₂ v dohledné budoucnosti růst i nadále. K fosilním palivům zatím neexistuje žádná dostupná a levná alternativa.

Tento nárůst globálních emisí CO₂ je nevyhnutelný, i když Západ bude pokračovat ve svém úsilí o snížení svých emisí: Snižování emisí na Západě je – a nadále bude – více než kompenzováno nárůstem emisí ve zbytku světa.

2. Bude splněn cíl Pařížské dohody o globálním oteplování – "zajistit, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí"?

Dosažení cíle Pařížské dohody vyžaduje drastické snížení emisí CO₂. To se nestalo. Nejsme na správné cestě k tomuto cíli. Ke globálnímu snížení emisí CO₂ nedojde. Cíle Pařížské dohody proto nebude dosaženo. To je nyní jistota. Slovy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) OSN, je to projekce s velmi vysokou mírou spolehlivosti.

3. Bude splněn cíl EU "dekarbonizace do roku 2050"?

Ještě extrémnější než Pařížská dohoda je cíl EU nazvaný dekarbonizace. Jak již bylo řečeno, i kdyby EU přestala existovat, globální emise CO₂ by nadále rostly. Z tohoto pohledu má snižování evropských emisí smysl pouze tehdy, je-li součástí účinného globálního rámce, nikoliv národního nebo regionálního. "Jít příkladem" režimům a zemím po celém světě, které často nenávidí Západ, jednoduše umožňuje těmto zemím posílit své ekonomiky, zatímco země, které jdou příkladem, oslabují samy sebe tím, že se zavazují k vážnému ekonomickému znevýhodnění – a přitom jejich závazky nemají prakticky žádný čistý dopad na klima. Opravdu věříme, že si Čína, Rusko a Indie nechají Západem diktovat ekonomické podmínky a emise CO₂? Mezitím, jak hospodářsky rostou, se budou nepochybně radovat, když zaznamenají, jak se Západ sám ochromuje.

Frans Timmermans, první místopředseda Evropské komise, pravděpodobně nejhorlivější extremista, který se v Evropě dostal k moci od roku 1945 – jehož šéfem kabinetu je bývalý vedoucí protijaderné kampaně Greenpeace – neúnavně vydává opatření, iniciativy a deklarace zaměřené na drastické snížení evropských emisí CO₂ – i za cenu hospodářské devastace Evropy, za cenu ztráty svobody a za cenu drastického nárůstu  Evropy na čínských kovech vzácných zemin.

Podnebí je globální. Nic, čeho Evropa a Západ v této oblasti dosáhnou, nemá sebemenší význam, pokud snižování emisí nebude globální.

4. Jaké by byly ekonomické důsledky i toho nejpesimističtějšího scénáře globálního oteplování IPCC?

Podívejme se nyní na otázku ekonomického dopadu emisí CO₂.

Klimatický expert a fyzik Steven Koonin, bývalý náměstek ministra pro vědu v Obamově administrativě, ve své nejnovější knize Unsettled poznamenává, že i kdyby se naplnil nejpesimističtější scénář IPCC o oteplování, byl by globální ekonomický dopad zanedbatelný (Unsettled: Dallas, BenBella Books, 2021, kapitola 9, "Apokalypsy, které se nedějí", strana 179.)

Ve své páté a poslední (úplné) zprávě IPCC odhaduje, že oteplení o 3° C – dvojnásobek cíle Pařížské dohody – by snížilo globální ekonomický růst o 3 %. Tři procenta ročně? Ne, 3 % do roku 2100. Toto představuje snížení celosvětového ekonomického růstu o 0,04 % ročně, což je číslo, které je sotva statisticky měřitelné. A to se bavíme o pesimistickém scénáři IPCC. V optimističtějších scénářích nebude ekonomický dopad oteplování prakticky žádný. IPCC, AR5, Working Group II, kapitola 10 uvádí:

"Pro většinu ekonomických sektorů bude dopad změny klimatu malý ve srovnání s dopady jiných hybatelů.... Změny v populaci, věku, příjmu, technologii, relativních cenách... a mnoha dalších aspektech socioekonomického rozvoje budou mít dopad na nabídku a poptávku po zboží a službách, který je do značné míry relativní k dopadu změny klimatu."

Jinými slovy, podle údajů samotného IPCC je ekonomický růst a blahobyt v Evropě a Spojených státech více ohrožen extremistickými a šílenými environmentálními politikami než globálním oteplováním. Jean-Pierre Schaeken Willemaers z Thomas More Institute a šéf interdisciplinárního týmu "Energy, Climate and Environment Cluster" 22. února 2023 poznamenal:

"EU a její členské státy se zaměřily na klimatickou politiku, mobilizovaly obrovské finanční a lidské zdroje, čímž snížily zdroje nezbytné pro rozvoj vlastního průmyslu a oslabily bezpečnost dodávek energie."

Poučení z toho všeho je jednoduché: Budoucí generace nás budou proklínat za to, že jsme dovolili extremistickému ekologickému aktivismu Západ oslabit, zatímco nepřátelský Východ – Čína, Rusko, Severní Korea a Írán – nadále rozvíjely své průmyslové a vojenské kapacity. Namísto snahy bojovat proti emisím CO₂ bychom udělali lépe, kdybychom investovali do výzkumu s cílem zajistit spolehlivé dodávky čisté a levné energie, kterou by každý občan rád využíval.

Globální emise a koncentrace CO₂ v atmosféře se bohužel v dohledné době nesníží, a nic na tom nezměníme ani tehdy, když drasticky oslabíme globální postavení Západu.

Drieu Godefridi, je právník a filosof, absolvent Saint-Louis University of Louvain. Má doktorát z teorie práva z Université Paris IV-Sorbonne. Je autorem knihy The Green Reich.

Překlad původního textu: Climate Change Alarmism Is a Lie that Must Stop
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/19706/straseni-zmenou-klimatu