Šikana za názor a fašizace české společnosti v současnosti.

Kvůli tomu, že mé blogy jsou hodně čtené a jejich obsah zveřejňují i velká zahraniční média v Rusku, nebo v Sýrii, jsem se stal terčem našich velkých médií, které jsou v Čechách tradičně vždy poplatné politikům, kteří jsou zrovna u moci. Za komunistů, by mně „sepralo Rudé Právo, za liberálních neomarxistů, jenž vládnou v Evropě a v ČR nyní, to byl Seznam.cz.

Co, je však v současné české společnosti nejhorší, je zbabělost a servilita většiny populace, a ochota ničit životy lidí s „jinými“ názory jen proto, aby si náhodou nějak nezadal a neměl „třeba sám nějaký problém“. Z tohoto důvodu, jsem byl od března propuštěn již ze tří zaměstnání v rámci zkušební doby (ze dvou obchodních center a jednoho skladu). Přestože, na jenom z těch míst, jsem dělal dlouhých 15 let a pracovně, jsem tam byl jedním z nejkompetentnějších a nejproškolenějších pracovníků.

Stačil jeden článek na Seznamu, plný polopravd, mistrně nadhozených nepodložených náznaků a lží a najednou, jsem se stal černou ovcí, se kterou nechce mít nikdo nic společného. Ze svého dlouholetého místa, jsem byl propuštěn tím způsobem, že mi bylo mým nadřízeným zavoláno, že už ani nemám chodit druhý den po zveřejnění článku do práce, protože obchodní centrum, se mnou nechce být spojováno !!!

V dalších dvou případech, se mnou byla na nových místech úplná spokojenost – pochvaly od managerů a mistrů a „plácání po ramenou“, dokud mně někdo (většinou z kanceláří, kde mají čas koukat na internet) nepoznal, a neběžel na ta „správná místa“ s komentáři, že tohle tu přece zaměstnávat nebudeme „Sláva Ukrajině“.

Jen, aby bylo jasno, jsem ten typ, co v práci maká a neagituje, své názory si nechávám pro volný čas a své blogy a články a aspoň zatím, mám na to podle českých zákonů plné právo. To, co se mi děje, je nezákonná šikana (ke které se však nikdo veřejně nepřizná) a těm, co člověka takto odsuzují, je úplně jedno, jestli ten, kterého takto vyhodili, má pak na nájem, nebo jídlo, co si počne jeho partnerka, která sama domácnost neutáhne, nebo jak dopadnou jejich domácí mazlíčci, pokud ztratí střechu nad hlavou.

Jediné, co tyto managery sedící na teplých místečkách zajímá, je jejich vlastní luxus a pohodlí, jejich vlastní managerské křesílko a korýtko, ze kterého sosají, díky poctivé práci lidí, které „řídí“. Jednou, však i na ně může dojít, vždyť, kdo by si v roce 1948 nebo 1970 představil rok 1989 a kdo, by si pomyslel, že z Ruska devadesátých let, vyroste znovu velmoc, před kterou se bude třást celý západ, a na kterou nezaberou žádné omezení a sankce?

Situace, se jednou možná zase obrátí, a pokud budu ještě živ, půjdu si osobně promluvit se všemi lidmi, kteří mi kdy neprávem ublížili, nebo kteří o mně lhali, aby mi do očí řekli, z jakých důvodů, se mi rozhodli zničit život !!!

Paměť, mám jako slon, to mi věřte !!!

Ladislav Kašuka