Kolumbie, americká Ukrajina pro plány Washingtonu?

Válka na Ukrajině znamenala historickou změnu, kdy se vystupňoval multipolární svět s vzestupem Číny, rozšířením BRICS, antiimperialistickými postoji v několika regionech, restrukturalizací aliance Evropa-USA, zhoršením hegemonie USA a vypršením monroismu, krizí neoliberalismu na globálním jihu. V jiné éře by pro Latinskou Ameriku bylo snazší podřídit se kontinentálním strategiím národní bezpečnosti USA.

Petro odsoudil pokusy o převrat

Kolumbijský prezident Gustavo Petro, pronásledovaný na několika frontách kolumbijskou pravicí a mediální válkou nejen uvnitř Kolumbie, která hrozí paralyzovat Kongres a zmrazit balík reforem zdravotnických, pracovních a důchodových zákonů, zvýšil tón a davu, který ho přišel podpořit, řekl: "Neodvažujte se rozbít demokracii, protože v ulicích této země najdete obra: kolumbijský lid".

Petro odsoudil, že se proti němu chystá státní převrat nebo měkký puč, a varoval, že sektory, které rozdmýchávají politickou krizi na základě skandálu s pochybným pozadím, chtějí "udělat totéž co v Peru, zavřít prezidenta do vězení, vyměnit vládu a dosadit nového, nikým nevoleného prezidenta". A tomu se říká státní převrat".

Prezident obvinil média a ekonomické skupiny, které obvinil z vyvíjení tlaku na potopení sociálních reforem (důchodové, pracovní a zdravotní) v Kongresu, a uvedl, že existují záměry odstranit ho od moci prostřednictvím vyšetřování v obžalovací komisi Sněmovny reprezentantů.

Ukrajina, Kolumbie

Srovnání Ukrajiny a Kolumbie spočívá v tom, že obě země se objevují na zlověstných mapách Severoatlantické aliance (NATO), označené jako "nepostradatelné" a "strategické" pro její válečné plány v tomto století. Stačí se podívat, kam míří zbraně NATO v členských zemích NATO. Kam míří zbraně nahromaděné na 2 200 km dlouhé hranici Kolumbie s Venezuelou?

Zpráva Observatoře pro komunikaci a demokracii poukazuje na to, že nikdy nebyla dána odpověď na otázku, na jakou válku se Spojené státy připravují v Latinské Americe a Karibiku pomocí nových vojenských základen, jako jsou ty, které udržují v Kolumbii, Panamě a Peru. Také v Mount Pleasant - na ostrově Soledad v souostroví Falklandy, které jsou argentinské, od roku 1833 koloniálně okupované Spojeným královstvím - což je více než 14 000 kilometrů od jeho pobřeží, a ve Fort Aguayo v Concónu v oblasti Valparaíso na jihu Chile.

Dodává, že Plán Kolumbie, dvoustranná dohoda vytvořená mezi vládami Kolumbie a Spojených států v roce 1999 za vlády kolumbijského prezidenta Andrése Pastrany, prohloubila vojenskou okupaci regionu s cílem zajistit plánovanou rekolonizaci. Spolu se zónou volného obchodu v Americe (FTAA), která byla poražena v roce 2005 v argentinském Mar del Plata, tvořily ideální dvojici pro přivlastnění a rekolonizaci Latinské Ameriky a Karibiku.

Triumf progresivismu s Petrem změnil poměr sil. Navrhl "politiku podřízení" prostřednictvím "soudního dialogu, aby se mírovou cestou zlikvidoval obchod s drogami". Kromě přítomnosti disidentů z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) a partyzánů z Národní osvobozenecké armády (ELN) je zde i Klan ze Zálivu, neparamilitární organizace, která se věnuje obchodu s drogami, pašování a vydírání, a další zločinecké skupiny bez politických zájmů, které je obtížné zadržet vyjednáváním.

USA a kokain

Intervence USA v Kolumbii v rámci Plánu Kolumbie v letech 1998-2016 odhalila limity, možnosti a výzvy intervence v kontextu globalizace. Jádrem této politiky je "budování národa" a kromě toho "budování globálního impéria", jehož nejhlubší význam je spojen s výzvou budování globálního řádu pod záštitou Spojených států.

Zintenzivnění a transformace války v zemi probíhaly v kontextu prohlubující se globalizace latinskoamerických zemí. Zavedení neoliberálního ekonomického modelu prohloubilo zapojení země do globální ekonomiky legálními i nelegálními způsoby; dopad ekonomické liberalizace podstatně změnil předchozí institucionální uspořádání a základy správy věcí veřejných, které až do počátku 90. let 20. století umožňovaly institucionální stabilitu navzdory přetrvávajícímu ozbrojenému konfliktu.

Ze zemědělsko-vývozní ekonomiky, jejímž hlavním produktem byla káva, kterou kontrolovala elita criollo, se země stala čistým vývozcem energetických a nerostných zdrojů pod kontrolou zahraničních investorů a nadnárodních společností. A ze země, která zpracovávala kokain a obchodovala s ním, přičemž bezpečným útočištěm byl spotřebitelský trh v USA, se stala přímým producentem s velkým rozšířením plodin, což změnilo režim vlastnictví půdy a s ním spojené sociální vztahy.

Nyní pokrokový prezident Gustavo Petro prohlásil, že válka proti drogám, kterou vedly Spojené státy po 50 let - od vlády Richarda Nixona - a která se rozšířila po celém kontinentu, selhala a je třeba hledat alternativy, jak ukončit tzv. "nezákonné hospodářství", aniž by byla dotčena práce pěstitelů. Za tímto účelem navrhl, aby vláda nakupovala listí koky k výrobě hnojiv, a vysvětlil, že v tomto úsilí by mohly pomoci domorodé komunity.

V důsledku konfliktů způsobených nezákonnou ekonomikou zemřel v Latinské Americe milion lidí, většinou chudých Kolumbijců. Petro hovořil o démonizaci listu koky, který hájil pro jeho léčebné účely, ale jehož nelegální pěstování se rozrostlo v důsledku neexistence účinného náhradního programu.

"Nejde o to nahradit keř, o kterém se říká, že zabíjí... Uděláme málo, pokud je keř listí koky nahrazen keřem kukuřice, pokud není odběratel, pokud není průmyslová transformace, pokud nejsou dopravní prostředky, pokud není trh, kde by se kukuřice dala koupit," řekl.

V rámci strategie "Tkaní míru" vláda navrhuje využít listí koky v regionech s největší produkcí listí koky jiným způsobem, zřídit továrny na výkup listí koky a přeměnit je na hnojivo bez uhlíku: dekarbonizované, čisté hnojivo, zdůraznil.

Africanizace

Washington vycítil snahu "afrikanizovat" latinskoamericko-karibský region, podobně jako to dělají v Evropě s "veršem" zastavit čínský vliv. Protože USA nemají jiné nápady, obávají se, že v Kolumbii, vstupní bráně do Jižní Ameriky, zahájí jeden z největších konfliktů posledních 20 let.

Regionální panorama dnes promítá Latinskou Ameriku spíše k zaostalé Africe než k rozvinuté Evropě, jak upozornili evropští představitelé na nedávném summitu EU-CELAC, a právě to znepokojuje prezidenty Latinské Ameriky a Karibiku, "zóny míru".

V rámci této geopolitické hry americký prezident Joe Biden opět zařadil Venezuelu do vyhlášení "Týdne zajatých národů", který byl "oslavován" rezolucí Kongresu v roce 1953 během studené války a později podepsán generálním prezidentem Dwightem Eisenhowerem v roce 1959 s cílem podpořit východoevropské země v boji proti Sovětskému svazu a podpořit svržení komunistických vlád.

Dnes, v souvislosti s válkou na Ukrajině a konfrontací mezi Washingtonem a Pekingem, se Washington domnívá, že čelíme situaci podobné studené válce. Proklamace zmiňuje "autoritářské" vlády obecně jako protivníky, ale vztahuje se pouze na země, které nejsou ve spojení s USA, a vynechává autoritářské vlády, které jsou součástí jejich orbitu.

Přistupovat k situaci ve Venezuele prizmatem studené války oddaluje jakoukoli možnost společného řešení. Omyl: napětí bylo považováno za důsledek neshod v otázkách, jako jsou lidská práva nebo ropné zájmy, ale definice uvedená v proklamaci řadí konflikt do oblasti války.

Péče o obchod

Pro washingtonské geostratégy nemůže jít o malý konflikt, ale musí mít kontinentální rozměr. Odtud plyne teze o podpoře a financování občanské války v Kolumbii, aby byl postižen celý region, což by ospravedlnilo návrat doktríny národní bezpečnosti a vedoucí úlohy armády v politice. A proč ne s "podporou" americké armády.

Tím prostředím myslíme nejen Ekvádor, Peru, Venezuelu, Guyanu, Surinam, ale také Brazílii, protože jedním z úhelných kamenů je právě destabilizace progresivní vlády Luly da Silvy.

Nelze přehlédnout, že USA mají v Kolumbii sedm vojenských základen: letecké základny Palanquero (střed), Apiay (východ) a Malambo (Karibik, sever); armádní pevnosti Tres Esquinas (jih) a Tolemaida (střed); a námořní základny Cartagena (Karibik) a Bahía Málaga (Tichý oceán, západ).

Pravdou je, že to vše je umožněno selháním "pokrokových" vlád, které se zdráhaly prosadit nejen kosmetické, ale i strukturální změny, které naše země potřebují: vítězství ve volbách nic nezaručuje, pokud se "pokrokáři" neodváží změnit struktury, reformovat ústavu, očistit soudnictví, učinit z vyvlastněných lidí subjekty (nejen objekty) své politiky.

Vměšování USA do dění v Kolumbii má kořeny v celé její historii. Je to země, kde existuje největší armáda americké národní bezpečnostní doktríny a navzdory snahám vlády Gustava Petra zde zůstává další armáda stínu, tvořená polovojenskými jednotkami, což je název používaný pro žoldáky a vrahy, kteří pod odborným vedením USA a Izraele mimo jiné proměnili kolumbijské území v rozsáhlý hřbitov masových hrobů.

Mezitím prezident Joe Biden po setkání se svým tehdejším kolumbijským protějškem Ivánem Duquem v březnu 2022 oznámil, že Kolumbie získá nový status "významného spojence" Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO).

Tváří v tvář válce na Ukrajině je Kolumbie jedinou latinskoamerickou zemí, která se stane "významným spojencem" NATO, a to díky strategickému postavení jako bioceánský stát (Tichý oceán a Atlantik) a s kontinentálním hraničním územím, například v námořní zóně: sousedí s Panamou, Brazílií, Nikaraguou, Venezuelou, Peru a Ekvádorem.

Plán B

Krokem vpřed ve vměšovací politice Washingtonu bylo odvolání peruánského prezidenta Pedra Castilla z funkce. A nyní se chystá impeachment Gustava Petra, což by nepochybně urychlilo vážnou krizi, která by vedla k reaktivaci války. Scénář "lehkého" impeachmentu se již připravuje a snaží se mu zabránit v realizaci vládního programu a plánovaných reforem, což by rovněž vedlo ke stejné krizi, ale ve zpomaleném tempu.

Spojené státy a jejich stoupenci se rovněž nadále snaží odstranit Andrése Manuela Lópeze Obradora z mexické vlády a přerušit jeho suverénní politiku. Prozatím není spoluúčastné pravicové křídlo Washingtonu dostatečně silné na to, aby ho odstranilo z funkce: úsilí se soustředí na pošpinění jeho popularity a paralyzování jeho vlády.

Pravdou je, že vzhledem k tomu, že Ukrajina nefunguje podle jejich představ, přehodnocují svou hemisférickou strategii, plán B.

Aram Aharonian

Aram Aharonian: uruguayský novinář a komunikolog. Mistr v oboru integrace. Tvůrce a zakladatel televize Telesur. Předsedá Nadaci pro latinskoamerickou integraci (FILA) a řídí Latinskoamerické centrum pro strategickou analýzu (CLAE, estrategia.la).