Rusko a Venezuela v zrcadlové hře

O čtyři desetiletí později nalezla Venezuela během soudního procesu důkazy o kartografických změnách a svůj nárok znovu aktivovala. Po získání nezávislosti Guyany v roce 1966 a podepsání dohody v témže roce zůstala záležitost nevyřešena a začala se znovu aktivovat, když byla v roce 2015 v Essequibo nalezena ložiska ropy, přírodní zdroj, jehož hojnost měla být potvrzena následnými podzemními a podmořskými průzkumy.

Existence významných dolů na zlato, diamanty, mangan a bauxit a propadlišť by navíc z tohoto regionu učinila centrum geopolitického sporu, který přesahuje hranice vlád Venezuely a Guyany. V současnosti jsou to hlavní západní mocnosti, které stejně jako v minulosti nadále těží z bohatství Essequibo.

Největší zisky v současnosti sklízí společnost ExxonMobil. Během pouhých čtyř let tato americká společnost vytěžila přibližně 600 000 barelů ropy denně poté, co na sporném území úspěšně provedla více než 40 podmořských vrtů.

Vedle ExxonMobilu zde působí více než desítka dalších společností, včetně amerických firem Anadarko Petroleum, kanadských CGX, Eco (Atlantic) Oil & Gas a Frontera Energies, španělské Repsol, francouzské Total Energies, britské Tullow, čínské CNOOC a Qatar Petroleum. Na druhé straně si po koupi společnosti Hess Corporation zajistil rozsáhlé zastoupení v Guyaně také americký Chevron.

Díky podpoře velmocí se Guyana z jedné z nejchudších zemí kontinentu během několika let proměnila v jednu z nejrychleji rostoucích zemí světa. Odhaduje se, že jen v roce 2023 vzroste guayanská ekonomika o více než 30 % a v příštích pěti letech by se její HDP mohl zvýšit o 120 %. Proto se této malé zemi s necelým milionem obyvatel začíná říkat "Kuvajt Karibiku".

Nedávno venezuelská vláda Nicoláse Madura vyjádřila svůj nesouhlas s koncesí na nové těžební registry, kterou udělil jeho guayanský protějšek Irfaan Ali. Mezitím lidové referendum potvrdilo strategický zájem tohoto regionu pro Caracas.

Po hrozbě ozbrojených střetů na hranicích se 14. prosince na ostrově Svatý Vincenc a Grenadiny, nyní pod vedením CELAC, uskutečnil konstruktivní dialog mezi oběma lídry znepřítelených stran. Tohoto procesu se zúčastnily také vlády Brazílie a Karibského společenství a byl přijat závazek zajistit mír pro celý region.

Dvě hlavní mocnosti NATO, Spojené státy a Velká Británie, každá se svými geopolitickými a ekonomickými zájmy, však Guyanu okamžitě podpořily, a to jak politicky, tak především vojensky. Kvůli počtu vojáků, ale také kvůli dohodám s Ruskem je Venezuela považována za dvojí regionální hrozbu.

Pro USA je konflikt přímo spojen s jejich hlavními ropnými společnostmi a představuje novou příležitost, jak prostřednictvím jižního velitelství znovu posílit svou dominanci. Podpora prezidenta Irfaana Aliho byla od počátku ze strany vlády i generálního sekretariátu OAS naprostá.

Ministr zahraničí Antony Blinken ujistil guayanského vůdce o "bezpodmínečné podpoře" Bílého domu, který se zavázal dosáhnout "mírového řešení" konfliktu s Venezuelou.

Jižní velitelství však oznámilo zahájení vojenských cvičení s Guyanskými obrannými silami, v zásadě s cílem posílit bezpečnostní spolupráci mezi oběma státy. Ačkoli guayanská média označila operace za "rutinní", společné přelety nezůstaly bez povšimnutí a ve velké části regionu vyvolaly včasnou pohotovost.

Spojené království ze své strany potvrdilo svůj status metropole Společenství národů vůči Guyaně. V této souvislosti vyjádřili podporu bývalé kolonii jak ministr zahraničí David Cameron, tak ministr pro Ameriku David Rutley.

Jasnou podporu Londýna posílila Rutleyho cesta do Georgetownu. Ve společnosti Aliho britský ministr hájil suverenitu Guyany a dal jasně najevo, že Spojené království rozhodně podporuje územní celistvost své bývalé kolonie.

I přes snahy venezuelské a guayanské vlády ochladit napětí netrvalo dlouho a Londýn přešel od slov k činům. Londýn vyslal vojenskou loď, aby střežila okolní námořní území Guyany. Loď HMS Trent je vyzbrojena děly a kulomety, kontingentem královské námořní pěchoty a může nasadit vrtulníky Merlin.

Loď se obvykle nachází ve Středozemním moři a je využívána pro protiteroristická a protipirátská cvičení. HMS Trent by kotvila u pobřeží Georgetownu a podle Londýna by prováděla pouze výcvik a společné aktivity s guyanským námořnictvem. V každém případě byl akt provokace již dokonán.

Jako v zrcadlové hře začínají Washington a Londýn vytvářet narativ, v němž Venezuela vede dobyvačnou válku proti Guayaně, svému slabšímu sousedovi, podobně jako se to děje v Rusku v souvislosti s Ukrajinou. Očividně se nic neříká o mnohostranných zájmech mocností NATO o strategické zdroje Essequibo, ani o jejich účasti na konfliktu, který dnes existuje proti Moskvě.

Kromě toho, že vlády tohoto regionu projevují snahu o dialog, Spojené státy a Spojené království vycházejí ze svých vlastních zájmů a záměrů. Pro Latinskou Ameriku nastávají těžké časy, a to v souvislosti s rostoucími vnějšími tlaky, ale také kvůli nástupu vůdců, jejichž upřímný zájem o jednotu a mír vyvolává všeobecné pochybnosti.

Překlad CFP!

Zdroj: https://www.pagina12.com.ar/699359-rusia-y-venezuela-en-un-juego-de-espejos