Kladivo na (dezinformační) čarodějnice"?

„Digitální kladivo na dezinformační čarodějnice“ je tedy metaforou současného boje proti nežádoucím informacím, který někdy více připomíná hon na čarodějnice než skutečnou snahu o pravdu. Je to varování před tím, co se stane, když se strach a touha po kontrole stanou silnějšími než svoboda projevu a kritické myšlení. V digitálním věku, kdy informace obíhají svět během zlomku sekundy, se vedle pokroku objevila i nová výzva: dezinformace. Tyto šířící se polopravdy a lži pronikají do politiky, zdravotnictví, mezilidských vztahů i kultury. Snahy bojovat proti nim vyústily v nástroje a postupy, které by někteří mohli označovat za „digitální kladivo na dezinformační čarodějnice“. Přestože jejich cílem může být pravda a ochrana veřejného prostoru, vyvstává otázka, zda se toto digitální kladivo občas nestává nástrojem cenzury a represe.

Název „kladivo na čarodějnice“ (Malleus Maleficarum) tedy odkazuje na středověký manuál, který sloužil inkvizici k identifikaci a trestání údajných čarodějnic. Byl nekompromisní, manipulativní a využíval strachu k upevnění moci. Tisíce nevinných lidí byly na základě nejasných důkazů obviněny, odsouzeny a upáleny (Pappenheimerův čarodějnický proces či Salemský čarodějnický případ) a o čemž napsal Václav Kaplický román (1963) a Otakar Vávra natočil film (1969). Dnes sice čarodějnice na hranicích neupalujeme, ale digitální sféra odhaluje podobnou dynamiku. Dezinformace jsou vnímány jako moderní „temná síla“, která ohrožuje společnost. Anti-dezinformační iniciativy se tak ocitají v roli digitálních inkvizitorů, často s podobně problematickými důsledky:

- Komodifikátoři anti-dezinformací: Když boj proti lžím otevírá dveře k moci a zisku

- Zneužívání boje proti dezinformacím pro marginalizaci oprávněné nespokojenosti občanů

- „Obchodníci s anti-dezinfem“ jsou stejně nemorální jako „obchodníci s chudobou“

A jak by tedy taková příručka vypadala?

Struktura a obsah manuálu

Teoretická část: Definice dezinformace a nepřítele

Čarodějnice digitální doby jsou definovány jako šiřitelé informací, které narušují společenský řád, podkopávají důvěru ve stát či ohrožují kolektivní konsenzus. Zdůraznění, že „dezinformace“ může mít různé podoby: od manipulativních narativů až po nevhodné otázky.

Procesní část: Jak identifikovat dezinformační čarodějnici

Sestavení profilů „nebezpečných jedinců“: lidé sdílející kontroverzní články, ti, kteří zpochybňují mainstreamová tvrzení, nebo šíří „pochybné memy“. Nástroje boje: monitorovací algoritmy, umělá inteligence a sociální sítě jako nástroj kontroly a cenzury. Doporučení pro vytvoření dezinformačních „tribunálů“, kde budou viníci veřejně usvědčováni prostřednictvím tzv. fact-checkingu.

Praktická část: Jak čelit dezinformacím v praxi

Vysvětlení, jak vytvořit digitální očistu veřejného prostoru pomocí blokování, shadowbanu a omezování dosahu „závadných názorů“. Doporučení využívat „digitální inkvizitory“ (influencery a odborníky na dezinformace) pro kontrolu narativu. Strategie, jak oslabit vliv „digitálních čarodějnic“, například znevěrohodněním jejich osobní reputace nebo označením za „nepřátele demokracie“.

Stejně jako původní Malleus Maleficarum by Digitální kladivo na dezinformační čarodějnice zanechalo hluboký dopad na společnost. Strach z označení za dezinformátora by vedl k autocenzuře a snížení prostoru pro otevřenou debatu. Manuál by ospravedlňoval represivní opatření tím, že by boj proti dezinformacím označil za morální a nezbytný pro zachování řádu. Tato moderní inkvizice dezinformací by však čím dál více narážela i na kritiku – podobně jako ta středověká. Otázky o definici pravdy, o hranicích svobody slova a o zneužití moci jsou čím dál hlasitější už dnes. Navíc existuje riziko, že „digitální čarodějnice“ se nestanou pouze oběťmi systému, ale i symboly odporu proti němu. Manuál by zahrnoval i technologie, organizace a politická opatření zaměřené na odhalování, potírání a eliminaci dezinformací algoritmy a umělou inteligencí, fact-checkingovými organizacemi, regulacemi a zákony či moderací a cenzurou. Aby ale manuál alespoň nějak spravedlivě fungoval, musel by nově zavést i několik, dosavadní stav zlepšujících, žádoucích zásad:

• Transparentnost (platformy a organizace by měly jasně vysvětlovat, proč byl obsah označen, a umožnit odvolání).

• Právo na obhajobu (lidé by měli mít možnost vysvětlit své příspěvky a uvést věci na pravou míru).

• Vzdělávání místo represe (namísto mazání obsahu je efektivnější vzdělávat veřejnost o kritickém myšlení a ověřování zdrojů).

• Nezávislá kontrola (rozhodnutí o dezinformacích by měla být přezkoumávána nezávislými institucemi).

Boj s manipulativními dezinformacemi je nepochybně stejně důležitý, jako boj s manipulativními anti-dezinformacemi (Dezfact-checking: Dezinformační fact-checking). Manipulace a lži mohou destabilizovat společnost, ovlivnit politická rozhodnutí nebo poškodit zdraví lidí. Avšak bez transparentnosti, odpovědnosti a respektu k svobodě projevu hrozí, že manuály typu "(digitální) kladivo na (dezinformační) čarodějnice" vytvoří novou podobu inkvizice. Moderní společnost stojí před dilematem: jak chránit pravdu a současně zamezit tomu, aby boj s dezinformacemi nepřerostl ve zbraň proti svobodné diskusi. Pokud se chceme vyhnout opakování chyb minulosti, musíme usilovat o rovnováhu mezi ochranou veřejného prostoru a respektováním svobody projevu. Dezinformace jsou skutečnou hrozbou, ale jejich potírání nesmí ohrozit to, co činí naši společnost svobodnou a demokratickou.

Zdroj: https://www.blogosvet.cz/article/co-kdyby-vydal-eliminator-vnitrni-kolaborace-v-eu-bob-kartous-i-nejaky-inkvizitorsky-manual-digitalni-kladivo-na-dezinformacni-carodejnice-4nwuR