Hitler potřeboval provést nějakou veřejnou demonstraci, aby tím zvýšil morálku německé armády! Jeho tehdejší ministr propagandy, Joseph Goebbels, se rozhodl zrealizovat to tak, že bude veřejnosti ruský voják představen jako ubohé bezvýznamné nic! Měl v úmyslu natočit krátký dokumentární film, na němž bude zobrazeno, jak se ruští vojáci mezi sebou navzájem bijí o pouhý kousek chleba!
Podle některých informací, na natáčení tohoto "historického dokumentu" dorazil sám Goebbels! Podle jeho představ bylo zapotřebí, a to ještě před započetím osudové bitvy o Moskvu, pozvednout pokleslého ducha německých vojáků! Těm se tehdy, a to za nebývalých obtíží, podařilo obsadit Smolensk. Fašisté byli předtím zvyklí, a to během jediného měsíce, obsadit celý stát a tady najednou na dva a půl měsíce uvízli v ruském vnitrozemí!
Z řad ruských válečných zajatců byli z tohoto důvodu vybráni lidé neevropského vzhledu! Bylo naplánováno nechat je vyhladovět až do zvířeckého stavu, aby v nich pak již nezůstalo vůbec nic lidského, aby se jim pak předhazovalo jídlo jako smečce hladových zvířat...
Po nějaké době pak do tábora dorazili významní němečtí důstojníci a spolu s nimi i celá skupina těch nejlepších německých kameramanů a režisérů! Světlo, kamera, začínáme!
Po obvodu výběhu, do nějž umístili Uzbeky, se seřadili Árijci! Vysocí, krásní, světlovlasí, modroocí, zkrátka jak z nějakého módního žurnálu! Dokonale to kontrastovalo s postavami špinavých a vyhublých vězňů!
Pak dorazil automobil a byl otevřen jeho zavazadlový prostor. A odtud se okolím rozlila nemyslitelná vůně čerstvě upečeného chleba, z níž se sbíhaly sliny dokonce i těm dobře živeným a sytým Árijcům!
Vyvrcholením tohoto odporného představení měl pak být bochník chleba, vhozený do ohrady mezi tyto utýrané chudáky! A to přímo před filmovými kamerami!
Měl se z toho stát významný dokument Třetí Říše, vypovídající o tom, jak se nelidská zvěř rve mezi sebou o pouhý kousek chleba!
Pro německé vojáky to pak mělo být důrazným poučením: "Toto nejsou lidé, s nimi nesmíte mít žádný soucit"!
Jenže se to vše německému velení nějak vymklo... Doprostřed výběhu dopadl bochník chleba... Přistoupil k němu nejmladší chlapec... Nastalo hrobové ticho! Chlapec uchopil bochník, po třikráte jej políbil a přiložil ke svému čelu, jakoby to byla svátost! Pak jej předal nejstaršímu z Uzbeků...
Uzbekové se sesedli do kruhu, orientálním způsobem zkřížili nohy a začali si mezi sebou chléb předávat jako na Samarkandské svatbě! Každý z nich dostal svůj kousek, zahřál ho v rukou, zavřel oči a snědl ho, aby ho předal dalšímu! Na konci této zvláštní hostiny pak zaznělo: "Chudoga Šukur" (Sláva Bohu).
Němci zuřili! Goebbelsovy plány ztroskotaly na ušlechtilosti tohoto lidu! Neměli ani jen to nejmenší tušení, jak majestátní mohou být lidé jiné rasy, jaké mohou mít mezi sebou vztahy, jak moc lze milovat svoji vlast a důstojným způsobem uctít chléb!
Závěrečná část tohoto příběhu je pro tu dobu již jen tradiční! Zajatci byli opět brutálně zbiti! Nepopravili je však hned, po dobu několika měsíců je ještě ponechali v táboře. Do dubna 1942 přežilo 77 z nich...
Pak je vyhnali do lesa a postříleli je tam...
Jejich posledními slovy byla píseň o jejich rodné vlasti! Hrdě ji zpívali svým rodným jazykem a modlili se...
Avjerkij Bjelov
(z VK stránek Avjerkij Bjelov)
Komentáře