Zápisník z Káhiry čtvrtý, takřka sportovní

Podrobnosti

Téma / Téma na tento týden|

12. leden 2010|

Tereza Spencerová|

14414 x

Dnešek je pro Káhiru a vlastně i pro celý Egypt dnem živelného státního, národního a možná až vesmírného smutku. Jejich hvězdy, miláčci, bohové, zkrátka jejich fotbalisti, kterým se neřekne jinak než Faraoni,  mají dneska hrát svůj první západ na mistrovství Afriky v Angole (a to s Nigérií, to bude fakt zápas!), ale zápas na obrazovkách nebude. Práva na přenosy totiž shrábla Al Džazíra, která teď chce 55 milionů egyptských liber (v korunách je třeba to znásobit třemi a kouskem) za deset přenosů. Egyptská televize to odmítla, že na to nemá, a tak fotbal uvidí jen movitých horních dese tisíc, kteří mají placený sportovní kanál Al Džazíry u sebe hezky doma na satelitu...

Pro Egypťany je fotbal náboženstvím (tím spíš, že nyní mají šanci vyhrát titul mistra Afriky potřetí za sebou), a když koncem loňského roku vypadli v rozhodujícím zápase o postup na mistrovství světa s Alžírskem, hordy zoufalých fanoušků si vylily vztek a frustraci tím, že zdemolovaly alžírskou ambasádu v Káhiře. Roztržka mezi oběma zeměmi se začíná urovnávat až v těchto dnech, kdy se první Egypťané začínají do Alžírska vracet za svou gastarbeitrovskou prací.

Jak mi vysvětlil jeden kamarád, egyptská státní televize se při cenách nastavených Al Džazírou dostala do kleští. Pokud by požadovanou sumu vyplatila, dostane se do palby kritiky intošské opozice a jejích médií, proč stát vyhazuje v době krize takové závratné částky za nějaký fotbal, když je naléhavě potřeba opravit třeba školy, nemocnice, vyplatit penze důchodcům a podobně. Pokud by je nekoupila (jak se nakonec taky stalo), prokleje ji (a už ji nejspíš i proklel) celý více než osmdesátimilionový národ. Fotbal tu není jen náboženstvím, ale pro drtivou většinu Egypťanů i jedinou radostí, jedinou možností projevit hrdost na svou zemi. Protože jinak je jejich život vcelku pochmurný:  OSN dnes odhaduje, že pod hranicí chudoby - tedy s méně než dvěma dolary na den -- žije asi 20 procent Egypťanů, což Egypt řadí na 119. místo ze 173 hodnocených zemí. Skutečná čísla ale budou podle všeho horší. Ony dva dolary na den totiž představují v přepočtu asi šest egyptských liber, přičemž třeba čtyři nejmenší chlebové placky přijdou na libru (při početnosti zdejších rodin je to cena horentní) a kuře stojí dvacet liber a víc, zatímco kilo hovězího skočilo během posledních tří měsíců dokonce na padesát. Rodiny, které si ještě před dvěma lety mohly dovolit kuře alespoň jednou týdně, to už nějakou dobu udělat nemohou. 38 milionů lidí má navíc přístup jen k vodě z kanalizace a 76 procent vody na venkově je smícháno s vodou odpadní. A k tomu asi 45 procent chudých neumí číst a psát, přičemž se negramotnost nejvíc týká žen - na venkově je negramotných až 85 procent z nich, zatímco ve městech „jen" 57 procent.

Základním pravidlem pro udržení režimu bývaly vždy chléb a hry. V Egyptě dnes ovšem pro většinu lidí není k mání ani to, ani to.

Komentáře