BKP: Autogenocidní hereze Bergogliovy sekty a historie církve

Jejím cílem je transformace Kristovy církve do globální satanovy anticírkve New Age. Jde o tak šokující zločin proti Bohu, církvi i lidstvu, že prostý člověk, ba ani katolický kněz, není schopen něco takového ani na mysl připustit. Ano, toto je opravdu nepochopitelné a vrcholně šokující. Bohužel tento donebevolající zločin je krutou realitou.

Krátce z církevní historie

Na VI. všeobecném koncilu roku 680-681 bylo z církve vyloučeno několik nejvyšších církevních hierarchů a s nimi i papež Honorius. Závěry koncilu, obsahující tato vyloučení, potvrdil papež Lev II. Šlo zde o odsouzení hereze monotheletismu (monos = jeden, thelema = vůle).

Heretici tvrdili, že ve dvou Kristových přirozenostech, božské a lidské, je jen jedna vůle. Učení církve potvrzené čtyřmi prvními koncily je, že v Kristu je jedna osoba, ale dvě přirozenosti, lidská a božská. Lidská přirozenost předpokládá lidskou vůli. Přirozenost božská je spojena s božskou vůlí.

Přesto obě přirozenosti, což je tajemství víry, jsou spojeny v jedné osobě našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který je pravý Bůh a pravý člověk.Heretici tvrdili, že v obou přirozenostech, božské a lidské, je jen jedna vůle (mono-thelos). Tím hereze zpochybňovala spasitelnou Kristovu oběť za hříchy lidstva. Dogma o Kristu Vykupiteli je základní dogma křesťanství.

Papež Honorius zemřel roku 639. Po něm nastoupil Severinus (640). Ten tuto herezi odsoudil. Po něm zaujal papežský stolec Jan IV. (640-642), který svolal do Říma synodu. Ta rovněž monotheletismus odsoudila roku 641. Sám papež prohlásil:

„Učení o jedné vůli je heretické. Ať jsou otázáni stoupenci tohoto učení, která je ta jedna vůle, zda lidská nebo božská. Pokud řeknou božská, popírají tím Kristovu pravou lidskou přirozenost, a tím upadají v manicheismus. Tvrdí-li, že tato jedna vůle (mono-thelos) je lidská, pak musí být zavrženi jakožto popírači Kristova božství.“

Papež Theodor I. (642-649) požádal císaře Konstantina II. o okamžité zrušení heretického dekretu Ekthesis, prosazujícího herezi monotheletismu.Papež Martin I. (649-653[655]) hned roku 649 svolal do Říma synodu, která hereze monotheletismu ostře odsoudila. Synody se zúčastnil i Maxim Vyznavač († 662), jeden z hlavních obhájců pravověrnosti. Císař přikázal papeže i svatého Maxima v Římě zajmout a dopravit do Konstantinopole. Před soudem papež pronesl:

„Dělejte se mnou, co chcete, dejte mě, jak jste poručili, na kusy rozsekat, ale do jednoty s heretickou církví Konstantinopole nevstoupím.“

Rozsudek smrti nad papežem Martinem byl pak změněn na vyhnanství do krymského Chersonesu (Sevastopolu). Zde na následky věznění a mučení zemřel 16. září 655.Poslové heretického patriarchy Pavla přišli i za služebníkem Božím Maximem. Vychytrale se ho zeptali, zda náleží do církve, a pokud ano, ať se sjednotí s nimi. Svatý Maxim na to odpověděl:

„Pán Ježíš nazval církví tu, která se drží pravdivého, spasitelného vyznání víry. Za to On nazval blahoslaveným Petra a na něm slíbil založit všeobecnou církev. (viz Mt 16,16-19) Proto se chci dozvědět obsah vašeho vyznání víry. Pokud neprotiřečí pravdě, hned vstoupím do společenství s vámi.“

Na popud heretické hierarchie císař odsoudil Maxima do vyhnanství. Odtud byl pak znovu převezen do Konstantinopole k výslechu. Začali se svatého Maxima vyptávat, jestli se sjednotí s Konstantinopolí. Vyznavač odpověděl:

„Ne, protože představitelé této církve tím, že odhodili závěry čtyř všeobecných sněmů, sami sebe vyloučili z církve. Tím ztratili svou pravomoc i kněžství, jak to bylo prohlášeno na sněmu v Římě (649). Proto se ptám: Jaké svátosti mohou teď vysluhovat? Anebo jaký duch sestupuje na ty, které světí? ... Vím z Písma, že Duch svatý vrhá anathemu dokonce na anděly, jestliže hlásají jiné evangelium (viz Gal 1,8).“

Papež Lev II. roku 681 potvrdil VI. všeobecný sněm a vyloučení z církve papeže Honoria slovy:

„Honorius dopustil, že neposkvrněná církev byla poskvrněna.“ Španělským biskupům pak o Honoriovi napsal: „Věčným zavržením jsou potrestáni Theodor z Pharanu, Cyrus z Alexandrie, Pyrrhus, Pavel a Petr, biskupové Konstantinopole i s Honoriem, který vznikající plamen bludného dogmatu, jak se na apoštolskou autoritu slušelo, neuhasil, ale nedbalostí podporoval.“

Klatbu nad Honoriem zopakovala synoda trulanská i sedmý (787) a osmý (869-70) všeobecný koncil.Aktualizace výroků svatého papeže Martina a svatého Maxima k dnešní situaci v církvi.

Citace papeže sv. Martina: „Dělejte se mnou, co chcete, dejte mě, jak jste poručili, na kusy rozsekat, ale do jednoty s heretickou církví Konstantinopole nevstoupím.“

Komentář: Vstoupil by dnes svatý papež Martin do jednoty s heretickou církví Říma? Ne! Raději by se nechal na kusy rozsekat. Citace svatého Maxima: „Pán Ježíš nazval církví tu, která se drží pravdivého, spasitelného vyznání víry. Za to On nazval blahoslaveným Petra a na něm slíbil založit všeobecnou církev.“

Komentář: Na Petrovi Ježíš založil svou církev, na Bergogliovi satan zakládá svou anticírkev New Age. Petr je blahoslavený a s ním i ti, kteří se drží pravověrného učení. Bergoglio je proklatý – dle Gal 1,8-9 – a s ním i ti, kteří přijímají jeho falešné učení a synodální sebevraždu. Citace sv. Maxima:

„...představitelé této církve tím, že odhodili závěry čtyř všeobecných sněmů, sami sebe vyloučili z církve. Tím ztratili svou pravomoc i kněžství, jak to bylo prohlášeno na sněmu v Římě (649).“

Komentář: Toto doslova a do písmene platí o bergogliánské sektě, která svůj heretický program koncentrovala v tzv. synodální cestě legalizující modlářství a LGBTQ zvrácenosti. Tato bergogliánská sekta odhodila závěry nejen čtyř všeobecných sněmů, ale i celý Dekalog a Kristova přikázání i celou Tradici apoštolů, otců a svatých i se všemi platnými, tedy pravověrnými koncily.Citace sv. Maxima: „Proto se ptám: Jaké svátosti mohou teď vysluhovat? Anebo jaký duch sestupuje na ty, které světí?“

Komentář: Toto jsou podstatné otázky pro biskupy a kněze, kteří tvoří jednotu ducha s bergogliánskou sektou. Odpověď je jasná. Svátosti jsou bez Ducha svatého neplatné, tedy i biskupská a kněžská svěcení. Citace sv. Maxima: „Vím z Písma, že Duch svatý vrhá anathemu dokonce na anděly, jestliže hlásají jiné evangelium. (viz Gal 1,8).“

Komentář: Tedy na Bergogliovi a jeho sektě je Boží anathema, vyloučení z církve. Pokud nebudou činit pokání, budou věčně zavrženi.Citace VI. všeobecného koncilu a papeže Lva: „Honorius... dopustil, že neposkvrněná církev byla poskvrněna. ... Honorius vznikající plamen bludného dogmatu, jak se na apoštolskou autoritu slušelo, neuhasil, ale nedbalostí podporoval.“Komentář: Papežové II. vatikánského koncilu dopustili, a navíc aktivně spolupracovali na tom, že neposkvrněná církev byla poskvrněna herezemi neomodernismu, synkretismu s pohanstvím i aggiornamentem se světem. Pokoncilní papežové vznikající plamen bludného dogmatu neuhasili, ale nejen nedbalostí, navíc ještě i svou aktivitou ho podporovali. Tedy tak, jako na papeže Honoria, i na ně dopadla Boží anathema.Z pohledu církevní Tradice tzv. Synoda o synodalitě znamená satanizaci katolické církve. Boží anathema dle Gal 1,8-9 dopadá na všechny účastníky pražského satanizujícího a čarodějnického sabatu 5.–12. února 2023.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu+ Metoděj OSBMr

+ Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

23. 1. 2023

----------------------------------------------------

BKP: Odpověď pseudopapeži na jeho propagaci LGBTQ ve světových médiích
Část 3.

Jak je to s Boží láskou k osobám LGBTQ

Citace agentury AP: „(František) řekl, že Bůh miluje všechny své děti takové, jaké jsou.“Komentář: František Bergoglio navozuje lživý dojem, že všichni lidé jsou Boží děti a že Bůh miluje i zlo a hřích, které páchají. Pravdou však je, že Bůh hřích nenávidí a spravedlivě trestá, buď zde na zemi, anebo na věčnosti. Na druhé straně miluje kajícího hříšníka a odpouští mu hříchy pro prolitou krev svého Syna Ježíše Krista.„Bože, miluješ všechno, co jsi stvořil.“ (srov. Mdr 11,24) „A viděl Bůh, že je to dobré.“ (Gen 1)

Zlo nemá původ od Boha, ale od ducha lži a smrti – ďábla. Bůh všechno stvořil z lásky, i anděly. On jim dal svobodu, ale nebylo Jeho vůlí, aby ji mnozí z nich zneužili. Z dobrých andělů se tak k jejich věčné škodě stali zlí duchové.Zde stojíme před nejdramatičtější otázkou, která se bytostně týká každého člověka. I ty můžeš zneužít svou svobodnou vůli a zatvrzele zůstat na cestě lži a zla. Když v tom stavu zemřeš, skončíš ve věčném odloučení od Boha, zdroje lásky a věčného štěstí.

Ano, i ty můžeš skončit v pekle tak, jako pyšní andělé, přestože tě Bůh miluje. Jestliže se nechceš oddělit od lži a zla a opustit cestu vzpoury proti Bohu a nemorálnost LGBTQ, pak se pravdivě nemiluješ.Bergoglio, falešný prorok, svým sodomickým, covidovým, ekologickým a jiným antievangeliem táhne masy do pekla. Povinností každého pravověrného papeže je ale varovat lidi před věčným zavržením.První lidé se nechali svést duchem lži a smrti k hříchu. Odmítli Boží přikázání, Bohu už nevěřili a uvěřili lži, kterou jim předkládal ďábel jako jejich dobro.

Tak vešlo do lidské přirozenosti duchovní ďáblovo semeno, dědičný hřích. Proto, máme-li zachránit svou nesmrtelnou duši od ložiska zla, které je v nás, musíme toto zlo nazvat pravým jménem a postavit se proti němu. To vyjadřuje Kristův požadavek: „Zapři sám sebe.“ Pravdivé sebepoznání a sebekritika je součástí spasitelného pokání, tedy záchrany duše.Ježíš na kříži prolil svou krev za nás na odpuštění hříchů. Odpuštění ale získá jen ten, kdo dovolí Božímu Synu, Spasiteli, aby Jeho krev očistila jeho duši od hříchů. Podmínkou je, že kajícník si musí svůj hřích přiznat a dát jej skrze víru pod Kristův kříž. Boží láska se projevila tím, že Bůh nás nejenže stvořil a dal nám existenci, ale On za naše hříchy vydal na smrt svého jediného Syna. Boží Syn na kříži zaplatil svou smrtí, abychom měli věčný život.

Tento život je v lásce a sjednocení s Bohem a Božími anděly i se všemi svatými a spravedlivými.Bergoglio záměrně navozuje svým výrokem mylný dojem. V důsledku z něj vyplývá, jako by Bůh už nevolal k pokání, ale chtěl, aby hřích člověka zotročil, aby nakonec v hříchu zemřel a byl s hříchem, kterým se od Boha odděluje, věčně zavržen.

To, co Bergoglio předkládá, není Boží láska. To je nenávist hada, který svádí duše s cílem je v nekajícnosti zahubit. Bergoglio legalizuje širokou cestu hříchu, oslepuje oči a otupuje svědomí. On dobře ví, kde jeho tzv. synodální cesta s legalizací LGBTQ končí. Pseudopapež odvádí duše od Kristovy úzké cesty spásy spojené s Božími přikázáními.

Záměrně zamlčuje podstatnou pravdu, že každý člověk bude v hodině své smrti stát před Božím soudem a bude skládat účty za svůj život. Pak bude buď věčně spasen, nebo věčně zavržen.Bergoglio použil termín Boží děti. Kdo je Boží dítě?

Ten, kdo přijal Ježíše Krista (J 1,12). Ten, kdo má Jeho Ducha, neboť „kdo nemá Ducha Kristova, ten není Jeho“ (Ř 8,9). Ježíš řekl: „Ten mě miluje, kdo zachovává má přikázání.“ (J 14,23-24) Těm, kteří odmítají Boží přikázání, Ježíš říká:

„Nikdy jsem vás neznal, odejděte ode mne, pachatelé nepravosti!“ (Mt 7,23) „... do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!“

(Mt 25,41)Bergoglio klame zatvrzelé hříšníky, aby je udržel na cestě antipokání, a proto tvrdí, že Bůh miluje všechny Boží děti takové, jaké jsou. Rafinovaně a ďábelsky tím vyřazuje základní požadavek naší spásy, kterým je pokání. Ježíš ale srozumitelně a výrazně varuje: „Nebudete-li činit pokání, všichni zahynete.“ (Lk 13,3)Byzantský katolický patriarchát (BKP) – hlas volajícího na poušti
27. 1. 2023