NWO a jeho konec.

NWO byla vize lidí, co měli v genech cíl ovládnout moc a použít ji proti lidem. Naštěstí je zde ale Moc jiná. Ta Neuplatitelná. Nezkažená. Ta, co vše Stvořila.

Moc, co máme všichni od narození ve svém srdci. Základ všeho dobra a bohatství nejen na této planetě. Základ světa bez válek a ruin.

Neustálý ekonomický růst založený na dluhu. Ale Život je hybatelem Světa. A Život, to jsme My. A na této planetě je již mnoho Živých lidí co si uvědomují, kam by nové NWO vedlo a co by pro lid znamenalo, kdyby se prosadilo.

Živí lidé podporují Život. I proti těm, co dnes veřejně tleskají covidovému šílenství. To jimi je prozatím NWO stále drženo při životě. Jenže i tomu je pomalu konec.

Díky Živým lidem je dnes NWO jen jedna z kvantových možností. Možnost, co mohla být. A jen díky rozmáhajícímu se Životu na této planetě, už nikdy nebude.

Ledaže bychom to opět chtěli. Ale to už bychom šli sami proti sobě. Proti Živému Životu a káleli si tak znovu do vlastního hnízda.

Proto je zde nasnadě jedna hezká myšlenka z filmu Země zítřka. Jde o to, jakého vlka svojí tvořivou myslí krmíme. Myslíme-li a zaháčkovalo-li se nám vmysli temnou stranou připravované NWO, je jeho konec v „nedohlednu“.

Ale začneme-li z mysli NWO vytěsňovat a místo něj mít v mysli nový svět bez válek, násilí, zloby a nemoci, pak, jak se píše Novém zákoně, podle tvé vůle se ti staň. A to v obou případech.

A opět se dostáváme zpět k nám samotným a naší zodpovědnosti za to, na co myslíme a tím, jak myslíme i tvoříme.

Jsme stvořeni k Tvoření. Vyšli jsme z jedné Prapodstaty Bytí. Jsme Bytí samo. Proto jsme dokonalí jako ono Prabytí, které je v nás, které nás všechny převyšuje a zároveň zahrnuje do sebe. A je-li ono Prabytí dokonalost sama, jak my můžeme být nedokonalí anebo bez dokonalosti?

Ano, cílem NWO a jeho služebníků – služebníků krvavého prabytí, falešně se za Pravé Prabytí vydávajícího – bylo získat moc nad námi. Lidmi, zemí, přírodou i Životem. Nad Dokonalostí. Jednoduše tím, že v nás samých výchovou ubili naše vědomí si sebe sama. Naši vlastní Dokonalost. Vzpomínku na Ni. Toho, kdo jsme, odkud jsme přišli a kam můžeme jít, když budeme chtít.

Byli jsme a stále ještě jsme, součástí ohromné hry o Život. O planetu, její zdroje a její bohatství, které nikdo z nás nevytvořil. A přesto si jej mnozí přivlastnili a zbohatli. Prodali ho těm, co pod hrozbou trestu zapomenuli kdo a kým jsou.

Dnes jsme v době, kdy se takříkajíc láme chleba. Lidé jsou stavěni do role, kdy se postaví na nohy tím, že systémovou lež prohlédnout. A na ty, co ve strachu a s podporou systému ubijí ty, kteří lež prohlédli. Ve strachu, že by přišli o něco, co stejně nikdy nevlastnili a tím pádem nikdy neměli a nikdy mít nebudou.

Na svět jsme přišli nazí a truhla kapes taky nemá. Po celý život tedy „nic“ (krom těla) nevlastníme a nemáme. A i to tělo, koneckonců vlastní naši rodiče. A jejich těla zase jejich rodiče. A půjdeme-li ve vypočítávání vlastníků těl dál, potom zjistíme, že nám nepatří ani to tělo. A bez těla zůstane jen Mysl. Duch, co se kdysi a hodně dávno vznášel nad vodami. Byl sám. Dokonalý. Jediný a Jedinečný. Stejně jako dnes my.

Semínka Jeho Jedinečnosti. V srdci nádherná a dokonalá.

Jak chutná moc, otroctví, sobectví, války a ničení už víme. Je čas se probudit. Je čas na změnu. Jedinečnou a proto opět v Dokonalosti plánu Dokonalou.

Je čas začít krmit toho správného vlka. Chce to odvahu. Máme ji. Je nám od narození dána. Je v našem srdci. Je v srdcích našich rodičů a prarodičů. Je v srdcích našich rodů, jichž jsme nyní vyslanci, abychom měnili a změnili svět.

Z násilného v mírumilovný. Z válečného do harmonického. Ze světa, kde vládnou jedinci naprosté většině na svět, kde jeden zodpovídá za všechny a všichni za jednoho. Jako u Dumasových mušketýrů.

Ne ve válce, rozvratu, dluhu a stálého ekonomického růstu je budoucnost. To už jsme si vyzkoušeli. Nyní je čas na „zkoušku“ novou. V Dokonalosti krásnou a Tvořivou.

Budeme-li i nadále podporovat války a boje, budeme padat níže a níže. Budeme prohrávat. Ale i toto je cesta, kterou se mnozí z nás vydají. Jen ne už na této planetě.

Vesmír je nekonečný stejně jako Život, co jej stvořil. Pro každého je v něm místo. Když ne zde na zemi, tak někde jinde. Nikomu nebude bráněno, aby odešel a dál podporoval destrukci jinde, kde je to ještě možné a ve své podstatě pro potřeby růstu Duše dovolené.

Rozhodneme-li podporovat Život, ke kterému mílovými kroky tato planeta směřuje, můžeme zůstat zde. Bude nám dáno. Bude nám dána zodpovědnost za její opravu, vyčištění a zvelebení. Zaslouží si to.

Vždyť kolik toho pro nás udělala. Jak nám pomohla. A stále „mlčela“ i přesto, že jsme do ní kopali, kutali, vykrádali a vraceli ji za to zpět jen jedy, zlo a války.

Zkrátka moji milí přátelé. Je čas na změnu. A to tak velikou, že se nám z ní až hlava zatočí. Starý svět končí a nový ožívá. Stejně jako dítě, co se mamince narodí a poprvé nadechne. Ona jej uslyší a ví. To je on(ona). Vymodlená bytost, kterou pod svým srdcem nosila a milovala. Bez ohledu na „kopance“ do žeber, zvracení a nevolnosti od rána do večera.

A tak to je nyní s námi a zemí. Rodíme se. Rodí se změna. Dost bylo kopání do žeber naší matky Země. Našich devět měsíců „hýčkání“ je pryč. Už jsme vyrostli a je načase se nadechnout. Z plna hrdla a hned na to zakřičet a vykřičet tu stále systémem ubíjenou a zamlčovanou pravdu: „JÁ JSEM!“

Přeji Vám, aby pro Vás byl ten první nádech, a zároveň na něj navazující první výkřik JÁ JSEM, dokonalým zážitkem. Poznanou Dokonalou Dokonalostí. Hned od jejího prvopočátku. Ze srdce Vám to přeji. Užijte si to.

Užijte si jízdu, která nás všechny čeká. Bude to fičák. JSME jeho součástí.

Proto jsme se na zem v do této doby narodili.

Tak jsme to chtěli.

Život se nedá zastavit. On prostě jen je. Stejně jako my. Jeho Dokonalé Kopie.

A tak to je…

A TAK TO JE!

Všem, co dočetli až sem nechť mi odpustí, že mi zase trochu, ale s o to větší radostí, ujela ruka.

Patrik Aridus vr.

I pod tlakem covidu - „velkým učitelem“, který nás nutí postavit se na vlastní nohy a před kterým smekám - stále v srdci svobodný pán z Kunzova a Radíkova.