Tajemný původ tanga

Jednou ze zemí, ze které do Argentiny odjelo mnoho hudebně nadaných lidí bylo i Slovensko, které tehdy na přelomu 19 a 20 století bylo ještě součástí Rakosko-Uherského císařství. 

Slovenská dechovka z Chynoran

Jednou z takto po Evropě a později i světě migrujících kapel byla i slovenská dechovka z obce Chynorany, která vznikla v roce 1856, kdy se Peter Molnár ujal funkce varhaníka a učitele v místní škole, kde později vytvořil i hudební kapelu. Obec Chynorany byla tehdy součástí Rakouského císařství. První významné vystoupení se uskutečnilo v roce 1861 na metropolitním shromáždění v Nitře, kde chynoranský magistrátní rada Jozef Magdolen vystoupil proti Martinskému memorandu.

Od té doby žije dechovka v obci a hudební nástroje přecházejí z ruky do ruky jejím potomkům. První zakladatel žil v obci 38 let a svým vystupováním zanechal dechové hudbě dobrý základ. Členové dechovky pocházeli ze zemědělských rodin, protože v té době se ještě hudební živnost nerozvíjela.

Výhodou bylo i to, že členové dechovky byli stále doma, mohli se rychle zorganizovat a strávit tak společně mnoho večerů, během kterých se věnovali hlavně hudbě, díky čemuž dosáhli vysoké hudební úrovně.

V roce 1885 nastoupil na místo dirigenta Anton Bliška, který však ve městě působil jen necelé dva roky. Po něm tuto dechovku vedli její členové Pavol Bezák a Jozef Chrenko. Činnost dechové hudby byla zaměřena na různé oslavy, kde se hrálo při různých obecních příležitostech, soukromých oslavách, vystoupeních a také na poutích.

Tato dechovka vznikla v době silné maďarizace, ale protože její členové byli Slováci, hrála i slovenské skladby. Protože úroveň dechovky byla na tehdejší dobu dobrá, přesáhla její činnost hranice okresu, a dokonce i Nitranské župy. V roce 1906 překročila chynoranská dechovka (dnes Chynorianka) hranice své vlasti a odjela kočárem na dva týdny do Rakouska, kde hrála ve městě Mariazell při slavnostech v poutním kostele. A folklórních "kočujících" skupin jako ta z obce Chotyrany bylo na Slovensku mnoho.

Mnozí takovíto zemědělci-muzikanti hlavně z tehdy chudého Slovenska odjížděli i do tehdy velmi populární zámořské destinace Argentiny za prací i kvůli pozemkům, které se tam přidělovaly evropským imigrantům, kteŕí chtěli obdělávat půdu,  zdarma, nebo se prodávaly velmi levně. A sebou si tito imigranti brali jen pár osobních věcí včetně hudebních nástrojů a hlavně svůj osobitý nejen hudební folklór.

Dechovka z Chynoran - Horní řada zleva: Jozef Marko, Jozef Bezák, Jozef Beniak, Jozef Liday, Jozef Bujalka, Ján Bezák, Valent Bezák, Jozef Chrenko, Anton Chrenko, Pavol Bezák, Ján Puchovský, Peter Dubravický, Ján Marko.

foto: Mariazell (Rakousko), 1906

Když se mluví o vlivu různých kulturních skupin, které díky přílivu migrantů do Jižní Ameriky vytvořily specifický styl jihoamerického tanga, často se zmiňuje vliv mnoha skupin z celého světa, ale jen zřídka se zmiňuje vliv imigrantů z východní Evropy, z oblastí, které tvořily bývalé Rakousko-Uhersko (Slováci, Češi, Moravané atd.).

(Pozn.: Mimochodem, českou trubku /dnes národní nástroj Mexika/ přivezli do Mexika právě takovíto hudebníci z bývalého Rakousko-Uherska, kde se dokonce člen rakouské císařské, habsbursko-lotrinské dynastie, bratr rakousko-uherského císaře Františka Jozefa I,  Ferdinand Maxmilián Josef, stal v roce 1864 mexickým císařem Maxmiliánem I. a sebou si na mexický trůn vzal i hudebníky z bývalé Rakousko-uherské monarchie. Tam se česká trubka inkorporovala do hudby mexických mariachi, kde dnes tvoří hlavní nástroj společně se španělskou kytarou, či italskými houslemi.)

Pravdou je, že tito imigranti z východní Evropy (hlavně ze Slovenska) pomáhali formovat tango v našem regionu, ale také to, že tango později silně proniklo do několika východoevropských zemí, zejména zpátky na Slovensko a také do Ruska tedy bývalého Sovětského svazu (kde bylo zakázáno), protože nemělo souhlas tehdejších úřadů. Po desetiletí se v těchto zemích hrálo tango s texty, které místo ve španělštině byly v jazycích těchto východoevropských slovanských národů. 

Tento fenomén přežívá s obzvláštní silou hlavně na Slovensku, kde v Bratislavě (hl. město Slovenska), kterou jsem měl možnost navštívit předloni, překvapivě fungují kluby tanga (např. Tango klub Bratislava), přestože je od Argentiny a Buenos Aires vzdálená tisíce a tisíce kilometrů. Tango na Slovensku zapustilo tak silné kořeny, že vznikl specifický druh tanga tzv. Slovenské tango, které se na Slovensku hraje, zpívá i tančí dodnes. 

Například současná hudební skupina Slovak tango se věnuje interpretaci slovenské hudby mnoha žánrů, ale hlavně slovenského tanga  z období 30. až 50. let 20. století, tedy z doby, kdy v regionu vzniklo množství tang. V jejich repertoáru jsou tangá z dílny Gejzy Dusíka, Pavla Braxatorise, Dušana Pálky a dalších, které proslavily tehdejší pěvecké hvězdy jako František Krištof Veselý, Štefan Hoza, Jozef Kuchár nebo Gabriela Hermélyová.

Zajímavě znějí slovenská tangá i v podání slovenské folklórní skupiny Ľudová hudba Juraja Peníka a slovenské tango má v repertoáru zařazeno i mnoho současných popových slovenských umělců jako například Pavol Hammel, Richard Muller, nebo slovenská - romská skupina Roland Band Smižany.

Tango v SSSR

Pokud jde o bývalý Sovětský svaz, Vadim Kozin byl ve 30. letech 20. století jedním z nejslavnějších zpěváků v Sovětském svazu a byl nazýván "králem tanga". Díky jeho lehkému a intimnímu stylu zpěvu měl davy fanoušků v koncertních sálech, které často musela držet na uzdě místní policie. Nové sovětské nahrávací společnosti v něm viděly vycházející hvězdu. V roce 1937 Kozin zamířil do hlavního města Moskvy. Měl okamžitý úspěch.

Dalším příkladem je Pjotr Leščenko: poté, co v Paříži absolvoval několik baletních lekcí, začal vystupovat se svou lotyšskou manželkou Zinaidou Zakit, baletkou. Jejich vystoupení bylo směsicí baletu, lidového tance a evropského tanga, které bylo tak populární, že je přivedlo na turné po Egyptě, Sýrii, Libanonu, Turecku, Německu a Británii. Právě v Rize, kde improvizoval na cikánskou hudbu a zpíval tango, zjistil, že umí zpívat před publikem. V roce 1935 byl na vrcholu svého úspěchu.

Ačkoli do svého repertoáru stále zařazoval staré ruské romance a dokonce i sovětské písně, většina jeho písní se co do stylu a aranžmá výrazně podobala argentinskému tangu.

I po tak dlouhé době tango v některých oblastech východní Evropy stále existuje a je populární (viz. slovenské tango), a to je skutečnost, kterou v Jižní Americe téměř nikdo nezná.

+ VIDEO ---------------

------------------------------------------------

Diego Daniel García vystudoval antropologii na Uruguayské státní univerzitě a publikoval články v angličtině a srbštině pro známý ruský portál geopolitica.ru.

Celé desetiletí pracoval jako spisovatel a vydával tituly v angličtině (pod pseudonymem Pyotr Volkov). Dlouhá cesta vyjádřená jeho dvěma díly - "Horizonty čtvrté politické teorie" (2019) a "Geopolitika apokalypsy" (2020) - sahá od starověkých náboženství, vývoje křesťanského pravoslaví až po současné filozofy, jako je kontroverzní ruský myslitel Alexandr Dugin.

Zdroj: https://www.mundo24.info/zona-kultura/el-misterioso-origen-del-tango.html