BKP: Záchranné řešení pro Afriku – patriarchát Podmínka obrody – vnitřní modlitba

Apoštol Pavel nyní říká i vám: „Chci, abyste plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi.“ (Kol 2,2-4) Naopak, „žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána“. Tedy nežijte pro seberealizaci svého ega a pro ducha tohoto světa, který pronikl i do srdce církve.  

„V Kristu zapusťte kořeny, na Kristu postavte základy, pevně se držte pravověrné a spasitelné víry.“ Apoštol naléhavě varuje: Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích historicko-kritické teologie, a na vesmírných mocnostech esoteriky, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství. Bůžkové pohanů jsou démoni. Nemůže být smícháno křesťanství s pohanstvím, není žádná jednota Krista s Beliálem.

Co se týče takzvaných nových liturgických obřadů s pohanskými prvky, kterými pohané uctívají démony, plně platí varování apoštola: „Nemůžete pít kalich Páně a kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.“ Internáboženský dialog je ve skutečnosti antimisií a není za ním Duch Krista, ale duch antikrista. Nelze zaměňovat vnitřní modlitbu, jejímž centrem je Kristus, za orientální meditace praktikované v buddhismu či hinduismu.

Uvědomte si, drazí katolíci Afriky, že vaši dědové a pradědové se odřekli pohanských praktik, které pohany drží pod duchovním terorem a v duchovní temnotě. Ovocem ducha pohanství je amorálnost, až satanismus, který se dnes projevuje v genderové ideologii. Ta propaguje zvrácené jednopohlavní sňatky, přeoperovávání pohlaví, a to už dětí, které jsou k tomu přímo ve školách psychologicky manipulovány. Před Bohem má Afrika čest, že nepřijala doktrinální deklaraci Fiducia supplicans. Ta těmto hříchům žehná. Svolává tím Boží prokletí a likviduje spasitelnou víru v samém kořeni.  

Vy, drazí Afričané, jste tuto sebevražednou cestu Fiducia supplicans nepřijali. To je vpravdě chvályhodné, ale jen to nestačí. Nyní potřebujete zakořenění v Kristu, abyste tak jako apoštolové a jako všichni mučedníci, byli ochotni za věrnost Kristu obětovat i svůj život.

 Cestou k tomu je vnitřní modlitba. Bez ní vás duch světa obere o prvotní víru, s kterou jste se rozhodli odevzdat své životy Ježíši Kristu. Mnozí bohoslovci či řeholníci ale často ani nevědí, jak s vnitřní modlitbou začít ani jak ji dále praktikovat. Bez vnitřní modlitby duchovní osoba ztratí to nejcennější, vnitřní vztah k Ježíši Kristu. Stane se ne Ježíšovým svědkem, ale pouhým církevním manažerem, majícím ducha tohoto světa, a to se týká bez rozdílu jak bohoslovce, tak řeholníka či kněze anebo biskupa.

Je nutné, aby duše byla uváděna do základu vnitřní modlitby, aby ji Duch svatý pak mohl dále vést na cestě očistné, osvětné a spojné. Ta zcela protiřečí synodální cestě s Fiducia supplicans.

Jaké jsou základy vnitřní modlitby? Je to Boží slovo a vcházení do Boží přítomnosti a zůstávání v ní. Duše se tak vydává Bohu a sjednocuje se s Ním.  

Vnitřní modlitba, kterou vám v jednoduchosti předkládáme, je založena právě na duchovní zkušenosti, kterou potřebujete získat i vy, abyste ji mohli předávat duším, které vám Bůh svěří. Teologie bez osobního vztahu k našemu Pánu a Spasiteli je neplodná. Stejně tak ztrácí význam i řeholní život, pokud není zakotven v pravdivém vztahu k Bohu, a pokud se tento vztah vnitřní modlitbou neprohlubuje.

Hledat duchovnost v pohanských praktikách, jako jsou jogínské či zenové meditace, spojené s hinduismem či buddhismem, je falešná cesta. Rovněž různé praktiky esoteriky jsou jen pseudo-duchovnem, které odvádí od podstaty, od Krista. Odvádí i od pravého smyslu života, kterým je hledat a milovat Boha a spasit svou duši.

Obracíme se na vás jménem těch řeholníků a řeholnic, kteří aplikují tuto vnitřní modlitbu, abychom vám ji stručně přiblížili a upozornili na ni jako na skrytý poklad. Kéž byste ve všech seminářích a klášterech Afriky vyzkoušeli alespoň jeden měsíc tuto modlitbu tak, že se ji budete pravidelně, nejlépe denně modlit. Je možné se ji modlit soukromě – rozhodně ať si ji každý sám vyzkouší – ale je možné se ji modlit i společně. V tom případě musí jeden modlitbu vést. Brzy sami poznáte, jakým duchovním přínosem se pro vás stane. Nenechte se ovlivnit těmi, kteří by vás od ní odrazovali, protože sami nemají osobní vztah ke Kristu.  

Tato 40minutová vnitřní modlitba je ovocem více než čtyřicetiletého vytrvalého modlitebního úsilí. I když je určena především pro osoby zasvěcené Bohu, je i k velkému duchovnímu užitku všem horlivým křesťanům.

Sílu Boží lásky, která jediná přemáhá propast hříchu, začíná duše vnímat, když skrze vnitřní modlitbu postupně proniká do tajemství hlubin Kristovy výkupné oběti na kříži.

Při této vnitřní modlitbě prožíváme jednotlivá Kristova slova z kříže, každé asi 5 minut. Modlitební gesta používáme proto, abychom se ubránili roztržitosti a soustředili se na Boží slovo a Boží přítomnost ve vnitřním spojení s Ježíšem. Buď klečíme, nebo stojíme. Ke sjednocení s Ježíšem pomáhá gesto vztažených rukou. Při vzývání Ježíšova jména – „Jehošua“ – či při volání k nebeskému Otci „Otče – Abba“ velmi disponuje právě k vnitřní modlitbě dlouhé vydechování samohlásek především „Ááá“ (Ááá-bbááá – Otče, Jehošu-á-á-á). Podobně je tomu i při modlitebním volání Eloi (Ééé-lóóó-ííí), při kterém se snažíme zůstávat v jednotě s opuštěným a trpícím Ježíšem.

Jsme si vědomi, že vnitřní poznání vztahu k Ježíši se duchovním člověkem předává jen zralým a upřímným lidem. Zveřejněním riskujeme, že církevní lidé s duchem světa či s duchem okultních a esoterických praktik mohou tuto vnitřní modlitbu zneužít, zesměšnit a upřímné lidi od ní odradit. Přesto věříme, že žíznivé, Krista milující duše tyto perly posbírají a nenechají je rozdupat.

Při prožívání druhého a třetího slova z kříže vzýváme Ježíšovo jméno – Jehošua.
„Je-ho-šu“ vyslovuji pozvolna. Ruce mám zvednuté, uvědomuji si, že Bůh mě vidí.

Při prvním dlouhém výdechu „á“ pomalu spouštím ruce dolů a přitom si uvědomuji: „Tys všechno stvořil“.
Při dalším dlouhém výdechu „á“ dělám na sobě znamení kříže a uvědomuji si: „Křížem jsi mě vykoupil“.
Při třetím dlouhém výdechu „á“ pozvednu prosebně ruce k Ježíši: „Ježíši, pamatuj na mě ve svém království“.

Při Ježíšově třetím slově z kříže „Hle, tvá matka“ vzývám „Je-ho-šu-á-á-á“ stejným způsobem, jen při třetím dlouhém výdechu „á“ vírou přijímám Ježíšovu matku do svého nitra. Při tom dělám gesto – z rozpažení kladu ruce na hruď.

Při šestém slově, když vzývám „Je-ho-šu“ – ruce mám pozvednuty vzhůru k Ježíši.
Při prvním dlouhém výdechu „á“ ruce pomalu spouštím ze vzpažení do připažení a vnímám: „Tma prolomena! V smrti je dokonáno!“
Při dalším dlouhém výdechu „á“ dělám na sobě znamení kříže a připomínám si realitu: „Křtem i já v Kristově smrti.“
Při třetím dlouhém výdechu „á“ zvednu ruce vzhůru, chvíli je držím vzpažené a přitom si uvědomuji duchovní realitu: „Světelný sloup nade mnou i ve mně!“

+ Eliáš 
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr              + Timotej OSBMr 
Biskupové sekretáři 
                                                                                                      8. 1. 2025