ROBOTI VOLILI ROBOTA

1) Petr Pavel neměl žádné emoce, vystupoval s nacvičenými frázemi, odpovídal jako stroj. V jeho reakcích a gestech nebyly cítit žádné city. Voják. Stroj. Robot. Robot s hlasem Ladislava Špačka. Lidé, kteří ho volí, jsou nejspíše také bez citu. Nic s nimi neudělá do nebe volající zdražování, nic s nimi neudělá hrozba mobilizace ani to, že by se mohla týkat jejich vlastních rodin či jich samotných. Nic s nimi neudělá válka a všechny hrůzy, které obnáší. Naprostý cynismus. Podle mne nepřemýšlejí, jednají na pokyn. Jako kdyby je někdo dálkově ovládal. No – pokud se sedm milionů Čechů, Moravanů a Slezanů nechalo naočkovat (nemělo žádný pud sebezáchovy) a pokud jim v krvi kolotají ty nanopotvůrky obskurních tvarů, pak se není čemu divit. Nejen, že už dávno zahodili zdravý rozum (se zdravým rozumem by se nešli nechat opíchat), ale nejspíše už dávno nerozhodují za sebe, ale staly se z nich stroje viditelné na mobilu pod sériovými čísly… Stroje, které někdo řídí… Více se k tomu vrátím v příštím nedělníku.

2) Došlo na orbánizaci české společnosti, ale v opačném gardu. Pravdoláska ovládla všechny nástroje moci, a když píši všechny, myslím všechny. Už není žádné vyvažování moci, protože moc zákonodárná, výkonná, ale i soudní bude podléhat jedné Straně. K tomu připočtěme bezpečnostní složky, média apod. Mají vše pod kontrolou. Dovedně se zabetonují v politice tak, aby tu vládli několik dalších volebních období. Najmenují si soudce Ústavního soudu, guvernéra ČNB, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, prostě vše. Jako Orbán. Paradoxně ale českým Orbánem nebude Andrej Babiš, který se tak trochu do této role snažil stylizovat, vyfoukla mu to Pětikoalice. Sice se nedá říci, že by českým Orbánem byl Fiala, protože je to Hňup, který má „charisma mokrého hadru“, do Orbána má po všech směrech daleko, ale vlivem náhod a souher okolností (a v neposlední řadě tuposti voličů), se mu podařilo uchopit moc podobně silně, jako Orbánovi v Maďarsku. Jenom opačně. Zatímco Orbán sleduje a hájí zájmy Maďarů, Hňup jde proti českým zájmům. To je naše neštěstí…

3) Padlo několik mýtů. Například mýtus o nevoličích, kteří jsou vlastenci sedícími doma a ignorujícími Systém. Nejsou to vlastenci. Ve své většině šli volit válečného štváče, takže jsou stejně zmanipulovanými, jako ti, co k volbám chodí. Nějaké procento z nich uloupl sice i Babiš, ale na tomto vzorku vidíme, že ti, co volí nohama, nejsou nijak chytřejší či zásadovější než my, voliči. Jejich dlouhodobý postoj (nevolení) nebyl dán tím, že by si – jako my – mysleli, že se volby falšují a že Systém je odsouzeníhodný, ale mnohem spíše to jsou ti, co na to celou dobu kašlali, a k volbám nechodili vlastně jen proto, že je nic nezajímá a vše je jim jedno. Za jistých okolností jsou k volbám ochotni přijít, ale vyberou si špatně. Nechají se oblbnout. Dalším mýtem je, že lidé chtějí vystoupit z EU a z NATO. Nechtějí. Volbou naťáckého podržtašky ukázali, že se jim NATO líbí, a to i ve chvíli, kdy je chce naverbovat na frontu. Pro nás – vlastenecké strany – to znamená, že si musíme nalít čistého vína. Chceme vystoupit z EU a z NATO, nesmíme z těchto programových bodů ustupovat, ale volby s nimi nevyhrajeme. Válka to samozřejmě může změnit, ale to si nikdo z nás nepřeje…

4) SPD se znemožnila. Věděli jsme to o ní už dlouho, že je neschopná, ale teď se ukázalo, že to není neschopnost, ale blbost. Nebo zaprodanost Systému. Nevím, co je horší. Nejspíše to bude obojí. Pracují pro Systém a ještě hloupě. Nejde jen o to, že její kandidát neuspěl v prvním kole, to bych jim zas až tak nevyčítal, ostatně, nebyl nijak oslnivý, ale říkal věci, pro které ho mnoho lidí, včetně mne, bylo ochotno volit. Více mi vadí, že Babiše před druhým kolem nejen nepodpořili, ale ještě navíc ho pošpinili. Babiš sice nakonec jejich voliče přesto získal, ale vedení SPD se ukázalo jako banda hlupáků. Volil jsem kandidáta SPD poprvé (Baštu) a naposledy. Okamura se nepoučil z toho, jak se před lety trapně postavil na tiskovce vedle Pětikoalice, teď jí ještě nepřímo podpořil kandidáta na Hrad, čímž se totálně naprosto odkopal a znevěrohodnil. Podbízí se vládě a za to zasluhuje zmizet z politické mapy země. Jeho voliče si teď my – skutečně vlastenecké strany – rozebereme…

5) Politická řešení jsou na dlouhou dobu vyčerpána. Pokud válka nepřinese nečekané zvraty, které by přepsaly i českou politickou scénu, je na několik dlouhých let (a jak jsem psal výše, obávám se, že i na několik volebních období) vymalováno. Pravdoláska se zabetonovala, příští volby jsou až příští rok, navíc do europarlamentu, takže nevýznamné. Další parlamentní volby změnu nepřinesou. Naše představy o tom, že se ve společnosti něco děje, že tam něco kvasí, se vždy ukážou být lichými a naivními, jakmile přijde na volby. Demonstrace jsou – v té podobě, jak probíhají – na nic. Vidíme, že nepřinesly žádný skutečný a hmatatelný efekt. Společnost je většinově zdegenerovaná a volí podle toho…

6) Veškerým dohadům, nadějím, iluzím byla učiněna přítrž. Průzkumům nevěříme, ale toto byl více než průzkum. Jednoduché volby, jednoduchý výběr mezi dvěma kandidáty, dokonce historická volební účast – a tady vidíme výsledek. Toto je skutečný stav české společnosti. Chce válku, nechá si na sobě dříví štípat, chce se nechat zotročovat, zbídačovat, ožebračovat, nesejde jí na svobodě slova a dokonce jí je jedno i to, že musí platit za všechno dvakrát tak draze. Roky jsme spekulovali, co si asi lidi myslí, doufali jsme, že jen trpně snáší vládní zlo (ale že ve skutečnosti jsou uvnitř proti, jen se bojí nebo to dělají jen proto, že jsou drženi pod krkem). V tajných volbách, v referendu o vládě, však lidé řekli, že jim vlastně nic moc nevadí. Teď konečně známe pravdu. Je to horší, než jsme si mysleli. Většině je šumák nejen budoucnost národa, ale dokonce i osud vlastní rodiny. Opět se dostáváme k bodu jedna – roboti. Naprogramovaní médii.

7) Národní demokracie nepodléhá pocitům zmaru. Volby dopadly špatně, dozvěděli jsme se nepříjemnou pravdu o naší společnosti, ale je to lepší, než abychom žili v iluzi. Před týdnem předsednictvo Národní demokracie obhájilo mandát na další tři roky. Znamená to, že to nevzdáváme, že z boje neutíkáme. Teď dokonce vidíme, jak byly rozdány karty, takže se podle toho můžeme zařídit. I k tomuto se vrátím v příštích nedělnících.

Nepodléhejte, prosím, skepsi, protože volbou Petra Pavla jsme sice dosáhli absolutního dna, ale horší už to nebude. Horší bude už jen ta válka, která přijde. Ale asi to tak má být. Asi si ji po více než osmdesáti letech musíme zažít znovu, aby nás to přivedlo k rozumu. Že si ji budeme nuceni prožít i my, kteří zdravý rozum stále máme, za to můžeme „poděkovat“ 58 procentům robotů…

Vlasti zdar!
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie

úvodní obrázek: CD89.cz

Zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-119-roboti-volili-robota/