Zkušenosti mi ukázaly, že pan Dušek má pravdu.

A co bych k tomuto článku doplnil?
Asi to, že se zde píše o prenatálu. Zde je nutné si uvědomit, jak složité je to období. Kdy dítě žijící a rostoucí v matčině lůně vnímá a prožívá vše, co prožívá matka. Bolest, žal, smutek, zlost, nenávist, ztrátu důvěry, když ji otec dítěte řekne, že ono není jeho. Pocity ztráty domova, když ženu vyženou její rodiče z domova jen proto, že otěhotněla. Opovržení okolí – kamarádů, kamarádek, když chodí sama bez muže, co ji opustil. A to jen drobnost, co jsem napal. Jak se říká prd do šumavských hvozdů. Je toho mnohem a mnohem více.

Co dítěti nakonec zůstane v podvědomí. Prvním nádechem „vše zapomene“. Už je „vědomé“. Ale to, co je v jeho podvědomí skryté, jej celý jeho život ovládá a manipuluje, aniž by si to uvědomovalo. Paní to ve svém dopise hezky popsala. Je-li si někdo plně vědom sebe sama, vědomí, kým je, nemá pocity viny, samoty. Protože ví, že je jedinečný a dokonalý takový jaký je. „Nezáleží“ mu na okolí. Jenže položme si otázku: „Kdo z nás je a žije při plném vědomí si sebe sama. Vědomí, kým je?“
Odpovím za Vás. Nikdo, vč. mne samotného.
Doufám, že se jednou na této planetě budou potkávat sebevědomý muž a sebevědomá žena. Vzešlí ze sebevědomých rodičů a budou tvořit v plnosti lásky sebevědomé děti neposkvrněné negativními prenatálními emocemi.
Kdy to bude?
Kdy se to stane?
Za deset let? Za sto let? Za tisíc let? Anebo bude muset tato civilizace padnout, pro svoji nemorální a destruktivní činnost? Aby se pro toto sebevědomé pokolení našlo, v rámci inkarnace, místo na této planetě?
Kdo ví...
Kdo ví...
Za sebe nám všem už skoro, skoro, skoro :) :) sebevědomým držím palce a zároveň i této nové sebevědomé civilizaci, vzešlé z nás samotných. Z našich zkušeností. jak to být "nemá" to už víme. Nyní je čas zkusit něco nového. Co už existuje a o čem víme, že přichází...
V. Suchý stále v srdci svobodný pán z Kunzova a Radíkova.