Každý ví, že byl Mistr Jan Hus upálen, ale co se za tímto téměř "nevinným" slovem skrývá?

Potom ho svlékli z jeho šatu a uvázali k sloupu provazy, s rukama nazad obrácenýma k řečenému sloupu ho přiváževše. Když pak ho za krk přivazovali očazeným řetězem, pohlédnul naň a pousmál, se pravil biřicům: Pán ježíš Kristus, můj vykupitel a Spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután a já bídný nestydím se pro jeho jméno tento nésti. Pod nohy pak mistra dva svazky a otýpky dříví podložili. Ten, ještě přivázán k sloupu, měl na nohou své botky a jedno pouto.

Řečené pak svazky dříví promíšené slámou obložili kolem jeho těl ak stojícího až po bradu; dříví pak byly dva vozíky. Pak dříve než ho podpálili, přijel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu vybízeje ho, aby ještě zachoval svůj život a aby to, co kdysi kázal a svoje slova odpřisáhl a odvolal:

A no, prohlédnuv k nebi, hlasitě odpověděl: Bůh mi jest svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje nikdy neučil, ani nehlásal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi zachrániti od hříchů. V té pravdě chci umříti.

A jeho hned biřici zapálili a mistr silným hlasem zazpíval nejprve: Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi; a podruhé: Kriste, synu Boha živého smiluj se nade mnou; potřetí: Jenž jsi se narodil z Marie Panny. A když potřetí začal zpívati, hned mu vítr vehnal plamen do tváře, tak sám v sobě se modle, pohybuje rty a hlavou, vypustil duši v Pánu. Ve chvíli mlčení bylo viděti, že se hýbe a zmítá v plamenech, dříve než vydechl, tak dlouho, za kdy bys mohl odříkati dva nejvíce tři otčenáše...
.
Když pak dříví řečených svazků a provazy byly spáleny a ještě trup těla stál, visel za krk na řečeném řetězu, hned biřici trup spolu se sloupem srazili na zemi a zvětšivše oheň ještě třetím vozíkem dříví, pálili je a obcházejíce kyji kosti rozkoukali, aby se dříve obrátili v popel. A naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět vhodili do ohně.

Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše klacek, jen naň jako na rožeň narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbíjeli a konečně celou onu masu obrátili v popel. A šat hodili biřici spolu s obuví do ohně se slovy: Aby to snad Čechové neměli za relikvii. A pak spolu se všemi řečenými popely oharků na jednu káru naložili a do řeky Rýna do hlubiny vhodili.

zdroj: FB Jaromíra Vávry