600 let výročí upálení Mistra Jana Husa (5.)

Současně však odmítal tělesný způsob boje za pravdu a nabádal k vnitřnímu boji a původnímu Kristovu učení o lásce k našim bližním. Z jím založeného duchovního společenství Jednoty bratrské pak vzešel její poslední biskup a „učitel národů“ Jan Ámos Komenský, v jehož působení dále rostly, kvetly a nesly plody původní ideje vycházející z vědomí věčné spirituality lidství, pro jejíž prostor v našem národě otevřel Jan Hus bránu.

Jan Ámos Komenský je jedním z největších českých a středoevropských myslitelů, mystiků a filozofů. Proslavil se zejména jako teoretik vzdělávání. Je tvůrcem zcela originální a současně univerzální vzdělávací soustavy, pevně ukotvené ve filozofickém základu, kde se setkává univerzalita a individualita s plným pochopením, že samotný obsah skutečného „vzdělávání“ (z latinského „educare“) znamená „odhalení“ či odkrytí vnitřního poznání každého individuálního člověka, a to jak božského, tak i lidského, které tvoří neoddělitelnou jednotu. Zabýval se otázkou „všenápravy“, kterou viděl právě ve správném chápání „vzdělávání“, jež zahrnuje odhalování vrozeného poznání božského i lidského v každém člověku. V tom spatřoval ve své době cestu k všenápravě světa a nadčasovost jeho odkazu slyšíme i přes jeho ještě archaický a nevytříbený jazyk.

V oblasti vzdělávání viděl hlavní pilíře v poznání sebe a světa, povznesení se k Bohu a z něj plynoucí morálce. Kladl důraz na žákovu přímou zkušenost a vzdělávání chápal jako celoživotní záležitost učení duše.

Choval názor, že všechny války lze odstranit výhradně odstraněním lidské nevědomosti. Proto i ve své době kritizoval náboženské reformační války mezi katolíky a protestanty a nepovažoval je za skutečnou „re-formaci“. Pravou reformaci spatřoval právě ve vnitřním vzdělávání každého jednotlivého člověka, jeho duše, kde poznání sebe a světa jedno jest.

Ideálem Komenského byla univerzální vševěda (pansofia), která společně s náboženstvím vychází z jediného základu, objímajícího veškeré dění světa a člověka. Jaký rozdíl mezi současným náboženstvím a vědou, kde je oboje pouhou formou víry, postavené na zcela „nevědeckých“ a nepromeditovaných dogmatech. Psal ryze mystická díla směřující k poznání podstaty člověka a světa, viz Labyrint světa a ráj srdce a další. Zabýval se také pedagogikou výuky jazyků a jejich didaktikou. Jeho díla jej proslavila v celé tehdejší vzdělané nekatolické Evropě. Působil v Anglii, Švédsku, Uhrách a Polsku. O svá nejcennější díla jako Pansofia a Metafyzika přišel, z čehož se nezotavil do konce života, a nakonec se již nevrátil do vlasti, ale zemřel v Holandsku. České země byly uvrženy do období „temna“ rekatolizace a ztráty státní samostatnosti na dlouhých 300 let.

Myšlenky filozofa a teologa Jana Ámose Komenského však stále žijí a dnes se nás dotýkají dokonce naléhavěji a s nemenší intenzitou než v jeho době – to co je dnes nanejvýše nutné je jeho myšlenky zcela nové re – formulovat jazykem a podmínkami dnešní doby a pro následující milénium. To, oč Komenský usiloval a na co apeloval v době třicetileté války, je nanejvýše aktuální i v naší době, pro současnou Evropu.

Pole potenciálních idejí, otevřené Janem Husem se svým apelem k návratu k principu Pravdy jako metafyzické zkušenosti bytí, a snaha o univerzální všenápravu vycházející ze vzdělávání duše každého člověka, je přítomné, nakolik my sami mu dáme formu v našich životech, záleží na každé bytosti.

Dějinné skutečnosti a zkušenosti by pro nás neměli být pouze pouhými mrtvými historickými obrazy, či ideologickými prostředky ale širším časoprostorem, ve kterém lze hledat rezonující aspekty naší vlastní duše, které se stávají tak echem nadčasových idejí.

Co řekli o Janu Husovi a husitství…

Oficiální pohled katolické církve slovy Dominika Duky, jejího nejvyššího preláta na našem území, se ani za 600 let nezměnil.

„Po 5. červenci 1415 noří se naše země do temnoty 20leté občanské války, kde spolu s emigrací a epidemiemi hladomoru, vzájemným vyvražďováním dojde k více než 30procentnímu demografickému poklesu. Zda tušil Mistr Jan, že nedostatek kritiky neschopného Václava IV. a zlovůle jeho milců a radikálních fanatiků může se podílet na nejtemnějším období našich dějin, nevíme.“ Tolik Dominik Duka, současný nejvyšší agent církve v České Republice.

Duka tvrdí, že ona „temnota“ v podobě emigrace, moru a vraždění je v podstatě výsledkem zlovůle milců (je zřejmé, že tím měl na mysli Jana Žižku z Trocnova) neschopného českého krále a radikálních fanatiků a mistr Jan Hus se na ní spolupodílel tím, že krále nedostatečně kritizoval. Husitství označuje za „nejtemnější období českých dějin“.

Čtenáři vsugerovává, že se Jan Hus podílel na nejtemnější části našich dějin, a pokládá si pouze otázku, zda to věděl, na kterou si opět sám vzápětí odpovídá, že vlastně „nevíme“. Zkrátka klasické ideologické vidění historie, neliší se od marxistů.

„My nejsme potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti koncilu kostnickému. My jsme potomci oné katolické šlechty, která u Lipan porazila Tábory a na Bílé hoře husitské sbory české. My vidíme v husitech ne slavné bohatýry, ale bandu lupičů a žhářů, komunisty 15. století, a my, Schwarzenbergové, budeme bojovat proti všem novodobým husitům s touže rázností, jako pánové z Růže bojovali proti starým husitům.“ Karel Schwarzenberg, mluvčí na českém sněmu 25. listopadu 1889.

„Vítězstvím u Domažlic octly se Čechy na vrcholu své světodějné moci a působnosti. Nikdy zajisté dějiny světa nevisely v té míře od směru dějin českých jako v této době. Byli prvními v Evropě, kteří sáhli ke zbrani jen proto, že byli k tomu dohnáni nevyhnutelností, ne pro pozemské statky, ne pro světskou moc a vládu, nýbrž na obranu ohrožených nejvyšších statků člověka: práva na sebeurčení a svobody svědomí.“ František Palacký

„Husitskou revoluci můžeme označit společně s francouzskou nebo severoamerickou revolucí jako světodějný příspěvek k životním formám atlantické kultury. Uznáváme ji navíc jako důležitou etapu v dějinách vzniku evropských revolucí.“ Ferdinand Seibt, německý historik, Hussitenstudien, 1962

„Je pravda, že hrdinný a vítězný zápas Čechů husitských za svou pravdu, tj. za prohloubení a zopravdovění náboženského života, zůstane největší slávou českých dějin. Je málo národů, kteří v zápase za myšlenku, jež měla přinést pokrok všemu křesťanstvu, tedy nikoliv v zápase o zisky hmotné jakéhokoliv druhu, byli tolik obětovali, jak národ náš. Přes všechny stíny středověké tmy, hrůzy válek a surovosti doby, zdvihá české dějiny s jménem Jana Husa spojené do takových výšin, že posvátné úctě před nimi se neubrání ani protivník zásadní, má-li smysl pro velikost a pravdu.“ Josef Pekař, O smyslu českých dějin, Praha 1990.

Reference:

Novotný M., Krutina J., Bitva u Domažlic, Domažlice, 2015

http://www.czechfreepress.cz/jiri-krutina/600-let-vyroci-upaleni-mistra-jana-husa-4.html

http://www.czechfreepress.cz/jiri-krutina/600-let-vyroci-upaleni-mistra-jana-husa-3.html

http://www.czechfreepress.cz/jiri-krutina/600-let-vyroci-upaleni-mistra-jana-husa-2.html

http://www.czechfreepress.cz/jiri-krutina/600-let-vyroci-upaleni-mistra-jana-husa-1.html